Ivča a Jirka

Druhou zářijovou neděli 2010 jsme zůstali v Brně a po dopoledním tenise jsme se rozhodli pro „malou“ vycházku. Vyrazili jsme z městské části Bystrc do Údolí oddechu a pokračovali kolem rybníku Rakovec až k oboře Holedná. Protože jsme tuto část trasy již na našich stránkách popisovali, budeme s popisem pokračovat až od obory. Na oboře jsme se podívali na letošní přírůstky zdejších divočáků. Dokonce jsme měli i štěstí na kojení selat (viz. fotogalerie) a souboj samců (ten se nám slušně nepodařil zdokumentovat).

Od divočáků (zdejší tomuto místu neřeknou jinak než „U prasat“, ale v mapě byste takový název hledali marně) jsme nejdříve pokračovali po zeleném značení směrem k jezírku a Památníku ruského letce pod kohoutovickou myslivnou. Pokud jde o jezírko, chtěli jsme se hlavně podívat, jestli na něm budou vykvetlé lekníny (a byly). Památník ruského letce je věnován podporučíkovi Viktoru Sergejevičovi Kašutinovi, který byl zde ve svých nedožitých 21 letech sestřelen na konci 2. sv. války. Dne 25.4.1945 byly německé oddíly v Kohoutovicích (dnešní městská část Brna) bombardovány dvěma sovětskými letouny typu Lavočkin La-7 stíhacího pluku. Každý z letounů shodil na německou kolonu po 2 bombách. První 2 zasáhly silnici, bohužel jedna dopadla na místní holičství, ale nevybuchla, a poslední zničila dům hajného. Němci jeden z letounů pilotovaný zmíněným Kašutinem sestřelili a letadlo narazilo do zalesněné stráně kousek od dnešního jezírka nedaleko známé Farinovy zatáčky.  Dne 9.5.1973 došlo v těchto místech k odhalení pomníku, čehož se zúčastnila i Kašutinova matka, která později dodala na pomník jeho fotografii. Na betonovém podstavci pomníku spočívá přírodní kámen z mrákotínské žuly připomínající trup letadla s ulomenými křídly. Původní bronzová deska zde byla na počátku 90. let 20. stol. zničena vandaly. Před 7 lety se zde dělal průzkum pomocí detektoru kovů a bylo ještě nalezeno asi 15 kusů úlomků letadla. Někomu se může zdát toto číslo malé, ale je potřeba si uvědomit že letoun Lavočkin byl vyroben převážně z překližky.

Od pomníku jsme se vrátili zpět k „Prasatům“, přešli silnici na protější stranu a podešli spojku od Hitlerovy dálnice. Někoho možná zarazí název Hitlerova dálnice, ale zdejší čtyřproudovce spojující Bystrc s Veselkou zde nikdo už jinak neřekne, i když v mapě ji můžete objevit jako „Starou dálnici“. Stejný název nese i autobusová zastávka MHD, která je zde na znamení. Dálnice se stavěla podle projektu už před 2. sv. válkou a po okupaci Československa Hitler ve stavbě pokračoval až do r. 1942, kdy chtěl spojit Vídeň a Wroclaw. Po válce se ale už ve stavbě nepokračovalo a byl dokončen jen úsek dlouhý asi 4km, který dodnes spojuje Bystrc s Troubskem (s částí Veselka). Jedná se tak o jediný funkční úsek plánované dálnice v rámci celé naší republiky.

Hitlerovu dálnici jsme kopírovali asi dalších 650m a pak začali mírně stoupat po svahu Kohoutovické Baby. Asi po dalších 500m jsme dorazili k památnému stromu, kterým je dub zvaný Troják. Jedná se o dub letní, jehož stáří se odhaduje na více než 300 let. V r. 1986 jeho výška dosáhla 23m a obvod kmene byl v r. 2006 3,77m (obvod byl měřen ve výšce 1,3m), čímž se stal nejmohutnějším dubem v okolí. Jako památný strom byl vyhlášen 15.1.1987. Svůj název Troják nemá podle počtu kosterních větví, ale je odvozen od rozcestí 3 cest (do Kohoutovic, Žebětína a Bosonoh), u kterého stojí. Kolem tohoto dubu se chodívalo po nejstarší cestě z Kohoutovic do Žebětína na hřbitov. Tehdy ještě dnešní silnice na Žěbětín neexistovala a cestě přes les kolem Trojáku se říkalo cesta Zadní horou. K tomuto památnému stromu je potřeba uvést ještě jeden (ne zrovna šťastný) dovětek. Není to tak dávno, co dub přišel o jednu ze svých kosterních větví, která se ulomila díky silnému větru. Po rozřezání větve se zjistilo, že byla celá shnilá a vypadá to, že podobně shnilý bude i celý dub. Troják má tak asi své roky spočtené a jeho život se chýlí ke konci.

Od Trojáku jsme pokračovali ve stoupání, přičemž jsme po chvíli navázali na žluté turistické značení (cesta Brněnská podkova), které nás přivedlo až k pomníčku věnovanému Františkovi Bašnému (1858-1910), kohoutovickému učiteli, který se zasloužil o výstavbu zdejší obecní školy a který v těchto lesích trávil spoustu svého volného času. Jak jsme se později dozvěděli, ani tento pomníček nenechal vandaly v klidu a byl několikrát poničen (naposledy byl obnoven v r. 2006). Po chvíli jsme tak vystoupali na Kohoutovickou Babu (415m n.m.), kde je umístěna vodárenská věž. Tento kopec s věží je dobře vidět z různých částí Brna ,ale i z dálnice D1.

Prošli jsme Kohoutovicemi, odkud jsme po malém občerstvení pokračovali po žlutém značení  na Hobrtenky. Jedná se o křižovatku turistických cest na hřebeni Kohoutovických lesů s lavičkami k posezení. Vrchol Hobrtenek leží asi 20m od cesty. U turistického rozcestníku jsme se rozhodli nejdříve pokračovat na Pisárky a zdokumentovat  další hraniční kameny,které se tu nachází. Pravidelní návštěvníci našich stránek už znají  hraniční kameny u Jezírek mezi čtvrtěmi Bystrc a Jundrov. Další z hraničních kamenů se nachází v Kohoutovicích U Zabitého, který byl zde umístěn 19.5.1588, Tento hraniční kámen vymezoval hranice obcí Kohoutovice patřící klášteru u sv. Anny (na kameni zkratka SA) a obce Jundrov patřící klášteru herburek (později jezuitský klášter) při kostele Panny Marie – Santa Maria (na kameni zkratka SM). Datum položení kamene se ví přesně, neboť je o tom doložen záznam v Moravském zemském archivu. Kousek odtud, ve směru na Pisárky, se nachází další menší kámen se značkami SA a IHS (značka jezuitů). Tento kámen nemá dataci, ale zřejmě pochází ze 17. stol. Nedaleko Mladé hory (354m n.m.) jsme opustili modré značení směřující do Pisárek a odbočili neznačenou lesní cestou na sever. Po neznačených cestách jsme se dostali kousek nad Jundrov a dále pokračovali k Jezírkům, odkud jsme sešli zpět do Bystrce.

Za odpoledne jsme nachodili 16,5km a vystoupali 265m.