Ivča a Jirka

V rámci našeho červnového pobytu v Jeseníkách jsme vyrazili na tzv. hřebenovku po jižním hřebeni Hrubého Jeseníku. Vzali jsme to přes Ovčárnu po červeném značení kolem Petrových kamenů. Petrovy kameny se nachází asi 300m od značené cesty. Je sem ale umožněn vstup pouze na základě povolení. Byli jsme v ten den osobně svědky, jak místní strážci okamžitě běželi na Petráky za dvěma osobami, které na Petráky zavítaly. S jedním ze strážců jsme se později potkali a dali do řeči. Říkal, že tentokrát to dobře dopadlo, protože obě osoby měly vystavené povolení za účelem vědeckého bádání, takže se vše obešlo bez pokut či policie. Protože jsme ale o Petrových kamenech ještě nepsali, tak jen pár slov: Jedná se o skalní zbřidličnatělý útvar, který je vysoký asi 7m a jeho nejvyšší místo dosahuje výšky 1446 m n.m. Dnes zde roste řada alpínských rostlin, které jinde ani nenajdete, a proto se stalo toto místo pro běžného smrtelníka nepřístupné. Výjimkou je zimní období, kdy zde leží dostatek sněhu. :-) Všichni si asi dobře pamatují, že v době „procesů s čarodějnicemi“ ve Velkých Losinách bylo toto místo označeno jako dějiště čarodějných sabatů.

Kolem Petrových kamenů jsme vystoupali po červené na druhou nejvyšší horu Moravy (1464 m n.m., někde se uvádí o metr méně), která se honosí názvem Vysoká hole. Její vrchol je tvořen asi 1km dlouhou a 400m širokou plošinou vytvořenou v pozdních čtvrtohorách. Dnes se zde nachází horská tundra a jsou odtud krásné výhledy. Je zde vybudována dřevěná bouda, kterou využívají strážci a veřejnosti je nepřístupná. Objevíte zde také pískovcový hraniční kámen z r. 1681. Na této plošině také koncem 2. sv. války budovala německá armáda polní letiště, včetně dalšího vojenského zázemí. Na jižním svahu lze zde také objevit několik set prohlubní, které jsou následkem po dělostřeleckých cvičeních naší prvorepublikové armády. Jihovýchodní svahy Vysoké hole přechází do ledovcového karu Velkého kotle.

Z plošiny Vysoké hole jsme pokračovali stále po červeném značení., které nás přivedlo na vrchol Kamzičníku (1419 m n.m.). Jeho východní svah opět přechází strmě do karového údolí Velké kotliny. Z Kamzičníku jsou opět hezké výhledy na okolní vrcholy Jeseníků, Rýmařovsko a Bruntálsko. Odtud nám zbývalo asi 1,5 km na Velký Máj (1384 m n.m.) s plochým vrchem a ostrůvky kleče, odkud jsou rovněž nádherné výhledy do okolí. Jižní svah Velkého Máje je součástí ledovcového karu Malý kotel. Velký Máj i Malý kotel jsou součástí Národní přírodní rezervace Praděd. Z plošiny Velkého Máje jsme sestoupali do malého sedla, které odděluje tento vrchol od Jeleního hřbetu. V 80. letech 18. stol. v sedle stával ovčín. Dnes se v sedle nachází turistický rozcestník. V těchto místech se k červenému značení přidala i zelená turistická značka od Františkovy Myslivny a Zámčiska.

Ze sedla už zbývalo jen asi 1km k Jelení studánce. Jedná se o romantické místo se studánkou, která je pramenem Stříbrného potoka, a kamennou chýší vybavenou lavicemi a návštěvní knihou. Je možné se tady také schovat před nepříznivým počasím. Nachází se zde také přírodní rezervace Pod Jelení studánkou, která zde vznikla zejména z důvodu ochrany 11 druhů zde žijících mravenců, kteří zde vybudovali na 2000 mravenišť. Mravence jsme potkávali, ale nikdy by nás nenapadlo, že je zde tolik mravenišť. Zřejmě to bylo způsobeno tím, že jsme se pohybovali jen po značených cestách, kterým se vyhýbají.:-)

U Jelení studánky jsme také opustili červené značení a pokračovali hřebenovou pěšinou po zelené kolem Břidličné hory na Pecný. Břídličná hora (1358 m n.m.) je charakteristická svým suťovým polem, kamennými proudy a mrazovými sruby. Zajímavostí je, že zde roste původní dřevina jalovec obecný nízký, který je ohroženým druhem a je vytlačován z hor nepůvodní klečí. Z Břidličné jsme stále následovali zelenou směrem na Skřítek. Protože ale čas běžel, a my se museli také ještě vrátit do Karlovy Studánky, otočily jsme to na vršku Pecný (někdy se uvádí také jen jako Pecny) a Skřítek nechali na jindy. Na vršku Pecný je skalní útvar a kamenné moře s balvany. Ze skalního útvaru jsou krásní výhledy na panorama Jeseníků, na Mravenečník, do údolí Desné, na Šumpersko, Rýmařovsko, Bruntálsko apod. Po pokochání jsme se vydali na zpáteční cestu, neboť do Karlovy Studánky nás čekala ještě pěkná štreka. I tak jsme nachodili 28km, přičemž jsme museli vystoupat asi 577m.