Ivča a Jirka

Chráněná krajinná oblast Slavkovský les se rozprostírá v trojúhelníku mezi Karlovými Vary, Mariánskými a Františkovými Lázněmi. Významnou součástí lesů ve Slavkovském lese jsou rozlehlá rašeliniště vytvářející vodní rezervoár především pro západočeské lázeňství. Ochranou těchto míst tvorby minerálních pramenů se Slavkovský les výrazně odlišuje od ostatních chráněných krajinných oblastí u nás. Nejvyšší vrcholy Slavkovského lesa Lesný (983 m n.m.) a Lysina (982 m n.m.) leží v poněkud zdvižené západní části. Právě asi 1km východně od vrcholu Lysiny jsme započali naše putování Slavkovským lesem, a to v osadě Kladská. Jak jsme během našeho putování dozvěděli od místních, bývá zde na rozdíl od okolí docela drsné podnebí. Údajně zde lidé netopí pouze 2 měsíce v roce!! Tuto skutečnost jsme pocítili na vlastní kůži. Meteorologové předpovídali na den naší výpravy do těchto míst 19-23C, nicméně zde se teplota přes den nevyšplhala přes 9C. Byli jsme oblečeni spíše na teplo, takže jsme to řešili přidáním kilometrů, abychom se trochu zahřáli. Trasu jsme zahájili v osadě Kladská, která se nachází v nadmořské výšce 820 m n.m. v místech hlubokých lesů a močálů. Dlouho toto místo zůstávalo v minulosti neobydlené. Až v letech 1875 - 1876 si nechal kníže Schönburg-Waldenburg postavit v těchto místech lovecký zámeček s pilou a na přelomu 19. a 20. stol. nechal v těchto místech přistavět pět srubů švýcarsko-tyrolského typu. Celý areál srubové zástavby je dnes chráněn jako kulturní památka. Západně od zámečku je při okraji osady hrobka knížete. Přes silnic, kousek od zámečku, začíná naučná stezka Kladská. Tato stezka vede po dřevěném chodníku nádherným prostředím okolo Kladského rybníka částí rezervace Kladské rašeliny-Tajga. Celá stezka o délce cca 2 km byla vybudována v roce 1997 a je přístupná i pro vozíčkáře. Nachází se zde 8 informačních panelů informujících o přírodě i historii Slavkovského lesa. V Kladské jsme měli pocit, jako bychom se dostali do drsné severské krajiny (nakonec i zmíněné počasí tomu nasvědčovalo) a ne na západ Čech. Náš dojem z těchto míst umocňoval i rozsáhlý Kladský rybník s romantickými miniostrůvky. V rámci naučné stezky návštěvník také protne okrajovou část největšího rašeliniště Tajga, které bylo chráněné již v roce 1933. V severovýchodní části Kladského rybníka vytéká tzv. Dlouhá stoka. Ta byla vybudována v 16. stol. jako přívod potřebné vody pro těžbu cínu. Stoka byla dokončena už v roce 1536 a později byla využívána i k přepravě dřeva. Málokdo z turistů tuší, že pod hrází Kladského rybníka se ukrývá i nejmenší akvadukt u nás (vody potoku Rota zde převádělo přes Dlouhou stoku dříve dřevěné, nyní betonové koryto). Konec naučné stezky ústí na silnici. Po té jsme pokračovali vpravo asi po 2,5km dlouhém neznačeném úseku až k turistickému rozcestníku Potok Rota. Zde jsme odbočili po žlutě značené turistické cestě do lesů směrem na sever k Mýtskému rybníku. Tento rybník má díky železité vodě barvu spíše do červena, ale na fotografiích díky světlu to není až tak znát. Rybník byl vybudován v roce 1554 a v současné době je v létě využíván zejména nudisty. Prý je zde skvělé koupání, ale při našem putování jsme na tento druh relaxu neměli ani pomyšlení. Snad jen slunce, které právě vyšlo zpoza mraků při našem putování kolem rybníka, způsobilo, že se na rybníku netvořila ledová tříšť. Od Mejťáku jsme pokračovali po modré až do obce Prameny. Kdysi se jednalo o vzkvétající obec, která byla v historických pramenech zmiňována už ve 14. stol. Před třicetiletou válkou zde byly cínové doly, později se zde těžila i železná ruda a stříbro. Těžba se však stávala stále méně výnosná. V druhé polovině 19. stol. zde byly u vývěrů minerálních pramenů vystavěny Alžbětiny lázně ve švýcarském slohu. Lázně ale spíše přežívaly a nedosáhly věhlasu jako nedaleké Mariánské. Ještě koncem 19. stol ale v obci Prameny žilo stále přes 2 tis. obyvatel, ale po odsunu německých starousedlíků v roce 1945 zůstala většina budov prázdná. Budovy byly později zbořeny a nahrazeny okálovou výstavbou, která působí v těchto místech dost divně. Stejně tak byly i lázně po válce přebudovány, a to na domov důchodců. V 80. letech však komplex vyhořel a byl ponechán působení času. Z obce Prameny jsme pokračovali směrem na severovýchod po zelené k pro nás velmi zajímavým přírodním památkám Křížky a Úpolínové louce. Ty si ale zaslouží zvláštní místo v naší fotogalerii. Odtud jsme se vraceli přes obec Prameny a pokračovali k rezervaci Smraďoch s mofetami a výrony plynů, které tvoří malé krátery. Informace o vzniku mofet a minerálních vod jsou uvedeny na zde instalovaném informačním panelu. Celá popsaná trasa měřila necelých 30km a vedla po pohodlných značených, část i neznačených, cestách.