Ivča a Jirka

Ke konci srpna 2010 jsme se po delší době vrátili k řece Jihlavě. Kdo naše stránky pravidelně navštěvuje, tak už z našeho putování tuhle řeku dobře zná (např. Templštějn a Mohelenská step, putování Pojihlavím do Řeznovic, Rabštejn a vodní nádrže Mohelno a Malešice, z Ivančic do Dolních Kounic podél Jihlavy). Tentokrát jsme se ale vydali na její horní tok. Řeka Jihlava pramení v Jihlavských vrších na Českomoravské vrchovině, a to na louce nedaleko Jihlávky. Délka jejího toku dosahuje 184,5 km a ústí do řeky Svratky těsně před Novomlýnskými nádržemi pod Pálavou. Část řeky tvoří u Jihlavy historickou hranici mezi Čechami a Moravou.

Jako výchozí místo jsme si tentokrát zvolili obec Malý Beranov, která se nachází cca 2km východně od města Jihlavy a cca 3,5km jižně od dálnice D1.

Název Malý Beranov pochází až z 1. pol. 19. stol., kdy se rozděloval beranovský pozemkový katastr. Tato místa ale byla osídlena mnohem dříve, a to zejména v souvislosti s těžbou stříbra. V okolí Malého Beranova se nacházely štoly „dolů Boží pomoci“ hluboké i přes 70m. Na pravém břehu řeky Jihlavy se razila na poč. 17. stol. odvodňovací štola, která dosahovala délky 750m. V 1.pol. 19. stol. bylo v Malém Beranově jen asi 20 domů, na začátku 1. sv. války asi 2x tolik. Dějiny Malého Beranova byly úzce spojeny se zdejší textilní továrnou, ve které v době jejího největšího rozmachu bylo zaměstnáno cca 1200 zaměstnaců. Malý Beranov spadal vždy pod Velký Beranov a snahy o osamostatnění se povedlo dotáhnout až v květnu 1954. Tehdy zde žilo téměř 500 obyvatel. Samostatnost ale dlouho obci nevydržela a proti vůli občanů byla obec v r. 1980 připojena k Jihlavě. Po „Sametové“ revoluci se zdejším občanům podařilo prosadit svoji vůli a obec se stala opět nezávislou. Dnes zde dle statistik stojí 124 domů, kde žije 542 trvale hlášených obyvatel. S Malým Beranovým je spojeno i několik zajímavostí. Obec vznikla na vnitřní straně meandru řeky Jihlavy. který umožňoval lepší přístup k řece. Jedná se o mrazovou kotlinu, v níž se za jasných nocí a za bezvětří hromadí o několik stupňů chladnější vzduch. Bohužel se ale zde projevuje i nepříjemná inverze. Obec se také nachází ve srážkovém stínu a průměrné roční srážky jsou zde nižší o 100-300mm než v okolí. My jsme prošli po červeném značení obcí až na její okraj, kde se nachází u řeky Jihlavy skála. Ta je často využívána horolezci, kteří zde trénují, což se dělo i během naší přítomnosti. Na skále jsou vyznačeny horolezecké cesty různých obtížností. Od skály stále pokračujeme po proudu řeky Jihlavy. Asi po 500m se dostáváme k bývalému kamenolomu, který zde odřízl kus severovýchodního svahu nad řekou. Celý areál kamenolomu je oplocen a nahoře nám připadá, že je vytvořena pseudovyhlídka ve formě plošiny. Zdání ale možná klamalo. Míjíme cestu odbočující k obci Bradlo a stále pokračujeme podél řeky Jihlavy. Časem procházíme chatovou oblastí, která se táhne podél řeky více jak 1km. Po ujití cca 3,5km přicházíme k Petrovickému mlýnu, který je v mapách zanesen jako Kamenný mlýn. Objekt se dnes pronajímá k rekreačním účelům. Kousek od Petrovického mlýna je umístěn obytný karavan, který funguje jako občerstvení s posezením na lavičce. Během letní sezóny je otevřený a můžete ho využít. U mlýna jsme chvíli zaváhali kterou cestou se vydáme směrem na Luka nad Jihlavou. Nakonec jsme se rozhodli pro levý břeh, který nám přišel bohatší na rostliny i živočichy. Asi po dalších 4km jsme dorazili do Luk.

Nejdříve jsme si od řeky všimli skleníku, který stojí na levém břehu řeky Jihlavy. Jedná se o jednopatrovou budovu obdélníkového půdorysu z počátku 19. stol., která sloužila nejen jako skleník, ale i částečně jako byt zahradníka. V současné době je budova v rukou soukromého majitele, který ji opravil a využívá k bydlení. Luka nad Jihlavou jsou dnes městysem a centrem mikroregionu Loucko. Lidé zde pobývali už v období mladší doby kamenné, což ukázal nález kamenného sekeromlatu a dalšího vrtaného kamenného nástroje. Písemné prameny zmiňují název obce v r.1378. Že bude obec staršího data dosvědčují románská okénka na věži zdejšího farního kostela. Od středověku se na tomto panství vystřídala spousta majitelů. Císařovna Marie Terezie povýšila obec na městečko. V r. 1768 rod Kouniců prodal Luka Josefu Widmannovi a Luka pak patřila téměř 180 let hraběcí rodině Widmannů-Sedlnických. Rozmach obce souvisel s výstavbou železnice v r.1870, tehdy měla obec 347 obyvatel. O 30 let později zde už žilo lidí více jak 5x tolik. Na počátku 20. stol počet obyvatel přesáhl hranici 2 tis. a dnes zde žije necelých 2700 obyvatel. My jsme si prošli městys, minuli barokní kostel sv. Bartoloměje, který byl postaven místo původního románského kostela vyplněného Švédy za 30-tileté války (zachovalá spodní část věže pochází z období kolem r. 1200 a je zdejší nejstarší stavební památkou). Pod kostelem v domě „U Holubů“ bylo před pár lety otevřeno místní malé Muzeum, které umožňuje pohled na život našich předků. Najdete zde věci z domácností a statků minulých dob, které už byly zapomenuty. Muzeum bylo zavřené a otvírá se velmi sporadicky. Je potřeba jeho návštěvu domluvit telefonicky předem. Přešli jsme řeku Jihlavu na její pravý břeh, podešli železnici a vystoupali k místnímu zámku. Často se uvádí, že zámek byl postaven v l.1739-1747 Maxmiliánem Oldřichem hrabětem z Kounic na místě bývalé tvrze. Poslední nálezy ale potvrdily, že tvrz stávala blízko kostela a tento zámek byl postaven ve 2. pol. 17. stol. jako novostavba na zelené louce. V l. 1739-1747 tak Kounicové zřejmě zámek jen přestavovali. Jedná se o barokní dvoupatrovou obdélníkovou stavbu s bočními vystupujícími rizality. Kounicové prodali zámek v r. 1768 rodině Widmannů-Sedlnických, která zde sídlila téměř dalších 180 let. U zámku byl v 1. pol. 19. stol. založen anglický park o ploše cca 19ha. Dodnes je tento park považován za jeden z nejhezčích na Moravě a zejména jeho jižní část je považována za skvost. Po 2. sv. válce byl zámek zestátněn a jeho část se využívala jako obřadní síň. Zbývající část ale chátrala. Do parku a zámku se ale nedostanete. Celý zámecký areál si v r. 2001 koupila brněnská společnost BioVendor Group, která provedla během 6 let poměrně zdařilou rekonstrukci a ze zámku se stal luxusní hotel se školícím střediskem. Zámek se pronajímá i k různým nekongresovým účelům, např. se zde natáčel v r. 2010 pornografický film Madame de Bouplaisir, jehož pirátská kopie koluje mezi místním obyvatelstvem. Možná bychom se od místních dozvěděli spoustu dalších zajímavostí, ale museli jsme se začít vracet do Malého Beranova. Během zpáteční cesty jsme museli i trochu zrychlit, protože začalo bouřit. Jednalo se o předzvěst přívalových bouřek, které se ten večer přehnaly přes kraj Vysočina. Nachodili jsme 15km, ale cesta to byla téměř po rovině. Celkově jsme museli vystoupat pouze 89m.