Z Branné na Alojzovské louky
V den návratu z Jeseníků jsme si ještě naplánovali zastávku v obci Branná. Protože jsme o Branné už toho napsali docela dost v naší fotogalerii z roku 2010: Branná – brána Jeseníků, odkazujeme zájemce o informace o obci a zdejších památkách na úvodní text této fotogalerie. Tehdy jsme se vydali severozápadním směrem od obce. Letos jsme si naplánovali výlet na východ na Alojzovské louky.
Z Branné jsme vyrazili po zeleně značené cestě kolem Mariánského pramene, kde nás překvapil a potěšil jasoň dymnivkový. Nad pramenem dříve stával dřevěný kostelík, který byl nahrazen novým zděným ve 30. letech 18. stol. Od pramene jsme sestoupili k řece Branná a před železniční stanicí nejdříve přešli na druhý břeh a poté nás zelená značka provedla tunýlkem pod železniční tratí. Tunýlek slouží hlavně jako koryto nepojmenovaného přítoku Branné. Pak už následovalo stoupání lesem kolem Alojzovských skal. Někde jsou skály nazývány jen Alojzov, a to podle osady stejného jména. Skály nejsou moc známé a jsou tvořeny okrajovými bloky z krystalické břidlice. Kolmé stěny dosahují i výšky 15-20 m. Proto občas bývají vyhledávány za účelem lezení. Jištění je zde ale špatné a borhák (fixní jistící prostředek osazovaný do připravených děr) zde moc nepotkáte. Postupně po cestě míjíte 13 lehce zarostlých skal s názvy U Pavouka, Frištěnského skok, Žabí stěna, Ještěrka, Slunečná, Jestřábí, Letecká, Harmonium, Luční, Pálavská, Indiánka, Buková a Poslední, které umožňují 38 cest pro lezení. Pokud chcete ke skalám, musíte pár metrů vyšplhat nad cestu. Jakmile jsme prošli lesem, který byl plný kvetoucích vemeníků dvoulistých (orchidejí), dělila nás od Předního Alojzova už jen louka s vysokou trávou.
Přední Alojzov byl založen v r. 1783. Tehdy byl každému novému osadníkovi pronajat jeden lán kamenitého pozemku, který byl vrchnostenskou půdou. Kameny si nájemce musel vysbírat a vznikaly tak tzv. hromadnice (jakési agrární kamenné haldy). Původní terasovitá pole už zde nenajdete, ale zbytky zarůstajících teras uvidíte. Dnes se jedná o malou osadu s 6 udržovanými chalupami, které dnes slouží jen k rekreaci. Na počátku 20. stol. zde ale býval trojnásobek domů a přes 100 stálých obyvatel. V minulosti prý zde stávala železářská huť a osada se táhla loukami do stráně. Odsunem německého obyvatelstva po 2. sv. válce došlo téměř k zániku Alojzova. Název osady má své jméno po knížeti Aloisovi z Lichtenštejna, který se dostal k moci rok po založení osady. Dnes zde sice stojí jen 6 hezky udržovaných chalup, ale celé místo má své kouzlo. Pod domy se nachází bývalá náves celé osady, kde stojí kříž pocházející z r. 1910 a dřevěné sochy, které budou zřejmě dílem některého místního chalupáře. Od udržovaných chalup jsme stoupali loukami a pastvinami stále po zeleném značení, které se ale občas ztrácelo. Upozorňujeme, že je potřeba procházet skutečně pastvinami, což poznáte nejen podle ohradníků, ale i podle obrovského množství exkrementů zanechaných dobytkem (občas můžete potkat i pasoucí se stádo, tak se nelekněte). Pastvinami se prokličkujete mezi „nástrahami“, přičemž je potřeba zvládnout menší převýšení (na vzdálenosti cca 1,5 km činí převýšení asi 270 m). Odměnou je Vám ale krásná přírodní vyhlídka vzdálená asi 50 m od zbytku dřívějších božích muk. Můžete se zde pokochat výhledy na Brannou, Staroměstsko a okolí Kralického Sněžníku s vrchy Podbělkou a Sušinou. Spatříte zde i např. Suchý vrch, který se už ale nachází v Čechách. Někteří turisté řadí tuto vyhlídku mezi nejhezčí v celém Hrubém Jeseníku.
My jsme pak ještě pokračovali směrem k Zadnímu Alojzovu, kde dnes stojí jen 1 stavení. Trošku jsme si prochodili zdejší louky a pastviny, které zde nejsou původní a vznikly až po vykácení místních bučin. Mezi nejvzácnější rostliny luk patří vemeník dvoulistý (můžeme potvrdit, byl zde ve větším množství), kruštík širolistý a lilie cibulkonosná (kruštík i lilie kvetou ale později).
Zpět do Branné jsme se vrátili z Předního Alojzova po neznačené příjezdové cestě.
