Ivča a Jirka

Druhý červencový víkend 2010 jsme se po delší době vydali do Chřibů. Východiskem nám byla obec Roštín, která je vzdálena od města Kroměříž asi 14km jihozápadním směrem. Dnes v obci žije necelých 700 stálých obyvatel. Jedná se o zajímavou část našeho území i z historického hlediska. Dle nálezů byla tato oblast osídlena už v mladém neolitu a v době bronzové. Byla zde vybudována dvě pravěká hradiště na Hradisku a Brdě, o kterých se ještě zmíníme dále. Roštín je jednou z nejstarších obcí na Kroměřížsku. Doba vzniku obce dnes není přesně známa, ale písemná zmínka o Roštíně je již v listině Václava I., kterou v r. 1240 potvrzoval výsady hradišťského kláštera. Ten v Roštíně držel místní krčmu. A když skočíme do současnosti, objevíte zde také zajímavost. Bylo zde vybudováno Bioenergetické centrum, které centrálně zajišťuje teplo a teplou vodu pro obec, přičemž palivem je sláma.

My jsme z Roštína vyrazili po zeleném značení východním směrem. Ten den bylo skutečně slušné teplo a my jsme nejdříve museli minout místní koupaliště, které před 3 lety prošlo rekonstrukcí. Dnes se zde nachází hlavní a dětský bazén. Celá rekonstrukce stála cca25 mil. Kč. Vzhledem k počasí se zde už srocovaly davy lidí. My jsme ale odolali a pokračovali dál k hájence. Pohledy těch, kteří se ubírali relaxovat k bazénu, nám jasně dávaly signál, že jsme naším počínáním vzbudili pozornost. Asi po 750m jsme se ocitli u Roštínské kaple. Ta byla vystavěna v r. 1907. Přesně na její 100-leté výročí došlo k její rekonstrukci. Pokud správně počítáte, tak když se rekonstruovalo koupaliště, tak se rekonstruovala i tato sakrální stavba s Pannou Marií. U kaple vytéká poměrně vydatný pramen pitné vody. Nad kapličkou se zvedá kopec zvaný Hradisko. Zde se dochovaly zbytky mohutného pravěkého opevnění, které bylo rozděleno na akropoli a předhradí. Na příkrém severní úbočí je možné objevit pozůstatek obranného příkopu dosahujícího i dnes hloubky 1,5m. I z ostatních stran byly příkopy a valy chránící kopec s hradištěm. Původ obyvatel se zatím nepodařilo spolehlivě určit, ale o Slovany v žádném případě ještě nešlo.

Od Roštínské kaple to bylo již jen 400m k turistickému rozcestníku Roštínské polesí. Zde jsme opustili zelené značení a pokračovali po žluté značce po lesní cestě, která časem začala stoupat. Velkou část cesty jsme stoupali podél potoka s neobvyklým názvem Pod Bukovou horou. Asi bychom čekali spíše název Bukový potok, potok Buková nebo Bukovský potok. Bučinou jsme procházeli, i když místy nebyla „čistá“. Asi po kilometrovém stoupání jsme narazili na cyklostezku č. 5018, která vede od Roštína na Bunč. Protože jsme se chtěli ještě trochu projít lesy, a cyklistů jsme zde potkali v ten den minimum (asi byli na koupališti), opustili jsme žluté značení a pokračovali po cyklostezce. Jednalo se o příjemný nenáročný výšlap k Bunči.

Bunč se nachází ve výšce 479m n.m. přibližně uprostřed severovýchodního hřebene Chřibů na křižovatce několika cest, které už něco pamatují. Svůj název má toto místo asi odvozené od hradišťského syndikuse a právního zástupce velehradského konventu Ch. A. Buntsche, který se do těchto míst uchýlil s rodinou v r. 1682, aby unikl moru. V r.1921 zde postavil Klub československých turistů „Turistickou útulnu hostinskou na Bunči“, která prý tehdy patřila k nejlépe vybaveným objektům u nás. Na konci dubna 1945 byl objekt nacisty vypálen. V ten den zde také proběhla velká přestřelka mezi partyzány oddílu Olga a nacisty. V r. 1946 začal vypálený objekt turistický klub opravovat. Od r. 2004 je majitelem objektu vizovická likérka RUDOLF JELÍNEK, která objekt přestavěla na Lesní pension Bunč s výletní restaurací. Díky teplu jsme využili místní restaurační zahrádky a osvěžili se.

Z Bunče jsme pokračovali po červené turistické značce směrem na jihovýchod. Nejdříve jsme prošli částí chatové osady, která byla vybudována v l. 1946-1980. Kousek od poslední chaty jsme časem narazili na první deskový propustek, který byl první „památkou“, kterou jsme ten den potkali, na původní záměr vybudování zdejší dálnice. Už po r. 1934 se začal totiž z iniciativy našich tehdejších průmyslníků a finančníků v čele s Tomášem Baťou připravovat projekt první československé dálnice. Ta měla propojit celou republiku od západu na východ a měla procházet přímo přes Bunč. Po okupaci naší republiky se stal tento požadavek ještě naléhavější a na jaře r. 1939 se začalo s kácením stromů stojících v ose dálnice a terénními úpravami. Výstavba dálnice, která měla podélně rozdělit Chřiby na dvě části, skončila po třech letech díky nuceným úsporám nacistů. Stavba už nikdy nebyla obnovena. Terénní úpravy a jednotlivé stavby zarostly lesem a rozestavěné mosty, podchody pro zvěř a kamenné propustě jsou dnes pomyslnými pomníky tehdejšího záměru. I my jsme na tyto pozůstatky naráželi a pár jich najdete i v naší fotogalerii.

Po červené jsme asi po 3,5km dorazili na nejvyšší vrchol Chřibů Brdo (587m n.m.). Název vrcholu pochází ze starého nářečí, kde slovo „brd“ označovalo zalesněnou vyvýšeninu se skalnatým výběžkem. Na vrcholu Brda stávalo pravěké hradiště elipsovitého tvaru o rozloze 4,5ha.  V jihovýchodní části hradiště se nacházela brána. Dnes je celý areál hradiska zalesněn, pouze střední část je v současné době bez stromů. Dle nálezů je zřejmé, že hradiště obýval stejný kmen jako Hradisko za Roštínskou kaplí. Obě dvě hradiště byla od sebe vzdálena asi 1km vzdušnou čarou. Dnes stojí na Brdu kamenná rozhledna, která byla slavnostně otevřena 28.10.2004. Zajímavostí je, že se jedná o první kamennou rozhlednu, která byla v naší zemi postavena po 70!! letech. Rozhledna je vysoká téměř 24m a nahradila původní dřevěnou předchůdkyni, která byla o 4m menší. Stavba trvala přesně 3 roky a přišla na cca 5,5 mil. Kč.

Po pokochání z vyhlídkové věže jsme se vrátili na Bunč. Zde jsme opět využili nabídky občerstvení na zahrádce, kde také probíhala svatební hostina. V rámci návratu jsme se rozhodli, že pořádně prozkoumáme cyklostezku vedoucí do Roštína i za cenu, že si trochu zajdeme. Však bylo ten den hezké letní počasí, tak proč ne. :-) Během popsané trasy jsme ušli 22km a stačilo vystoupat 386m.