Jdi na obsah Jdi na menu

 


Přes tajemné slatě a lady na Filipovu Huť

Nejdříve malá osvěta  ohledně slatí a lad. V centrální části Šumavy jsou rašeliniště nazývány slatě. Tato rašeliniště vznikla na přelomu poslední doby ledové a doby poledové (cca před 9-10 000 lety), kdy bylo nahrazeno velmi chladné a suché podnebí teplým a vlhkým. Zdejší jezírka zpočátku zarůstala především rákosem a různými ostřicemi. Jejich odumřelé zbytky vytvořily nejspodnější vrstvy rašeliny - ostřicorákosovou slatinu. Až o něco později se prosadil odolný a nenáročný mechorost rašeliník. Ten nejrychleji přirůstal u volné hladiny jezírka. Střed budoucího rašeliniště se tak zvedal rychleji nad okolí než jeho okraje. Proto jsou rašeliniště uprostřed vyšší než na okrajích a z toho důvodu se jim také říká vrchoviště. Rašeliník (buňky lodyžek a lístků) má schopnost nasát neuvěřitelné množství vody a zvětšit svoji váhu až 25x!! Směrem nahoru rašeliník přirůstá a jeho spodní vrstva odumírá, sesedá a vytváří s ostatními rostlinami (např. suchopýr, blanice) rašelinu.

 Zajímavostí je to, že rašeliniště se cyklickým způsobem vyvíjí pořád stejně a přitom se neustále mění, tj. zaplavená část jezírka se přirůstáním rašeliníku mění ve vyvýšeninu a původní vyvýšenina je nově zaplavena vodou, aby se po spoustě letech opět stala vyvýšeninou bez vody. V některých stádiích vývoje nestačí vodní zdroje (spodní voda, ani srážky) poskytnout rašeliništi potřebnou vodu. Vrchoviště pak zčásti odumírají, zmizí některá jezírka a objevují se zde porosty kleče a břízy. Z výše uvedeného je zřejmé, že rašeliniště zadržuje obrovské množství vody a má důležitou hydrologickou funkci. Zpětně pak klimaticky příznivě ovlivňuje okolí.  Rašelina je skvělým zdrojem informací o minulosti těchto míst. Podle poměrného zastoupení pylu různých dřevin v jednotlivých vrstvách rašeliny je možno rekonstruovat lesní pokryv Šumavských plání od skončení dob ledových. Rašeliniště jsou tak kronikou, ze které lze vyčíst i průběh podnebních změn uplynulých tisíciletí. Do 50. let 20. stol. se rašeliník těžil a využíval jako palivo a stelivo. Dnes jsou rašeliniště chráněna. Přístupné slatě lze dnes napočítat na prstech jedné ruky. Nejznámější jsou Tříjezerní slať, Jezerní slať, Cikánská slať a Chalupská slať. Chalupská slať a Jezerní slať byly předmětem tohoto výletu. Pokud jde o ladu, která se dostala do názvu obcí Borová Lada, Svinná Lada a Černá Lada, tak ta vznikla od toho, že podmáčené pozemky s rašelinou ležely ladem a nedaly se využít.

Nejdříve jsme navštívili Chalupskou slať (910m n.m.), která se nachází mezi obcemi Borová Lada, Svinná Lada a Nový Svět, asi 10km východně od Kvildy, a s rozlohou 137 ha patří mezi nejvýznamnější a nejromantičtější rašeliniště na Šumavě. Za posledních 5 let jsme zde byli podruhé, ale návštěva opravdu stojí za to. V její střední části se nachází největší rašelinné jezero (1,3 ha) v Čechách. Rašelina zde dorůstá až do výšky 7m. Na plovoucích ostrůvcích rostou chráněné druhy rostlin. V létě zde hnízdí divoké kachny, které byly na přítomnost člověka zjevně zvyklé. Vstup je ve slati omezen pouze na poválový chodník, po kterém vede naučná stezka.

 

Po Chalupské slati jsme pokračovali na Jezerní slať ( 1060 m n.m.). Nevede sem turistické značení, ale nachází se zde rovněž krátká naučná stezka. Tato slať se rozkládá mezi obcemi Kvilda a Horská Kvilda. Jedná se o rozsáhlé rašeliniště (přes 100 ha). Zajímavostí je zde také to, že se jedná o nejchladnější místo jižních Čech, přičemž průměrná teplota zde dosahuje +2C. Chceme upozornit, že občas po ránu zde teplota padá pod bod mrazu i během kteréhokoliv letního měsíce. Přírodní rezervace zde byla vyhlášená v r. 1934 a proto je slať zpřístupněna pouze po povalovém chodníku s řadou informačních tabulek o místní fauně a flóře. Objevíte zde u vstupu do rezervace také dřevěnou dvoupatrovou 7m vysokou věž (rozhlednu), nabízející výhled na celou slať a protilehlé zalesněné pásmo s vrchem Sokol (1253 m n.m.).

A když už jsme byli u Kvildy, nemohli jsme vynechat Filipovu Huť. Zejména proto, že se zde nachází několik lokalit vzácného hořce panonského a nás zajímalo, jestli už kvete. A kvetl. Filipova Huť je romantická obec na svažité horské louce v nadmořské výšce cca 1080-1140m. Osada vznikla na konci 18. stol. při sklářské huti a byla pojmenována po majiteli panství Filipovi Kinském. Ze svahů obce je krásný výhled do okolí, zejména na dvojvrcholový Malý (1399m n.m.) a Velký Roklan (1453m n.m.) v Německu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

sumava

(mirek, 14. 3. 2012 0:31)

sumava je krasna vojakoval jsem v susici 82-84 a projel ji od zelezne rudy po cesky krumlov,fakt moc hezke

Re: sumava

(Ivča + Jirka, 14. 3. 2012 1:18)

Ahoj Mirku, na Šumavu se stále rádi vracíme. Mimochodem, i já vojákoval částečně na Šumavě 88-89 jako "špagát". Byl jsem na "příjmači" v Sušici a Klatovech, a pak zbytek v Žatci. Na Šumavu jsme ale jezdili na cvičení do VVP Boletice. Moc dobře si to pamatuji a prima zážitky..., a těch hub co bylo. :-D

RE: Rosnatky

(Ivča + Jirka, 25. 11. 2009 22:34)

Jani, však nás znáš. Kam šlápneme, tam něco objevíme, i když tam nic není… :-D A rosnatky, to je naše specialita. :-) Je to asi ale o štěstí. Spoustu rosnatek jsme objevili také v loňském roce na Tříjezerní slati. Dokonce jsme měli to štěstí vidět, jak si počínají v praxi. Koukni na https://ivcajirka.estranky.cz/fotoalbum/2008-sumava/vyslap-na-oblik-a-trijezerni-slat, zejména na fotku …0203.JPG. A jestli Tě některé fotky rosnatek zaujaly, klidně je využij na své webovky. :-)

Rosnatky

(Melanitta, 24. 11. 2009 17:46)

Ahoj, tak jste mě zase doběhli :-) Na Chalupské slati jsme letos také byli a protože jsem ještě rosnatku neviděla, a věděla jsem že by tam měla být, hledala jsem jako a divá a nic :-( Asi jsem úplně slepá - a nebo - to spíš, někam se všechny schovaly, když mě viděly přicházet :-)
Kdo umí, umí. Gratuluji. J.