Ivča a Jirka

Jestli jsme se na nějaké místo v Západních Čechách obzvlášť těšili, tak to bylo na Národní přírodní rezervaci SOOS. Výlet do těchto míst jsme se rozhodli spojit s návštěvou dalších zajímavých míst. Východiskem byly Františkovy Lázně, odkud jsme po červené turistické značce vyrazili na Žírovice, konkrétně do místní části Stodola, kde objevíte Motýlí dům. V dolní části objektu naleznete expozici našich i exotických motýlů, kteří neuletí, neboť na Vás čekají přišpendleni ve vitrínách s popisnými tabulkami. O jedno podlaží výše vystoupáte do tropů a subtropů. Jedná se fakticky o skleník, kde se udržuje mikroklima s vysokou vlhkostí vzduchu a teplotami mezi 25-30C. Zde už objevíte nejen létající krásu ve své plné parádě, ale i kukly a housenky v různých fázích svého vývoje. Motýlky si zde můžete nafotit, ale pozor, bez blesku, protože byste jim vypálili oči. Zájemci můžou další informace načerpat zde. Od Motýlího domu jsme pokračovali po červené do Nového Drahova. Tato obec je památkovou rezervací lidové architektury s usedlostmi z 18. a 19. stol. Domy mají hrázděná patra se zdobenými štíty. Skrz obec jsme pokračovali po červené až k rezervaci SOOS. V literatuře jsme se dočetli, že SOOS snad vznikl z německého Moos znamenající mech. Moc se nám to nezdálo a trochu jsme se zapátrali, jak název SOOS skutečně vznikl. Díky Městskému muzeu ve Františkových Lázních už víme, že SOOS má svůj původ ve středověkém Satz ( = sedavá půda), který prošel vývojem od Sas přes Sos až k SOOSu. Písmeno A se změnilo na O díky chebskému nářečí, kde se A často vyslovuje jako O a dlouhé O se píše jako OO. Tímto názvem se označovaly bažiny, močály a rašeliniště. Toliko osvěta ohledně názvu. SOOS byl vyhlášen rezervací v roce 1964 a rozkládá se na ploše 221ha. Najdete zde Jurský park (expozici dějin Země), expozici přírody Chebska, ale i stanici pro poraněná zvířata. Za největší lákadlo ale považujeme samotnou naučnou stezku (bezbariérovou). SOOS vznikl tak, že mezi tektonickými zlomy došlo k přechodnému vyzdvižení bloku hornin cca 2x2km. Následným poklesem tohoto bloku vznikla bezodtoká pánvička, kde se hromadila voda. Začala se zde vytvářet rašelina a slatina, pánvička byla zanášena valem křemičitého písku, který pánvičku rozdělil na dvě části, které se vyvíjely samostatně. Severní se změnila na rašeliniště a v jižní, kde tryskaly minerální prameny, vzniklo slané jezero obklopené slatiništěm (rašelina obohacená minerální solí). Toto prostředí bylo ideální pro velký rozvoj jednobuněčných řas rozsivek, z jejichž odumřelých schránek vznikl křemelinový štít do mocnosti 6m. Až do 60. let 20. stol. se zde těžila rašelina na topení, minerální slatina na koupele a křemelina k výrobě žáruvzdorných cihel. Díky těžbě je dnes slatiniště vytěžené do hloubky několika metrů, takže se vlastně procházíte po dně. Mimo minerálních pramenů, kterých je zde na 200 a je s podivem, že zde nevznikly v minulosti lázně, se zde uvolňuje také oxid uhličitý, který se dostává na povrch jako volný plyn. Tento plyn probublává v krátercích naplněných vodou a vytváří tzv. mofety. Lidé tyto mofety často zaměňují za bahenní sopky, což je ale nesmysl. Pokud v kráterovitých prohlubních voda není, tak volný plyn jen syčí. Od rezervace SOOS jsme podél železnice pokračovali po červené do obce Vonšov a odtud dále do obce Starý Rybník. Zde se nachází zřícenina hradu vybudovaného na přelomu 13. a 14. stol. V 18. stol. byl tento hrad již opuštěný, vyhořel díky zásahu blesku a zůstal v rozvalinách. I odtud jsme pokračovali po červené až do malého městečka Skalná (původně Vildštejn). Historie Skalné je spjata s místním hradem Vildštejn, který byl založen r. 1166 v románském stylu na žulové skále nad přítokem Vonšovského potoka. Hrad je dnes v soukromých rukou a v roce 2001 byl poprvé za celou svou dlouhou historii zpřístupněn veřejnosti. Dnes je na hradě Hradní muzeum a Muzeum hasičské techniky. Pořádají se zde rytířské hostiny s historickým programem, je zde hradní restaurace. V hradní kapli se konají církevní i civilní svatby v historickém duchu a pro dětské návštěvníky jsou zde připravena zvířátka. Ze Skalné jsme se vraceli přes Starý Rybník a dále po neznačených polňačkách až do Františkových Lázní. Nachodili jsme necelých 30km bez větších převýšení. Pouze dřívější deště nám způsobily neřešitelné rébusy, jak pokračovat dál přes zatopené cesty.