Ivča a Jirka

Když jsme plánovali výlet na první květnovou sobotu letošního roku, píchli jsme prstem do mapy a vyrazili na Buchlovické kopce. Pro start naší výpravy jsme zvolili obec Staré Hutě, kterou jsme vůbec neznali a nikdy jsme v těchto místech nebyli. Jak název napovídá, vznikla zde v souvislosti s výstavbou skelných hutí na buchlovském panství v r.1701. Fakticky ale osada vznikla asi o 50 let dříve. Jedná se o jednu z nejmenších obcí v celém kraji, která se táhne podél říčky Kyjovky pramenící asi 2,5km severně od obce. Velké pastviny, strmé srázy, lesy a protáhlý tvar obce podél silnice v úseku asi 2km dávají Starým Hutím punc horské vísky, ač leží v nadmořské výšce kolem 420m n.m. V obci dnes žije necelých 140 obyvatel, ale bývalo tomu i jinak (např. v polovině 19. stol. zde žil téměř trojnásobek obyvatel).

Prošli jsme Starými Hutěmi a v severní části obce jsme odbočili doprava na žluté turistické značení. Cesta vedla chvíli pastvinami, ale brzy jsme se ocitli na okraji lesa, kterým jsme začali stoupat. Asi po 500m jsme křižovali červeně značenou cestu směřující od Buchlova na Vlčák. My jsme ale zůstali u žlutého značení a loukou na okraji lesa jsme mírným stoupáním pokračovali ke skalnímu útvaru Buchlovský kámen. Jedná se vlastně o dvě skaliska vzdálená od sebe cca 50m, která najdete v mapě pod názvem Velký Buchlovský kámen a mnohem menší Malý Buchlovský kámen. K tomuto místu se váže pověst, dle které sem kámen shodil čert, který prohrál sázku, že kámen přenese na hrad Buchlov do kohoutího zakokrhání. Název Buchlovský kámen se objevuje v písemnostech už v polovině 16. stol. Dnes 12m vysokou skálu Velkého Buchlovského kamene občas využívají horolezci. Ta jim ale nabízí jen několik stěnových výstupů.

Od Buchlovského kamene nás čekal asi 5km dlouhý úsek chřibskými lesy přes Dubový díl až do obce Břestek, přesněji do přilehlé osady Chabaně, která je součástí Břesteku. Stále nás doprovázelo žluté turistické značení, ale zároveň se i jednalo o cyklostezku č.5156. Během tohoto úseku jsme žádné turisty nepotkali, jen dva osamocené cyklosturisty. Břestek je velmi stará obec, o které jsou písemné památky už z r. 1140. Tím patří mezi nejstarší obce na Moravě. Proslula svým kamenářstvím a hrnčířstvím, které bylo v rozkvětu v 18. a 19. stol. Dnes zde žije kolem 750 obyvatel. Na jižních svazích pod osadou Chabaně se pěstuje vinná réva. Díky zdejší vinohradnické tradici se zde pravidelně pořádá Velikonoční košt vína, letos už se jednalo o 37. ročník. K místním tradicím také patří lednové Putování okolím Břestecké skály (letos 30. ročník), který je velmi populární díky domácí zabíjačce a hudební produkci. 14-tiletou tradici zde má i folkový a country festival Břestecký pinkl.

Na jižním okraji osady Chabaně stojí sekvojovec obrovský (Sequoiadendron gigantem), který bývá také označován jako mamutí strom. Sekvojovec je nejmohutnější strom na naši planetě, který je celoročně zeleným jehličnanem. Svůj rozkvět prodělávaly sekvoje nejvíce ve druhohorách, zejména v období křídy. Do Evropy se dostaly tyto jehličnany ze Severní Ameriky až po r. 1841. V tomto období zde byl vysazen i místní sekvojovec, a to prý hrabětem Berchtoldem (majitelem buchlovského panství). Údajně prý vysadil 3 sazenice, ale 1. uhynula velmi brzy a 2. v 50. letech 20. stol. O druhém uhynuvším sekvojovci se ale vede polemika, neboť místní tvrdí, že se jednalo o jiný strom. Zbývající sekvojovec v Chabaních byl v r.1972 zasažen bleskem, který horní část stromu zničil. Vrchol pak postupně odumíral a uschl v délce asi 6m. Po odborném ošetření mu narostl nový vrchol. Stávající sekvojovec je v současné době největší a nejvyšší v celé Evropě!! Dnes dosahuje výšky kolem 40m, přičemž obvod stromu je cca 6m. Díky rozměrům stromu bylo vypočítáno, že kdyby jej nezasáhl blesk, mohl dnes měřit už kolem 60m. Vedle tohoto sekvojovce byly vysazeny 4 další sazenice, z nichž 3 někdo ukradl. Snad ta zbývající vydrží. Chabaňský sekvojovec je od r. 2001 chráněn státem a v r. 2003 se dostal do finále soutěže strom roku.

U sekvojovce jsme vyměnili žlutě značenou cestu, která zde končí, za červenou. Západním směrem jsme sestoupili pod Břesteckou skálu. Břestecká skála je přírodní památkou tvořenou členitými pískovcovými a slepencovými skálami s lesním porostem. Nachází se v centrální části Chřibů nad údolím Zlechovského potoka. Skalní masiv je využíván horolezci (nachází se zde 20-30 popsaných tras) a dělí se na 3 části: Hlavní kámen, Plotnu a Východní Věžku. Při horním okraji přírodní památky se nachází také puklinová jeskyně. Na vrcholu skály se nachází vyhlídka, kam vede i odbočka z červeně značené turistické cesty. Samozřejmě jsme si nemohli nechat tento výstup ujít. Pravdou je, že druhá část výstupu byla vyloženě „střecha“ zasypaná klouzající vrstvou listí, ale zvládnout se to dalo, protože bylo relativně sucho. K našemu překvapení jsme na vyhlídce narazili nejen na jeden páreček horolezců, ale i čtyřčlennou skupinku turistů se psem.

Z vyhlídky jsme se vrátili na červeně značenou cestu a sestoupili k Zlechovskému potoku, a to k turistickému rozcestníku Pod Břesteckou skalkou. Zde se nachází hned za potokem výletní restaurace Pod skalou, kterou jsme využili k občerstvení. Během doplnění tekutin (tečou zde Hanušovice) jsme se rozhodli pro pokračování po zeleném značení směrem na Čertovo sedlo a Barborku. Jednalo se o opět o hezké stoupání s občasnými prolézačkami pod kmenem stromů nebo jsme se párkrát museli vydrápat na skalku. Průměrný turista ale výstup v pohodě zvládne a romantika se skalkami a občasnými výhledy za to stojí. Asi po necelém 1km stoupání se před námi objevilo Čertovo sedlo s turistickým rozcestníkem. Ocitli jsme se tak už na území Přírodní památky Barborka. Jedná se o starou dubovou bučinu na jižní straně kopce Modla, kterému řada lidí neřekne jinak než Barborka, a to díky kapli sv. Barbory na vrcholu kopce. Přírodní památkou jsme pokračovali ve stoupání až k samotné kapli, kde nám první odměnou byl pózující otakárek fenyklový. V pozdní době železné, cca kolem 8. stol. př.n.l., se na Modle nacházelo menší sídliště. Pozůstatky jeho opevnění se dochovaly na východním a severozápadním svahu kopce. Ve 2. stol. př.n.l. se zde usadili Keltové, kteří zde původní valy rozšířili a zřejmě vybudovali kamennou cisternu, která zde byla objevena teprve před 18 lety. Pozůstatky valů, včetně malých zbytků ohořelé konstrukce, byly předmětem zkoumání archeologů, kteří zde také našli keramiku a nástroje i z pozdní doby kamenné a starší doby bronzové. Dřevěná kaple na Modle stávala už ve 13. stol. Ta ale byla pravidelně ničena nepříznivým počasím a požáry od blesků, díky čemuž chátrala. A tak bylo v 17. stol. rozhodnuto, že dřevěná kaple bude nahrazena malým klášterem mnichů řádu trinitářů s novou kaplí (kostelíkem). Nebylo zde ale možné nalézt vodu, tak zůstalo jen u základů kláštera a vystavěla se jen stávající kaple sv. Barbory ve stylu moravského manýrismu. Kapli se ale zkráceně říká Barborka. Autorem byl prý Giovanni Pietro Tencalla (jisté to není), který vystavěl kapli na raněbarokním křížovém půdorysu s centrální osvětlovací kopulí. U kaple byl vybudován přístavek zvaný „Poustevna“. Kaple sloužila jako hrobka pro majitele buchlovského panství, tj. Petřvaldské a Berchtoldy až do 20. stol. Jsou zde ale pohřbeni také soudci loveckého práva a františkánští poustevníci. My jsme si uzamčenou kapli obešli a pokračovali po zeleném značení k hradu Buchlov. Hrad známe z naší návštěvy před pár lety, a proto jsme jej tentokrát jen minuli. Po červeném značení nás čekalo ještě asi 3,5km k Zikmundovu. Jedná se o původní vrchnostenský dvůr vybudovaný kolem r. 1860, který byl pojmenován po svém zakladateli Zikmundu II. Berchtoldovi. Zikmund zde choval koně a proslavil svůj hřebčinec v 19. stol. nejen na Moravě. Místní ale název Zikmundov moc nepřijali a říkají usedlosti Dvorek. Pod Zikmundovem pramení Zlechovský potok, čehož zde bylo využito k vybudování rybníčku, u kterého se nachází odpočívadlo. Právě u rybníčku jsme opustili červeně značenou cestu a odbočili doleva na neznačenou polňačku, která nás nejdříve pastvinami a později lesem zavedla zpět do Starých Hutí.

Popsaný výlet obnášel 20km a bylo potřeba celkem vystoupat 565m. Na tomto stoupání měly největší podíl výstupy na Břesteckou skálu a Barborku od Zlechovského potoka.