Ivča a Jirka

Druhý dubnový víkend 2011 foukal velmi silný vítr, ale svítilo sluníčko, takže jaro lákalo ven. My jsme se tentokrát nevypravili příliš daleko, pouze do obce Tvarožná, která se nachází cca 10km východně od Brna, a to kousek od motorestu Rohlenka stojícího u dálnice D1. Tento motorest byl postaven v místech původního zájezdního hostince. Tvarožná se v písemných pramenech objevuje poprvé r. 1288. Tehdy se zde nacházely 2 obce: česká Tvarožná a německá Bosenitz (=Važantice). Spojením obou obcí v 15. stol. vznikla dnešní Tvarožná. Německý název Bosenitz se ještě oficiálně užíval za 2. sv. války. Dnes žije v obci přes 1200 obyvatel.

U Tvarožné se nachází místní dominanta v podobě návrší Santon. Tento název prý dali kopečku Napoleonovi vojáci, neboť jim toto návrší připomínalo kopeček z jejich egyptského tažení. V arabštině „santon“ znamená pojmenování poustevníka či svatého muže. Dnes ale převládá spíše názor, že název Santon sice vznikl skutečně díky francouzským vojákům, ale asi proto, že jejich kartografové v rámci bitvy prohodili kopeček s kaplí u Tvarožné s kaplí sv. Antonína (Saint Anton. = Santon) u Újezda, který se nacházel na druhé straně bojiště. Je tak docela možné, že název Santon používáme díky tomuto omylu. Někoho může napadnout, kde se zde Francouzi vzali. Je to ale docela jednoduché. Tvarožná se stala (i se svým kopečkem) součástí bojiště, kde se dne 2.12.1805 odehrávala slavná Bitva tří císařů u Slavkova. Kopeček Santon obsadil francouzský 17. lehký pěší pluk pod vedením brigádního generála Michela Maria Clapareda, posílený 18 těžkými děly. Santon byl ohrazen třemi řadami zákopů, čímž se stal jedním ze strategických bodů francouzského opevnění. Tento pluk odrazili útok ruského (vlastně gruzínského) generálporučíka knížete Petra Ivanoviče Bagrationa, který byl velitelem předvoje spojeneckých rusko-rakouských vojsk. Toto vítězství se stalo předzvěstí celkového vítězství Napoleonova vojska nad spojenci. Od poloviny 80.let probíhají pod Santonem pravidelně na začátku prosince rekonstrukce této slavné bitvy.

My jsme na Santon vyrazili od Tvarožné kolem fotbalového hřiště po neznačené pěšině. Po chvíli jsme narazili na žluté turistické značení, které jsme ale opustili a začali stoupat po původní naučné stezce severním svahem na východní hřbítek. Odtud už byla dobře vidět kaplička stojící na tzv. Pahorku. V 17. stol. zde stávala kamenná stavba s Pannou Marií Sněžnou podobná božím mukám, které se říkalo poklona. Ta byla vybudována jako poděkování prostých lidí za zdraví vrácené „zázračným“ pramenem vyvěrajícím na severním úpatí Santonu. Na počátku 18. stol. byla poklona nahrazena dřevěnou kapličkou Panny Marie Sněžné, která stála na kamenných základech. Kaple byla v r. 1805 při opevňování rozebrána a materiál byl vyžit při budování okopů pro francouzská těžká děla. Dřevo z kaple se využilo na oheň, neboť přelom listopadu a prosince byl v r. 1805 chladný. Vojáci prý sošku z kaple hodili do ohně, ale zázrakem se zachovala nepoškozená. Po bitvě ji místní lidé našli nepoškozenou. Snad byla přenesena do kostela ve Tvarožné a v 19. stol. odvezena do Rakouska k restauraci, ale zpět se už nikdy nevrátila. Jiná verze říká, že soška po napadení červotočem byla restaurována přímo v Tvarožné, ale rozpadla se. Ať už to bylo, jak to bylo, soška Panny Marie byla pořízena nově a v kapličce je k vidění dodnes. Dnešní kaple byla vybudována na původním půdorysu v letech 1837-38. Ke kapličce se každoročně koná první neděli po 5.8. Mariánská pouť. Kaplička je přístupná, dokonce se v ní nachází lavičky, takže v případě nečasu je zde možnost najít útočiště. V rohu kapličky je zabudovaný trámek, který prý využil císař Napoleon k uvázání koně, když těsně před bitvou vyjel na Santon zkontrolovat přípravu svého vojska. Dnes jsou na severní straně kapličky umístěny mramorové desky s bronzovými portréty generálů (gruzinský Bagration, francouzští Valhubert a Claparede, který byl velitelem obrany Santonu a byl zde v r.1805 smrtelně zraněn) od tvaroženského výtvarníka Vladimíra Drápala. Na této straně kapličky také najdete turistický rozcestník.

Santon je ale zajímavý nejen historicky ale také svými přírodními krásami (zejména teplomilná rostlinná společenstva a hmyz). V r. 1979 byl Santon vyhlášen přírodní památkou. Jako památka byla vyhlášena jen malá plocha (0,34ha) vrcholového pahorku. K tomu bylo vyhlášeno i ochranné pásmo po celém obvodu přírodní památky, které tak dosáhlo cca 5ha. Ani po vyhlášení přírodní památky neprobíhala žádná činnost ve prospěch záchrany teplomilných společenstev. Vše se naštěstí změnilo po r. 1989. Byly provedeny botanické průzkumy této lokality, vytvořen plán péče a zahájeny záchranné práce. My jsme si po místních pěšinách celý Santon samozřejmě prolezli. Od kapličky jsme pokračovali pěšinou k areálu bývalého mlýna a dále k Hrubé skále. Nad Hrubou skálou se nachází náhorní rovina, která je dnes zčásti vyasfaltovaná a slouží jako odpočívadlo pro dálnici D1. Bohužel zároveň i jako toalety, odkladiště odpadků, zničených pneumatik… Z Hrubé skály se skýtá hezký výhled na mokřad s vodní hladinou, který se nachází pod skálou. My jsme samozřejmě slezli severním svahem pod mlýnem až k mokřadu, který jsme chtěli alespoň trochu omrknout. Poté jsme pokračovali proti proudu Tvaroženského potoka směrem k Tvarožné, čímž jsme obešli severní svah Santonu. Ale do Tvarožné jsme se ještě nevraceli. U fotbalového hřiště jsme se napojili na žluté značení, po kterém jsme tentokrát pokračovali kolem pomníku padlých v Bitvě tří císařů z r.1987 až opět na pahorek Santonu. Zde jsme u kapličky asi půl hodiny pozorovali otakárky ovocné, které se nám dařilo slušně nafotit. Také jsme zde objevili otakárka fenyklového, který ale měl na focení jiný názor, takže se nám ho zdokumentovat nepodařilo. K Santonu chceme uvést, že už touto dobou krásně kvetly (pomalu odkvétaly) kosatce nízké a u Hrubé skály jsme ještě objevili i neodkvetlé koniklece velkokvěté. Určitě se sem chceme během letošního roku vrátit, neboť vidět koberce fialových divizen nebo večernice smutné stojí za to.

Z pahorku jsme tentokrát sešli pěšinou k objektu bývalé drůbežárny a meruňkovým sadem prošli na silnici druhé třídy č. 130 vedoucí do Tvarožné. Zde jsme se zastavili u finalisty ankety Stromu roku 2004, kterým je vzácný jeřáb břek s rozložitou korunou. Místní mu ale říkají břak. Vedle tohoto stromu je umístěn dřevěný secesní Kosmákův kříž. Ten zde byl vztyčen v r. 1893 na památku rozloučení místních lidí se spisovatelem moravského venkova a farářem Václavem Kosmákem, který po 16 letech pobytu v Tvarožné odešel na nové působiště. Kosmák se také zasloužil o vybudování nového kostela sv. Mikuláše v Tvarožné.  Původní zchátralý kříž byl ale v r. 1943 nahrazen novou replikou, která byla před 13 lety restaurována. Tělo Krista na kříží je ale původní z r. 1893. Kousek od tohoto stromu a kříže vede Naučná stezka Bitvy u Slavkova (naučná tabule č.4) a stojí zde také pomník věnovaný francouzskému generálovi Valhubertovi, který byl v bitvě u Slavkova raněn a po několika dnech na následky zranění zemřel v Brně, kde je pohřben v Tyršově sadu.

Proti velmi silnému větru jsme pokračovali zpět do obce Tvarožná, kde jsme se ještě zastavili na návsi u Tvaroženských Venuší. Jedná se o bronzové plastiky 3 ženských postav na betonových soklech, které jsou dílem místního rodáka a výtvarníka Vladimíra Drápala a byly sem umístěny v r.2003.

Popsané putování nebylo nikterak náročné, neboť jsme nachodili pouze 6km. Tím, že jsme ale vylezli 2x ke kapličce, museli jsme zvládnout alespoň převýšení 198m.