Ivča a Jirka

Během našeho pobytu na začátku července se i počasí v Krkonoších pokazilo. Ráno nám sprchlo, ochladilo se, foukal silný vítr…, a tak jsme vyrazili ven o něco později. Tentokrát jsme si udělali volnější den a naplánovali jen menší okruh ze Špindlerova Mlýna kolem vodní nádrže Labská.

Ze Špindlerova Mlýna jsme vyrazili po zeleném turistickém značení. Vystoupali jsme nad Labe, přešli sjezdovku Hromovka a minuli Tabulové boudy, od kterých postupně cesta začala klesat zpět k Labi. Brzy jsme uviděli rozšiřující se koryto řeky Labe, které plynule přechází ve vodní nádrž.

Vodní nádrž Labská byla vybudována díky obrovské povodni v létě r. 1897, která tehdy postihla celé Krkonoše a Podkrkonoší. Byla vypracována projektová dokumentace na stavbu údolní zadržovací nádrže na Labi pod Krausovými boudami. K realizaci stavby došlo v letech 1910-1914, a to rakouskou firmou Gebrüder Redlich & Berger. Hráz tak patří k nejstarším zděným hrázím u nás. Původně byla hráz vyzdobena dvouhlavou rakouskou orlicí a iniciály rakouského císaře Františka Josefa I. Po vzniku Československa byla orlice odstraněna a iniciály byly v r. 1926 nahrazeny emblémem nově vzniklé republiky. Nyní pár zajímavých čísel k vodní nádrži:

-          v základech má vodní hráz šířku 34,5m, v koruně 6,15m

-          hráz je vysoká 41,5m

-          délka hráze v koruně činí 153,5m

-          celá nádrž je dlouhá 1km, zaujímá plochu 23,6ha a pojme cca 3 mil. m³ vody

U hráze nádrže jsme vyměnili zelené značení za modré přešli hráz na pravý břeh, přešli silnici a po modré pokračovali do obce Labská, která je dnes součástí Špindlerova Mlýna. Jedná se o cca 100 objektů, které slouží zejména k rekreačním účelům. Nejdříve jsme museli stoupat proti proudu říčky s pohádkovým názvem Honzova strouha. Říčka ústí do Labe a působila romantickým dojmem, vytvářela peřeje, vodopádky… navíc nás překvapila tím, že v mapě je někde nazývána i Honcovou strouhou. Co je správný původní název netušíme, ale více se nám líbí „Honzova“. ;-)

Podél říčky jsme vystoupali k turistickému rozcestníku Labská – jižní okraj, kde jsme vyměnili zpět modrou značku za zelenou a pokračovali po úbočí vrchu Mechovinec skrz Labskou. Zde si nešlo nevšimnout dřevěné horské zvoničky na louce na miniskalce pod Krausovými boudami. Zvonička zde byla postavena v r. 1828, a to díky rakousko-uherskému ohňovému patentu, který požadoval výstavbu zvonic k ohlašování požárů ve vsi. K její opravě došlo před 18 lety. Čtyřboká dřevěná stavba s vchodem z údolní strany byla postavena místním tesařem Franzem Erlebachem. Stavba má otevřené zvonové patro s polocibulovitou střechou a křížem na vrcholu. Zvonek umístěný ve zvonovém patře sloužil nejen k ohlašování požáru, ale oznamoval místním i běh času nebo dobu modliteb. V zimním období byla zvonice využívána i jako márnice po dobu, než bylo možné nebožtíka dopravit na hřbitov.

Labskou jsme pokračovali mírným stoupáním až k turistickému rozcestníku Labská – severní okraj. Po cestě se nabízely nádherné výhledy nejen na vodní nádrž, ale i na panorama Hromovky, Plání, Stohu a Kozích hřbetů. Ten den se nám ale občas kozí hřbety schovávaly v mracích. Po zeleném značení jsme pokračovali k říčce Krakonošova strouha a postupně scházeli až do Bedřichova, který je dnes rovněž součástí Špindlerova Mlýna. Stíhali jsme to tak akorát včas, protože se hnal na Špindl další slejvák. Nenáročná trasa měřila pouhých 10,5km, ale je pravda, že bylo třeba vystoupat celkem 324m, což nám původně podle mapy ani nepřišlo. :-)