Probouzející se jaro na Pálavě

Určitě se těšíte na jaro, kdy se příroda začíná probouzet. Minule jsme vám zprostředkovali výlet za prvními posly jara do Přírodní rezervace Karlov. V sobotu, tj. 12.3.2011, jsme se rozhodli navštívit opět Pavlovské vrchy – Pálavu, neboť nás zajímalo, jestli se příroda probouzí i tady. Pokud se jedná o tuto pokladnici naši přírody, tak jste se s tímto koutem dostatečně seznámili u nás v rubrice 2010 Pavlovské vrchy – Pálava. kde se už nachází 8 fotogalerií, a to ještě jedna z podzimu 2010, jak čas dovolí, přibude. Další můžete najít i v předchozích letech 2008 a 2009.

Protože jsme všechny jednotlivé trasy po kopečkách Pálavy už v minulosti popsali, a to i v různých souvislostech, omezíme se tentokrát jen na popis naší trasy a těch míst, kterým jsme se v minulosti nevěnovali. Vyrazili jsme z naší oblíbené destinace, z obce Pavlov. Tentokrát jsme ale udělali jednu výjimku. Místo po zelené na Děvičky, jsme tentokrát nejdříve odbočili do svahu ke skalnímu útvaru Tři panny. Někde se skalní útvar uvádí i pod názvem Tři dívky. Nikdy jsme sem nešli a nevede sem ani žádná oficiální cesta. Proto jsme si dávali hodně pozor, abychom nepošlapali vylézající sněženky. Nicméně k tomuto místu se váže několik pověstí. Dle první pověsti je místo spojené s tatarskou princeznou, kterou hradní pán (i s jejími 2 družkami) oloupil a nechal shodit z Děviček dolů. Všechny 3 mladé dívky prý do rána zkameněly. Majitel hradu se pak pod tíhou výčitek vrhl za nimi (ten ale už nezkameněl). Dle jiné pověsti se jedná o 3 dcery hradního pána, které raději zvolily cestu zkamenění, než by podlehly ďábelskému Trabbacovi. Třetí pověst hovoří o 3 neposlušných dcerách, které zaklela jejich vlastní matka kvůli jejich lenosti. Existují ale i jiné pověsti, které hovoří o 3 vědmách nebo 3 sudičkách. I dnes potkáte v Pavlově místní, kteří vám potvrdí, že je od skalního útvaru občas slyšet nářek. Možná ale slyší nářek těch bláznů, kteří se chtějí k tomuto skalnímu útvaru podívat. Svah je to velmi prudký, a pokud je půda vlhká (navíc je pokrytá drobnými kamínky), jak jsme měli my, není až tak jednoduché se bez újmy na zdraví ke skalnímu útvaru dostat. Nicméně se jedná o zajímavé místo pod Děvičkami, kde objevíte ve skalách různé průrvy. Možná právě zde se nachází pověstmi opředený ukrytý zlatý poklad, který nebyl nikdy nalezen. Každopádně bylo toto místo dlouho místními obyvateli uctíváno.

Od skalního útvaru jsme pokračovali směrem k Děvičkám. Na Dívčí hrad jsme ale nešli, protože jsme toto místo důkladně prozkoumali už několikrát a navíc vadily davy lidí, které se táhly ke zřícenině. Informace o Děvičkách najdete u výše uvedených odkazů. My jsme pokračovali po zeleném značení po jižním úbočí Děvína směrem na jihozápad. Po zelené jsme dorazili až k bývalé vyhořelé lovecké chatě. Podívali jsme se ke studánce pod Soutěskou a pokračovali po červené ke Klentnici. Do obce jsme ale ani nedošli, protože jsme odbočili doprava po modrém značení pod vrch Pálava, na jehož jižním úbočí se nachází bývalý lom. My ale pokračovali stále po modré, jen jsme si „pár“ metrů odskočili k bývalé zřícené kapli sv. Antonína, která byla postavena v r. 1652. K jejímu zániku došlo v r. 1786, kdy byla prodána v dražbě na stavební materiál. I když byla v troskách, bývala hodně dlouho navštěvována poutníky. Dnes jsou odtud hezké výhledy do okolí. Nás ale tentokrát zajímalo konkrétní místo kousek od bývalé kaple, kde vždy na jaře najdeme kvetoucí koniklece velkokvěté. Šli jsme to sem tentokrát vyloženě zkusit, protože existovala pravděpodobnost maximálně 50:50, že by už tyto rostliny mohly touto dobou kvést. A ejhle, k našemu velkému překvapení už kvetly! Je vidět, že letošní jaro je oproti předchozím rokům o pár dní uspíšené. Od kaple jsme se vrátili a pokračovali po modrém značení k vápencovým skalám Maturita, Vzývající, Trůn, Maličká..., a dále až k té největší Martince (podrobnější informace o Martince a skalách najdete opět v našich dřívějších fotogaleriích viz. výše). I odtud jsme pokračovali dále po modrém značení nad Soutěsku a dále po vrstevnici po severním úbočí Děvína, kde byly lesy plné sněženek. Začínaly také jaterníky podléšky, ze země vylézala kyčelnice, vlaštovičníky… a rostla zde spousta ohnivců. Po modře značené cestě jsme vystoupali až pod Děvičky. Pak už nás čekal jen sešup do Pavlova, kde jsme nemohli nenavštívit místní obecní vinotéku (podrobnější informace o vinotéce naleznete zde). Pokud máte rádi víno, určitě odtud neodejdete s prázdnou.