Ivča a Jirka

V NPR Krumlovsko-rokytenské slepence jsme byli naposledy před rokem v zimě (fotogalerii najdete zde). V r. 2005 byla v této rezervaci, a částečně i mimo ní, zřízena Naučná stezka Krumlovsko-rokytenské slepence. Naučná stezka měří asi 15km a lze na ní objevit 12 informačních panelů. My jsme si na velikonoční víkend část této stezky prošli, něco jsme vypustili, něco si přidali.

Naše putování jsme zahájili v Moravském Krumlově. Město bylo spjato s kamenným hradem ve stylu italského kastelu vybudovaným zřejmě na pokyn českého krále Přemysla Otakara II. Od 13. stol. se zde až do husitských válek vystřídalo několik moravských pánů. Během husitských válek  byl hrad předán husitům, aby bylo město i obyvatelstvo uchráněno před zpustošením. Husité pak z města podnikali výpady do okolí. Po ukončení husitského období se hrad vrátil do rukou pánům z Lipé, kteří hrad začali v 16. stol. přebudovávat na pohodlný renesanční zámek. Tento zámek v r. 1620 okouzlil i „zimního krále“ Fridricha Falckého. O 15 let později město i zámek vyplenili Švédové. Další pohromy nedaly na sebe dlouho čekat. 2x se během 17. stol vylila z koryta řeka Rokytná, 4x město zasáhly požáry. V 18. stol bylo město Moravský Krumlov se 150 domy obklopeno hradbami se 2 vstupními branami. Od 19. stol. začíná město postupně ztrácet na významu. Největší ránu v novodobých dějinách dostalo město na konci 2. sv. války, kdy Rudá armáda vybombardovala (dle historiků nesmyslně) více než ¾ města. Zámek byl po válce zkonfiskován na základě Benešových dekretů rodině Kinských a interiéry byly vyrabovány. Díky občanům města byla v 50. letech 20. stol. do zámku převezena Slovanská epopej, monumentální obrazová plátna od Alfonse Muchy. Prostory, kde bylo 20 obrazů umístěno, byly z městských peněz upraveny. Na rozsáhlou obnovu zbývající část zámku se čeká dodnes a zámek dále chátrá. Vlastníkem zámku je firma Incheba, která má v pronájmu i pražské Výstaviště.

My jsme v Moravském Krumlově tentokrát navštívili Židovský hřbitov. Ten se nachází na severozápadním okraji města u zámeckého parku. Doba vzniku není známa, ale předpokládá se 16. stol. Dnes je zde možné objevit přes 400 náhrobků. Mezi nimi jsou i náhrobky významných osobností, včetně rabínů. Hřbitov je v současné době běžně přístupný. Od hřbitova jsme sešli k okraji zámku, kde jsme prošli tunelem k řece Rokytné.

Podél řeky Rokytné nás doprovázelo modré značení a také zelená značka naučné stezky. Asi po 2km jsme opustili lesní cestu. Značení nás vedlo úzkou pěšinou těsně kolem řeky. Asi po dalších 350m jsme přešli řeku Rokytnou po kovové lávce a pěší stezkou jsme vystoupali k bývalému přemyslovskému hradišti Rokyten, které bylo  vybudováno na nepravidelném ostrohu ze tří stran obtékaném říčkou Rokytnou. Hradiště zaniklo ve 12. stol. po trestné výpravě, která byla vyústěním rozbrojů Přemyslovců. Dle archeologického průzkumu bylo hradiště vypáleno. Dnes se na místě bývalého opevněného předhradí hradiště nachází obec Rokytná. Prošli jsme obcí a na její východní straně jsme sestoupali do údolí NPR Krumlovsko-rokytenské slepence. Hned na okraji rezervace jsme ale odbočili doprava k vodopádu, který dosahuje výšky cca 12m. Ten se vytvořil na slepencovým stupni. Vodopád byl poměrně slabý, neboť sníh už stačil odtát. My jsme vystoupali po strmé neznačené stezce nad vodopád a navázali opět na naučnou stezku, která nás přivedla k Mariánské kapličce, která byla snad postavena už někdy na přelomu 17. a 18. stol. na jednom ze zdejších vyvěrajících pramenů. Kaplička byla před 40 lety opravena a vysvěcena. Od kapličky jsme pokračovali zalesněným úsekem na okraj pole, kde naučná stezka odbočovala buď na východ k mokřadu u městské lesovny, nebo na západ k poutní kapli sv. Floriána. My jsme si zvolili západní variantu, protože nás zajímalo, jestli už začínají vyrážet kosatce nízké, které rostou ve svahu pod kapličkou.

Kaple sv. Floriána je nepřehlédnutelnou dominantou Moravského Krumlova. Je vidět nejen z náměstí, z různých částí města, ale i od silnice, po které se přijíždí k městu od Ivančic. Kaple stojí na kopci Floriánek, který se dříve nazýval Spielberg. Podle legendy nechal kapli postavit Antonín Florián z Lichtensteina jako poděkování za svoji záchranu. Jednou se prý vracel těmito místy z honu a za bouře se mu splašili koně. Jako zázrakem prý zastavili na okraji skalnatého srázu. Kaple byla zasvěcena sv. Floriánovi, který se stal patronem města po obrovském požáru v 17. stol. Po r. 1989 byly zde obnoveny tradiční poutě na sv. Floriána. Ty se konají každý rok začátkem měsíce května (první neděli po sv. Floriánovi, tj. po 4.květnu). V letech 1997-1998 proběhla nákladná rekonstrukce kaple. Na skalnatém srázu jsme k našemu překvapení objevili i první květy chráněného kosatce nízkého. Na začátku dubna to považujeme skutečně za raritu. V loňském roce kosatce kvetly tak o 2-3 týdny později.

Od kaple jsme se vrátili do centra, přičemž jsme vystoupali po zbytku městských středověkých hradeb. Nachodili jsme 12km a celkově bylo potřeba vystoupat 219m.