Ivča a Jirka

Náš čtvrtý červencový šumavský výlet jsme si naplánovali z Modravy na Poledník. Původně jsme chtěli pokračovat až k Prášilskému jezeru, ale déšť (a bouřky) zhatil náš plán. Každopádně jsme se vrátili do míst, kde jsme byli naposledy v r. 2007, tehdy jsme šli ale z Prášil, tj. z opačné strany od severu.

Výlet jsme započali v Modravě, o které jsme detailně psali v předminulé fotogalerii. Tentokrát jsme vyrazili po červeném značení. Nejdříve jsme minuli Návštěvnické centrum dřevařství na Šumavě. Jedná se o stálou expozici, která návštěvníka seznámí s vlastnostmi dřeva, nabízí 15 interaktivních zastávek a možnost seberealizace v zážitkové dílně při tvorbě předmětů ze dřeva. Také je zde možnost levného ubytování na úrovni turistické ubytovny. Modravou jsme pokračovali kolem bývalé modravské pily (dnes penzion Modrava) k Roklanskému potoku. Roklanský potok je jeden ze tří potoků (ještě Modravský a Filipohuťský), jejichž soutokem vzniká řeka Vydra proslulá svými obrovskými balvany v korytě. Roklanský potok pramení v těsné blízkosti státní hranice, asi 500m severozápadně od Blatného vrchu v nadmořské výšce 1246m n.m. Proti proudu meandrujícího Roklanského potoka jsme pokračovali stále po červeném značení až k Rybárně.

Rybárna je bývalá hájovna schwarzenbergského typu ve tvaru písmene U. Dnes slouží jako rekreační zařízení. Název objektu by mohl napovídat, že míval něco společného s rybami. Opak je ale pravdou, neboť název je odvozen z překladu příjmení Fischer, zdejšího posledního lesníka, který na hájovně žil a pracoval. Za rybárnou vystoupáme do mírného kopečka a už vidíme Rybárenskou slať. Jedná se o rašeliniště, které je ze tří stran (na západě, severu i východě) ohraničené Roklanským potokem a na jihu Slatinným potokem, který rašeliniště odvodňuje. Asi 400m za Rybárenskou slatí ústí do Roklanského potoka Javoří potok. Od tohoto místa jsme pokračovali po červeném značení proti proudu Javořího potoka kolem bývalé Javoří pily a hájovny. V dobách, kdy pila přestala zpracovávat dřevo, se přebudovala na turistickou noclehárnu s oblíbeným hostincem U tetřeva. Občerstvení v hájovně zde fungovalo až do r. 1950. Se železnou oponou ale bylo s Javoří pilou zle. Dnes byste zde hledali noclehárnu nebo hostinec zbytečně. My jsme si nevšimli ani žádných stavebních základů. Červené značení nás doprovodilo až k turistickému rozcestníku Tmavý potok. Zde se nachází křižovatka cest. Na sever vede modré značení k vrchu Oblík, na jihozápad směřuje neznačená cesta na Šáreckou a Rokytskou slať, ale nás zajímala červeně značená cesta na Poledník, která je přístupná pro turisty pouze od 1.7. do 31.10. Nás zaujala hlavně tím, že jsme během následných 5km téměř nikoho nepotkali. Cyklisté sem mají zákaz. Po sezónním značení jsme vystoupali až k Poledníku.

V 60. a 70. letech minulého století bylo na Poledníku vybudováno  významné vojenské zařízení, díky čemuž se stal Poledník zapovězený. Armáda si zde vybudovala areál s 37m vysokou věží za účelem pozorování pozemního a vzdušného provozu v Německu a odposlechu, a to zejména rádiových prostředků tehdejších nepřátel socialismu. Jednalo se o spojové vysílačky NATO a prý se zde dalo zachytit i vysílání vzdálené stovky km daleko (např. i na moři) nebo policejní vysílačky v Mnichově. Někdo tvrdí, že zde fungovala i rušička západních stanic, ale nikdy to nebylo potvrzeno. Vzhledem k těmto skutečnostem se nejen zdejší areál, ale i celý Poledník začal utajovat a střežit. Dokonce byla znepřístupněna místa, odkud bylo možné vrchol Poledníku zahlédnout a vrch Poledník byl vymazán i z map. Dne 12.9.1985 se zde také zřítil vrtulník Mi-24 v rámci vzájemného provokování s vrtulníky NATO. Armáda zde ale skončila brzy po r. 1989 a několik let ještě tento prostor střežila. V 90. letech zde Správa NP Šumava začala s přestavbou vojenského areálu. Kromě věže, která byla přebudována na rozhlednu, byly zbourány všechny tehdejší budovy. Vedle věže se vybudoval nový srub s občerstvením a zastřešená odpočinková terasa s lavicemi a stoly pro turisty. Rozhledna byla slavnostně otevřena 18.7.1998. Při vstupu do věže asi každého překvapí nezvykle široké schodiště, které vás postupně zavede do 3 vyhlídkových pater, kde najdete výstavu o šumavské přírodě a informace ohledně Poledníku. Díky dodatečně vyřezaným okénkům do pláště již i zde můžete obdivovat výhledy do okolí. V nejvyšší části rozhledny už vede na nejvyšší vyhlídkovou plošinu jen žebřík (to už máte za sebou 227 schodů). Z této vyhlídky můžete v případě rozumného počasí vidět celou Šumavu jako na dlani. My jsme měli nevýhodu, že postupně některé šumavské vrcholy začaly mizet v mracích a rozpršelo se.

Ještě chceme upozornit na jednu věc. V okolí Poledníku řádil v noci z 18. na 19.1.2007 orkán Kyrill, přičemž následky jsou zde patrné dodnes. Zejména z rozhledny si uvědomíte, jak všechny stromy leží jedním směrem. Během Kyrilla zde byly naměřeny nárazy až 47m/s (cca 170km/hod.). Za posledních 25 let byl Kyrill pátým orkánem, který postihl Šumavu a záznamy jasně ukazují, že intervaly mezi orkány se stále zkracují. Orkán nás naštěstí nepotkal, ale díky zhoršení počasí nám bylo jasné, že Prášilské jezero vypustíme a budeme myslet na návrat na Modravu. Podle mapy jsme zvolili nejkratší cestu směrem na Předěl a asi po 200m pokračovat po neznačené asfaltce jihovýchodním směrem podél Tmavého potoka. Cesta uzavřená nebyla, ani žádný zákaz vstupu zde nikdo neumístil, takže bylo rozhodnuto. To jsme ale ještě netušili, jakou zážitkovou trasu si připravujeme. Po asi prvních 500m jsme narazili na první stromy přes cestu, pak druhý, třetí, čtvrtý… Zřejmě měly za úkol nás odradit od dalšího pokračování, ale přece se nebudeme vracet v dešti. To už se nám samozřejmě nechtělo. Dokonce se za námi vydalo pár cyklistů, ale díky stromovým překážkám jsme se jim postupně vzdalovali, neboť jsme byli rychlejší. Asfaltka místy začínala být i podemletá od Tmavého potoka, místy už asfaltem prorazila tráva a asfalt se měnil v loučku, spíše mokřad… Když jsme měli asi 2/3 naší „zážitkové“ trasy za sebou, přišli jsme do míst, kde se cesta křížila s Tmavým potokem. Původní lávka zde nebyla (objevili jsme její torzo později), a tak zbyla jediná možnost: vyzout boty, sundat ponožky a brodit…:-) Zkusit se má všechno a rozvodněným šumavským horským potokem jsme se ještě nikdy nebrouzdali. Když jsme brodění úspěšně zvládli a opět se nasoukali do trekovek, dorazili naši cyklističtí následovníci. Nástrahy stromů zjevně zvládli, ale brodění vzdali. Zřejmě je stromové prolézačky natolik zaujaly, že se rozhodli pro repete a návrat. Možná jsme tak byli po delší době jedni z mála, kteří celou „zážitkovou“ trasu kolem Tmavého potoka dotáhli do konce. ;-) Pak už nás čekalo jen pár stromových prolézaček a navázali jsme na modře značenou cestu od Oblíku. Od Javoří pily nás dělilo jen pár stovek metrů, ale obloha se opět otevřela a dešťový příval nás moc nešetřil. Déšť nám dělal věrného průvodce (za občasného hromobití s blesky) po celých zbývajících 5,5km až do Modravy.

Celá popsaná trasa měřila 25,5km a bylo třeba vystoupat celkových 380m.