Z Rosic do Tetčic a Bučínských lesů
První srpnový den jsme zavítali do města Rosice, které vzniklo nad soutokem Bobravy a Habřiny a Bobravy a Říčanského potoku. Název města je zřejmě odvozen od zakladatele Rosa. Dříve hornické město má v současné době kolem 5,5 tis. obyvatel. Lidé v těchto místech zřejmě žili už před Kristem. Toto dokládají nálezy střepů z popelnic, pazourkové a bronzové nástroje. První doložené zmínky nejstaršího osídlení se vztahují k r. 1259. Ze staré osady postupně vzniklo městečko, které se rozrůstalo po svazích nad Bobravou. Nejvýznamnější zdejší památkou je 4-křídlý renesanční zámek s arkádovým nádvořím, zahradou a parkem. Dalšími památkami jsou barokní kaple Nejsvětější trojice na návrší jižně od Rosic z konce 17. stol., románský farní kostel sv. Martina, který je nejstarší stavbou, a empírová radnice. Velkou historickou zajímavostí je i pranýř hanby.
My jsme naše putování začali u radnice, která byla vystavěna v r. 1851 za 13 tis. zlatých. O 7 let později byla k radnici přistavěna věž s hodinami za dalších 700 tis. Radnice byla několikrát poškozena (r. 1886 bleskem, r. 1945 při osvobozování Rosic na konci 2. sv. války). My jsme od radnice odbočili Schodovou ulicí k pranýři hanby. Na tomto místě stojí teprve 51 let, neboť dříve stával před starou radnicí. Pranýř v podobě sloupu s kovovými kruhy sloužil hrdelnímu právu od 15. do 18. stol., a to pro 48 obcí. Tyto obce za to Rosicím platily. Před popravou odsouzeného postavili k pranýři a přivázali ho ke kruhům. Popraviště se nacházelo na kopečku u dnešní silnice na Brno. V r. 1752 zde byla ukončena činnost hrdelního soudu dekretem Marie Terezie. My jsme od pranýře pokračovali 105 schody, které spojují Palackého náměstí s jižní částí Rosic Pendrovem. Schody pochází z r. 1907 a nahradily dřívější kamenné předchůdce. Pendrov se s Rosicemi sloučil až v r. 1880. Pendrov jsme nejdříve prošli kolem Bobravy a pokračovali polní cestou podél železní tratě (cyklostezka č. 5171) až na vlakovou stanici do Tetčic.
Tetčice mají svůj název odvozen od jména Tetech, jehož potomci byli Tetšici. Obec leží jižně od Rosic a 8km severně od Ivančic v nadmořské výšce 300m n.m. První zmínka o obci pochází z r. 1349. Podle pověstí stával východně od obce gotický hrad na Bučíně. Jeho základy ale nebyly nikdy nalezeny. Třeba bude mít někdo v budoucnu štěstí… Nicméně nejvyšší vrchol (444m n.m.) hřebenu Bobravské vrchoviny byl kdysi pojmenován jako Bučín. Zřejmě byl název odvozen od bývalých mohutných bukových lesů, které se zde vždy nacházely. Ještě dnes je vidět na Bučíně cca 9 vrcholů prastarých buků.
My jsme od nádraží v Tetčicích přešli hlavní silnici vedoucí od Brna na Ivančice a navázali jsme na žluté turistické značení. Prošli jsme pod skálou se sochou sv. Jana Nepomuckého, která pochází z přelomu 18. a 19. stol. a začali jsme stoupat po žluté po východním svahu Bučína, a to až k hájovně na Bučině. Zde jsme značenou cestu opustili a začali jsme brouzdat cestou necestou zdejšími lesy. Časem jsme se opět k hájovně vrátili a vraceli se zpět do Tetčic a Rosic. Po cestě jsme dvakrát natrefili na létajícího tesaříka pilunu. Ač na chvilku přistál, byl neskutečně hbitý a špatně se nám fotil. Do fotogalerie jsme fotky tohoto tesaříka umístili, i když nejsou moc kvalitní, ale nedalo nám, abychom tohoto mizejícího brouka zde nepředvedli.
Po návratu do Rosic jsme se ještě prošli kolem kostela sv. Martina, který pochází ze 12. stol. O jeho stáří svědčí i románská okna ve věži vysoké 34m. Románská stavba prošla řadou stavebních úprav. V období gotiky byla stavba rozšířena o kapli s žebrovou klenbou. V období renesance o jižní kapli. Další úpravy, které byly zachovány do dnešní doby, proběhly v 18. stol. Před 12 lety získal kostel 3 nové zvony. Od kostela jsme vystoupali ještě k zámku, jeho návštěvu jsme si ale nechali někdy na příště. Během nedělního odpoledne jsme nachodili 16km. Celkově jsme vystoupali 261m.
