Ivča a Jirka

Protože jsme v první polovině května letošního roku chytli v Beskydech deštivé počasí, vyrazili jsme jeden den do Štramberka. Město se rozprostírá na třech svazích (Zámecký kopec, Kotouč a Bílá hora). Stálé slovanské osídlení je v těchto místech zmiňováno již na počátku 13. stol. (podle posledních průzkumů vznikl kolem r.1200). Hrad sasko-hesenského typu zde vznikl patrně již na konci 13. stol. a dostal název Strallenberg (= hora s šípy – blesky). Říká se, že hrad vystavěli možná Templáři. Kolem r. 1783 se přední část hradu zřítila a zdivo bylo rozebráno na stavební materiál. Dnes tvoří dominantu města jen pozůstatek původního hradu, tj. válcová věž známá jako Štramberská trúba. Tato válcová věž byla zastřešena a upravena na rozhlednu v letech 1901-1903.

Ve 13 stol. má svůj původ i slavná zdejší sladká perníková pochoutka Štramberské uši. Ta je typická díky svým ingrediencím (zejména medu a několika druhům aromatického koření, které provoní nejen pekárny, ale i celé centrum města) a svému tvaru podobnému lidským uším, do kterého se tvarují až po vytažení z pece. Tyto uši byly prvním naším potravinářským výrobkem , který se dočkal ochrany zeměpisného označení v EU. A jak Štramberské uši vznikly? V květnu r. 1241 přitáhli Tataři ke Štramberku, přičemž po cestě plenili, co jim pod ruku přišlo. Zdejšímu obyvatelstvu usekávali ruce a uši na důkaz svého vítězství. Obyvatelstvo tehdejšího Štramberka se ukrylo na kopci Kotouč. Tataři se rozhodli, že nebudou na noc riskovat a pouštět se do neznámých svahů. Rozhodli se počkat do rána, přičemž Kotouč obklíčili. Místní obyvatelstvo se na Kotouči začalo modlit za záchranu a nebesa je vyslyšela. V noci se přihnala obrovská průtrž mračen. Vody bylo prý vydatně, navíc místní prokopali hráz zdejšího rybníka, takže voda Tatry vyplavila tak, že po nich zbylo jen několik pytlů s lidskýma ušima. Od té doby se zde na počest tohoto vítězství pečou Štramberské uši.

Štramberk je ale skutečně malebné městečko, které je někdy nazýváno jako „Moravský Betlém“ nebo „Lašský Betlém“. Štramberk byl založen 4.12.1359 povýšením podhradí na město Janem Jindřichem Lucemburským, bratrem Karla IV. Město trpělo častými nájezdy, zejména za 30-tileté války (město vyplenilo císařské vojsko, později Dánové). Dnes je město ojedinělým dochovaným urbanistickým celkem s památkami lidové i městské architektury. Je možné zde obdivovat soubor  téměř 90 roubených domů valašského typu z 18. a 19. stol. nebo barokní a empírové měšťanské domy v centru na náměstí.

My jsme si Štramberk, který jsme navštívili asi po 5 letech, řádně probrouzdali i s jeho okolím. Díky občasným vydatným přeháňkám, před kterými jsme se museli schovat, jsme ani nestihli navštívit vše, co jsme si původně předsevzali (na příště jsme nechali „Botanickou zahradu a rozhlednu na Bílé hoře).  Nicméně jsme zvládli od centra vystoupat Bělohorskou ulicí, později loukami, do sedla mezi Bílou horou a bezejmenným vrškem, kde se nachází sloupová pískovcová plastika Panny Marie a vzrostlá lípa, která je památným stromem. Odtud jsme pokračovali do lomu Kamenárka, kde se již od středověku těžil vápenec. Dnes je zde uprostřed lomu Stříbrné jezírko, které slouží k rozmnožování obojživelníků. Našli jsme zde i pár zajímavostí (viz. fotogalerie), např. housenku kriticky ohroženého jasoně červenookého. Od Kamenárky jsme pokračovali zpět na Zámecký vrch se Štramberskou trúbou. Prošli jsme zdejší „Zlatou uličkou“ (ulice Jaroňkova), kde jsou zachovány části městského opevnění, skryté zastavěnými roubenými domy. Tyto stavby (doplněné studnou s dřevěným roubením a rumpálem nebo původními včelími úly) navozují kouzlo několika století zpět. Odtud jsme se opět vrátili do města a prošli na jižní okraj vrchu Kotouč, kde se nachází městský park nazvaný Národní sad. Ten byl vybudován v r. 1922 v době velkého vlastenectví po založení Československé republiky. Před 50 lety zde byla navíc vyhlášena Národní přírodní památka Šipka. Jeskyně Šipka je archeologickou lokalitou s nálezy kosterních pozůstatků neandrtálského člověka. My jsme ale naše putování Národním sadem zahájili u kapličky bývalé křížové cesty, kde je umístěna kopie Valašského Betléma, protože originál byl ukraden. Na nedaleké skále jsme zaznamenali sochu Madony. Během celé cesty (většinou po místně značené cestě) Národním sadem nás provázely bysty významných osobností české kultury a drobné architektury. Postupně, záleží od které strany jdete, zde potkáváte Žižkův kalich, Jiráska, Palackého, Smetanu, Janáčka, pomník věnovaný T.G. Masarykovi, sv. Václava, zvoničku, kamennou mohylu s křížem, která nahradila původní kostel… ,  a také jsme vystoupali na Jurův Kámen a na Kotouč, odkud byly hezké výhledy. Jeskyni Šipku jsme si nechali na závěr našeho putování a udělali jsme dobře. Přestože má velkou část stropu propadlou, dobře nám posloužila jako ukrýt před deštěm.

Během Štramberského putování jsme nachodili 15,5km a na závěr jsme si nemohli nedat Štramberské uši. :-)