Ivča a Jirka

Naše třetí letošní šumavská výprava byla na nejvyšší vrchol české části Šumavy – na Plechý, a když na Plechý, tak také na Plešné jezero. Výchozím bodem byla původní dřevařská obec Nová Pec u Lipenské přehrady. Obec vznikla ve druhé polovině 17. stol. a její rozvoj určitě ovlivnila výstavba Schwarzenberského plavebního kanálu. Dnes má obec zejména rekreační charakter. Většina turistů volí při výstupu na Plechý z Nové Pece žluté turistické značení Jelenským údolím. My jsme si toto údolí nechali na jinou výpravu a vyrazili po zelené. Zelené značení nás dovedlo kolem křížku na konci druhé části obce až k rozcestí Raškov u plavebního kanálu. Po zeleném značení (společně s modrým) jsme pokračovali k turistické křižovatce Rossbach. Jedná se o turistickou křižovatku mezi Novou Pecí a Plešným jezerem. Stojí zde také významná technická památka, a to mimoúrovňové křížení Koňského potoka (=Rossbach) s plavebním kanálem, který zde překonává údolí potoka po zděném akvaduktu. My jsme se v těchto místech rozhodli, že si před výstupem na Plechý ještě uděláme malou zacházku podél Schwarzenberského kanálu směrem po modré a k Rossbachu se vrátíme.

Podél kanálu jsme objevili řadu orchidejí (kruštíků), které ale ještě nestačili rozkvést. Po návratu k Rossbachu jsme odbočili na rozcestí doprava a po pohodlné zeleně značené cestě jsme stoupali směrem k Říjišti. Tady nás překvapil srub s občerstvením, řadou laviček a ohništěm. My jsme ale toto občerstvení využili až při zpáteční cestě. I odtud nás stále provázela zelená turistická značka. Nejdříve jsme stoupali po zpevněné komunikaci, kterou jsme ale po chvíli opustili a odbočili vlevo na Jezerní stezku. Na této stezce postupně přibývalo balvanů, až jsme se nakonec dostali ke kamennému moři. Toto moře vzniklo na ploše cca 6 ha mrazovým zvětráváním obrovských balvanů z plekenštejnské žuly, mezi kterými prorůstá kosodřevina – bříza, smrk, jedle a borovice lesní. Zde se cesta změnila v pěšinu vedoucí až k hrázi Plešného jezera.

Plešné jezero je jedním z pěti ledovcových jezer na české straně Šumavy. Dosahuje délky 540m, šířky 150m a největší hloubky 18,3 m. Je odvodňováno Jezerním potokem, který se u Želnavy vlévá do Vltavy. Po propojení Jezerního potoka s plavebním kanálem plnilo Plešné jezero funkci zásobárny vody, vypouštěné podle potřeby plavby dříví. Nad jezerem se tyčí 220 m vysoká skalní stěna. Jezerem se můžete kochat pouze z cesty. Přístup k jezeru je přísně zakázán, na což dohlížel po celou dobu našeho pobytu strážce parku. Nad Plešným jezerem se tyčí také Stifterův pomník, jeden z dalších dnešních cílů. K němu lze vystoupat před 3 roky otevřenou zážitkovou naučnou stezkou Duch pralesa. Zde je možné na vlastní kůži zažít původní prales. Na tuto stezku jsme se těšili, i když je zde vstup na vlastní nebezpečí. Bohužel v době našeho putování byla stezka z obou stran uzavřena z důvodu padajících stromů po nedávné vichřici. Museli jsme tak vzít za vděk obchůzkovou trasu po žluté značce.

Obchůzková trasa nám až tak nevadila, protože vedla přes nejvyšší bod české strany Šumavy, tj. přes Plechý, který je těsně u hranic s Rakouskem. Spíše nám vadilo, že jsme si plánovali okružní trasu a takto jsme se museli vracet zpět po stejné trase, po které jsme stoupali. Plechý je svoji výškou 1378 m n.m. skutečně nejvyšší horou české části Šumavy. Samotný vrchol je tvořen seskupením zvětralých žulových skal a balvanů. Díky tomu, že vysoké stromy byly z rakouské strany pokáceny, je odtud pěkný výhled do Rakouska a částečně i do Německa. I když výhledy se nám nabízely už při stoupání na vrchol. Průměrná roční teplota zde nevystoupí nad +3C, takže jsme měli docela štěstí, že jsme se zde mohli pohybovat jen v krátkém rukávu. Budoucí následovníky chceme jen upozornit, aby se nenechali zmást, když při stoupání delší dobu neobjeví naše turistické značení (bylo zřejmě občas na stromech, které díky vichřici popadaly). Celé stoupání Vás provází tak na střídačku rakouské, občas naše, značení až k Plechýmu. Rakouské je našemu ale velmi podobné (my máme barevný pruh značení vždy ohraničen 2 bílými pruhy, oni mají vždy bílý pruh ohraničen 2 pruhy značení).

Z nejvyššího vrcholu jsme pokračovali po žluté přes Kučerovu vyhlídku k Stifterovu pomníku, kde je rovněž krásná vyhlídka na Plešné jezero a Pošumaví. Stifterův pomník byl vybudován na plošince při okraji strmé ledovcové stěny nad západním okrajem Plešného jezera jako památka německy píšícímu šumavskému spisovateli. Pomník je vysoký 14,5m a byl vystavěn ze žulových kvádrů. Slavnostně byl odhalen v r.1877. Na bocích pomníku jsou citáty z jeho knih: AUF DIESEM ANGER, AN DIESEM WASSER IST DER HERZSCHLAG DES WALDES (Na tomto trávníku, u této vody tepe srdce lesa) a LIEG IN HOHES GRAS GEBETTET, SCHAUE SEHNEND NACH DER FELSWAND (Natažen ve vysoké trávě, dívám se toužebně po skalní stěně).

Od Stifterova pomníku jsme se začali vracet směrem k Nové Peci. Zpáteční cestu jsme přerušili dvěma zastávkami. Poprvé U Říjiště, kde jsme se v srubu občerstvili, protože naše zásoby tekutin začaly docházet. Podruhé u Koňského potoka, kde nás zaujalo, jak se voda dere mezi žulovými balvany. Až na bodavý hmyz, který nás provázel (snad mimo Plechý) po celou dobu, neměl výlet chybu. Zvládli jsme nachodit celkem 24km, přičemž jsme museli celkem vystoupat 702m.