Ivča a Jirka

Když jsme třetí den zdolali vyhlídku Ořešník, krále jizerskohorských vyhlídek, bylo jasné, že nemůžeme pominout vyhlídkového prince – Paličník. K tomu jsme se rozhodli připojit i skalp nejvyššího bodu (krále) Jizerskýh hor na české straně Smrk. Z Libverdy jsme nejdříve vyrazili na Paličník (944 m n. m.). Těsně před výstupem začal šílený vichr a obloha zčernala. My měli dilema, zda vyčkat nebo výstup dokončit. Nakonec jsme se rozhodli pro druhou variantu, ale díky mrakům a dešťové přeháňce jsme měli omezené výhledy. Z Paličníku jsme po žluté, kterou jsme hned vyměnili za modrou, pokračovali kolem pramenů Jizery k odbočce na Smrk, tzv. Nebeskému žebříku. Odtud jsme strmou stezkou stoupali ke Smrku (1124 m n.m.). Asi po 550 m výstupu se nám zjevilo úchvatné panorama skoro celých Jizerských hor včetně Krkonoš. Fakt nádhera. Zbývajících 450 m je už výstup relativně pohoda. Od září 2003 je na Smrku zpřístupněna nová rozhledna, kde je pro turisty pro případ odpočinku nebo nepohody vybudována vkusná  a prostorná místnost. Objevili jsme zde i návštěvní knihu (někdo zavedl i paralelně druhou), kam se turisté zapisují. Přestože ten den už bylo před 16. hodinou, byli jsme ten den teprve třetí (před námi byl pár z Nového Zélandu, také to měli kousek J). Na rozhledně řádila taková vichřice, že pohyb nebyl jednoduchý, navíc jsme nevěděli, co hlídat dříve, aby neuletělo. Přestože v Libverdě bylo 26C, na Smrku bylo jen necelých 14C. Ze Smrku jsme vyrazili po neznačené Věžní stezce (asi 2,5 km) a dále po červené až do Libverdy. Panorama a výhledy neměly chybu, posuďte také…