Ivča a Jirka

Druhý zářijový víkend v r. 2010 jsme se vypravili s naší kamarádkou Ivou a její dcerou Luckou na Třebíčsko, a to do obce Pozďatín. V podstatě tento nápad vznikl po zapíchnutí prstu do mapy, ale možná malou roli sehrál náš kamarád Petr K., který jezdí cca 1,5km jihovýchodně od této obce k jednomu ze zdejších rybníků už spousty let, a to pravidelně na začátku prázdnin. A protože o těchto místech pěje ódy, tak jsme se chtěli přesvědčit na vlastní oči. Pozďatín je malá obec v kraji Vysočina, cca 10km východně od Třebíče. V současné době zde žije kolem 180 stálých obyvatel. Každý druhý víkend v červenci se zde každoročně počet lidí rozroste přes 3 tis., neboť se u zdejšího rybníku koná Pozďatínská lávka. Dne 10.7.2011 se zde už bude pořádat IX. ročník. Na závěr lávky se konává akce „vylov si sud piva“, a kdo si ponořený sud najde, je jeho. :-) Pozďatín existoval už zřejmě ve 12. stol., ale první písemná zmínka pochází z r. 1358, kdy se objevuje pod názvem de Posdyetin. Tento název vydržel do pol. 18. stol., kdy se změnil na Pozdiatin. Obec považuje za svůj vznik ale r. 1358, a tak před pár lety oslavila 650. výročí. Za zmínku také stojí, že se na zdejším vlakovém nádraží natáčel v r. 1961 film Malý Bobeš, jehož knižní předlohu si někteří z nás dobře pamatují ze základní školy. Obec se nachází v nadmořské výšce 464m n.m. a je spjata s cca 20 rybníky, které se rozkládají směrem na jih a na východ od obce.

Po projití obcí jsme navázali na zelené turistické značení a pokračovali směrem na jihovýchod. Procházeli jsme kolem rybníků Ostrovec (rozloha 7,3ha) a Štičího (rozloha 1,2ha) až k rybníku Vrbinec (rozloha 6,9ha), který je zmiňován v historických pramenech už v r. 1504!. Podle mapy mělo zelené značení vést dále od Vrbince na jih až k železniční trati. Za železnicí měla značka odbočit doleva a po jižním břehu rybníku Hlad měla vést až k železniční stanici Studenec. Jak jsme se dodatečně dozvěděli, bylo původní zelené značení kvůli rizikovému přechodu železniční tratě v nepřehledné zatáčce zrušeno a vede nově severně kolem rybníku Hlad. Na původní zelenou značku jsme se tak vrátili až při zpáteční cestě a zvládli i rizikovou zatáčku. :-) Vraťme se ale k rybníku Vrbinec, kde se nachází i několik chat. Právě sem na zdejší louku pravidelně jezdí stanovat náš kamarád Petr zmiňovaný v úvodu. Bylo ale patrné, že na louce stanovali v červenci, protože za dva měsíce stačila pěkně zarůst. Od Vrbince jsme pokračovali po novém zeleném značení kolem rybníků Podhorník (rozloha 2,3ha) a Hlad (rozloha 6,5ha) až k železniční stanici Studenec. Po cestě jsme potkávali vážky, výstavní užovku obojkovou, skokana zeleného a také další zástupce hmyzu.

U nádraží ve Studenci jsme se otočili na západ ke Studeneckému rybníku. Původně jsme zamýšleli celý rybník obejít, ale ve 2/3 cesty jsme si uvědomili, že to nebyl dobrý nápad. Cesta se časem zcela ztratila a my se začali lehce bořit do místních mokřadů a prodírat trávou. Zachovali jsme se zbaběle a rozhodli se vrátit na cestu, která vede podél východního břehu Studeneckého rybníku. Za doprovodu dalších vážek jsme dorazili k železniční trati, kde jsme navázali na původní zelené značení a pokračovali zpět k rybníku Vrbinec. Zde jsme opustili původní i stávající zelené značení a rybník Vrbinec jsme obešli po jeho jižní straně až k rozcestí, kde jsme změnili směr doprava k rybníku Kacíř (rozloha 11,3ha). Jak jsme se dočetli, dříve se používal název Kačíř a až později byl nahrazen Kacířem. Místní tak znají rybník pod oběma názvy. U rybníku stojí táborová základna a podle otisků stanových podsad bylo zřejmé, že tábor zde zmizel relativně nedávno. U Kacíře (Kačíře) jsme se z vlastních zásob trochu občerstvili a vrátili se zpět do Pozďatína.

Výlet to tentokrát nebyl nikterak náročný. Za odpoledne stačilo zvládnout 12km, a protože cesty vedly většinou po rovinkách, stačilo vystoupat 102m.