Ivča a Jirka

Poslední červnovou sobotu letošního roku jsme se vrátili po delší době do Bílých Karpat. Tentokrát jsme naše putování zahájili kousek od vodní nádrže Lučina nacházející se nedaleko obce Tvarožná Lhota. Lučina je rekreační oblastí a nádrž ležící na říčce Radějovka je využívána jako koupaliště. Vznikla zde chatová oblast, a to včetně místních osvěžoven. Na Radějovce leží nejen Lučina, ale i kousek výše i rybník Kejda. Radějovka pramení v Národní přírodní rezervaci Čertoryje na západních svazích vrchu Kobyla, a to asi ve výšce 420 m n.m. Celková délka toku činí 16,6km. Přes svoji nevelkou délku se ale jedná o významný vodohospodářský tok, který ústí prostřednictvím Baťova kanálu (Morávky) do Moravy.

My jsme obešli nádrž Lučina po žlutém a zeleném turistickém značení až k Hotelu Radějov. Místní znají tento hotel pod názvem Letka, neboť se jednalo dříve o rekreační zařízení firmy LET Kunovice. Dnes se zde Letka jmenuje pouze restaurace. Hotel jsme obešli  po žlutém a zeleném značení, přičemž původní asfaltka byla nahrazena panely a později zpevněnou cestou. Asi po půl kilometru jsme dorazili k turistickému rozcestníku Traviska. Zde se zelená odděluje prudce doprava směrem na Čertoryje. Tato cesta ale byla díky letošnímu vlhkému jaru zcela zarostlá a pro průchod by to bývalo chtělo mačetu. Proto jsme se rozhodli pokračovat po žlutém značení až k odbočce k rybníku Kejda, kde také končí chatová oblast. K rybníku jsme ale zatím neodbočili a pokračovali po lesní cestě směrem na jihovýchod. Tato cesta míjí vrchol Čertoryje (442 m .n.m.) asi 300m východním směrem a prochází tak Národní přírodní rezervací Čertoryje až k Vojšickým loukám. Možná Vás zaujme název „Čertoryje“ a budete přemýšlet jako my, co to ten čert zde vlastně ryl. Tento název nám ale připomíná, jak si zdejší lidé interpretovali sesuvy půdy. V rezervaci jsme byli nadšení, protože jsme zde potkávali nejen spoustu vzácných rostlin a zástupců hmyzu, ale byly zde vyložené nálety motýlů, kteří si sedali na naše svršky, boty i na hlavu. Přitom jsme zde nepotkali ani živáčka. Tato rezervace zaujímá rozlohu necelých 326ha a byla vyhlášena v r. 1987. Rezervace je samozřejmě součástí CHKO Bílé Karpaty.

Po pokochání jsme se vrátili k rybníku Kejda. Zde je možné chytat kapry, líny, štiky, amury …, a to na základě povolenky od obecního úřadu. Občas se v rybníku něco plácalo, ale my jsme se samozřejmě zaměřovali na to, co zde roste, a něco i objevili (viz fotogalerie). Od rybníku jsme se vrátili na žluté značení a vystoupali k turistickému rozcestníku Kněždubský háj. Zde jsme objevili nádherně rozkvetlé orchideje pětiprstky žežulníky, které zde byly ve slušném množství.

U rozcestníku jsme se rozhodli odbočit vpravo po červeném značení směrem na východ. Jedná se o nově zrekonstruovanou cestu, která se oficiálně jmenuje cesta Marušky Kudeříkové. Název nese po rodačce z obce Vnorovy, která se za 2. sv. války zapojila do odboje proti okupantům. Byla ale zatčena a ve svých 22 letech popravena. Prošli jsme Kněždubským hájem až na jeho okraj a loukami (dle místního názvosloví lúkami), které už byly často pokosené, pokračovali k turistickému rozcestníku Pod Výzkumem, odkud jsou překrásné výhledy do okolí.

Protože jsme se během dne více kochali, než chodili, a docela i dost fotili, nezbýval už čas na další putování a my se tak pomalu začali vracet. Během našeho výletu jsme tentokrát tak zvládli pouhých 13,5km a vystoupali celkem 263m. Kouzelná příroda i kochání za to ale stálo. :-)

Dovětek na závěr: Bílé Karpaty nás opět nadchly, takže jsme se sem po týdnu vrátili a vydali se na Velký Lopeník. To ale příště, vlastně přespříští, protože se musí zpracovat ještě jedna další fotogalerie. :-)