Ivča a Jirka

Ve středu třetího červencového týdne 2011 od rána na Šumavě pršelo. Chvíli více, chvíli jen mžilo, aby zase mohlo začít lít jako z konve. Do toho studený vítr a teplota kolem 8C. Na červencové počasí nic moc, ale nakonec letošní červenec byl skoro celý takový. Nicméně nám se moc nechtělo zůstat v místě našeho ubytování, a tak jsme vyrazili společně s naší kamarádkou Ivkou a její dcerou Luckou na menší výlet do Filipovy Huti.

Filipova Huť je dnes součástí Modravy. Už podle názvu je zřejmé, že osada byla založena díky sklářské huti, a to v r. 1785. Tehdy zde plavci dříví ze Schlossewaldu Franz Weber a Franz Denk vybudovali skelnou huť na duté sklo s jednou pecí. Huť byla pojmenována po Filipovi Kinským, majiteli zdejších pozemků, který jim výstavbu povolil. Huť ale nikdy moc neprosperovala a po 35 letech zanikla. A tak se časem z Filipovy Hutě stala typická šumavská dřevařská osada. Největšího rozmachu dosáhla osada kolem r. 1880, kdy zde žilo kolem 1620 obyvatel!! Dnes byste marně hledali místo, kde huť tehdy stávala. Je možné zde ale objevit rázovitá šumavská stavení se zachovalými stavebními prvky. Z dřívějších návštěv tohoto místa si také dobře pamatujeme, že Filipova Huť nabízí krásné výhledy na druhou nejvyšší horu Šumavy, na Malý a Velký Roklan do Německa. Díky počasí a nízkým mračnům jsme si letos o výhledech mohli nechat zdát, a zájemce o výhled na Roklan odkazujeme do naší dřívější fotogalerie.

Nejdříve jsme vylezli k rozcestí nad osadu, odkud je možné pokračovat po žluté na Antýgl, nebo po neznačené cestě na Kvildu. Díky dešti zde byly cesty značně podmáčené, ale my jsme sem zašli z jednoho konkrétního důvodu. Z dřívějších let zde víme o velké kolonii hořce panonského, takže jsme se chtěli jen podívat, jestli už náhodou nezačal kvést. Hořce jsme našli, ale bohužel jim do rozkvětu opět pár dní chybělo. Vrátili jsme se tedy zpět a pokračovali po žlutém značení směrem na jih k Lovčí skále.

Lovčí skála se nachází ve výšce 1165 m n.m. Název skály (spíše několika skalek) prý pochází z dřívějších dob, kdy kolem skály nebyly lesy a skála umožňovala hezké výhledy do okolí. V té době se na skále zastavovali zejména lovci, kteří zde nejen odpočívali, ale i pozorovali zvěř. Dnes je skála ukryta ve smrkovém lese a borůvčí. Nedávno si zde zařádil také lýkožrout (kůrovec), takže je možné, že díky obnově lesa bude skála brzy opět nabízet možnosti výhledů. Ivku s Luckou také táhla ke skále schovaná keška, takže jsme jim samozřejmě udělali doprovod. Holky kešku také velmi rychle objevily.

Od Lovčí skály jsme stále pokračovali Filipohuťským lesem po žlutém značení až na bývalou Černohorskou nádrž, která dříve sloužila k zadržení vody. Ta pak posilovala tok Modravského potoka za účelem plavení dřeva. U Černohorského potoka se nachází Černohorský močál, vrchovištní rašeliniště s kosodřevinou. Nás  zde ještě zaujali ekologičtí aktivisté, kteří se rozhodli bránit vlastními těly kácení stromů a neodradilo je ani uplakané počasí. Tehdy ale ještě nebyli aktivisté ani v hledáčku Policie ČR a byl zde klid. Spíše se ale jednalo o ticho před bouří, neboť asi 14 dní po naši návštěvě zde došlo k zásahu cca 100 policistů, který byl patřičně medializován. Policie zde zadržela téměř 40 aktivistů a někteří z nich byli obviněni. K napadení stromů lýkožroutem (kůrovcem) jsme se už vyjádřili dříve. Pokud máte zájem o náš laický názor k této věci, můžete se podívat sem.

Původně jsme se chtěli vzhledem k stále trvajícímu dešti vrátit do Filipovy Hutě přes Modravu, ale když jsme uviděli stav červeně značené cesty mezi bývalou Černohorskou nádrží a Modravským potokem, tak jsme si uměli živě představit, jak budeme asi vypadat. Proto jsme se rozhodli raději pro návrat zpět do Filipovy Hutě po stejné cestě. Pomineme-li déšť trvající po celý den, tak výlet to nebyl nijak náročný. Stačilo jen ujít 11,5km a celkově vystoupat 140m.