Ivča a Jirka

Ke konci září letošního roku jsme se vypravili na Znojemsko. Prioritním cílem nebyl letošní burčák (ale ani ten jsme nemohli vynechat), nýbrž obec Dyjákovičky ležící asi 7km jižně až jihovýchodně od Znojma a necelé 4km severně až severovýchodně od hraničního přechodu Hatě, tedy kousek od Rakouska. Obec leží na potoce Daníž a v okolí Dyjákoviček najdete řadu vinic a vinných sklepů. První písemné zmínky o Dyjákovičkách pochází z přelomu 12. a 13. stol., ze kterých je zřejmé, že už tehdy zde stával kostel. Obec byla původně osídlena německým obyvatelstvem, což se ale zásadně změnilo odsunem Němců po 2. sv. válce. Dnes zde žije cca 500 obyvatel.

Z Dyjákoviček jsme vyrazili východním směrem po cyklostezce č.48 směrem na Hnízdo a Strachotice. Jednalo se o cestu v polích. Hned na první křižovatce jsme ale odbočili doprava a po neznačené cestě pokračovali podél zarostlého větrolamu. Cesta začala stoupat do mírného kopce. Asi v polovině cesty podél větrolamu Ivča objevila silně ohroženého krajníka zlatotečného (viz. fotogalerie), kterého jsme nikdy předtím ještě neviděli, a možná už ani nikdy neuvidíme. Asi po 2km jsme se objevili na křižovatce s bývalou signálkou, tj. asfaltkou, která byla využívána za totáče pohraničníky. Je potřeba si uvědomit, že jsme se nacházeli cca 2km od hranic s Rakouskem, což bývalo zakázané a přísně střežené pásmo. Od této signálky nás provázely nekonečné vinohrady a bývalé strážní věže pohraničníků, které jsou dnes občas využívány hlídači vinohradů.

Pozvolným stoupáním jsme se dostali ke 2 místním kopečkům: Vinnému a Ovčímu vrchu, jejichž okolí jsme samozřejmě prozkoumali. Po cestách mezi vinohrady jsme se tak dostali nad osadu Ječmeniště (Gerstenfeld), která vznikla v r. 1787. V r. 1930 zde žilo téměř 300 obyvatel, které bylo z 95% německé národnosti a živilo se zemědělstvím a po r.1860 pěstováním vína. Po r. 1948 doplatila obec na to, že se nacházela u hranic a byla vysídlena a zlikvidována. Ze zástavby se tak dochovala pouze poničená kaplička a bývalý objekt roty pohraniční stráže, který v současnosti slouží jako penzion a jelení farma. Dle našich informací byste zde ale v současné době mohli spatřit místo bývalého stáda jen 3 jedince. My jsme ale do Ječmeniště nesestoupili a pokračovali k Lampelberku, hrádku schovanému ve vinicích.

Hrádek Lampelberk (v mapě se objevuje i název Lamplberg) je tvořen kulatou věží, pod níž je umístěná bývalá místnost pro hotaře (hlídače vinic) a maštal pro koně. Stojí uprostřed vinohradů na Ovčím nebo-li Jehněčím vrchu, a to jen asi 900m vzdušnou čarou od hraniční čáry s Rakouskem. Tento vrch je po staletí znám svým kvalitním vínem. Lampelberk byl vybudován v r.1860 jaroslavickým zámeckým pánem, hrabětem Vilémem Hompeschem. Ten jej nechal postavit jako vyhlídkový altán a vinařskou búdu. K hrádku nevede žádná značená turistická cesta, ani cyklostezka, ale dostanete se sem po pohodlné cestě. Můžeme potvrdit, že cesta do těchto míst na konci září je i ideální pro občasné „uďobávání“ hroznů, které jsou velkým lákadlem. Vinařům se za to omlouváme, ale snad jim může být útěchou, že jsme si při návratu nakoupili jejich burčák a několik lahvinek vína. Na Ovčím vrchu jsme nepotkali ani jednoho turistu, jen vinaře. Za zmínku stojí i výhled z kulaté věže do širokého okolí. Za dobrých podmínek jsou odtud vidět prý i Alpy, ale my jsme štěstí v tomto ohledu neměli, takže tomuto tvrzení můžeme jen věřit.

Cca 500m jižně až jihovýchodně od hrádku se nachází Přírodní památka Mandloňová mez. Jedná se o jedinou lokalitu výskytu kriticky ohrožené mandloně nízké na Znojemsku, která je zároveň jednou ze tří lokalit výskytu u nás. Protože známe tyto kvetoucí mandloně z letošního jara z NPP Dunajovické kopce, tak jsme se k této raritě ani nevydali. Chcete-li se podívat, jak vypadá taková kvetoucí vzácnost, podívejte se do naší letošní fotogalerie např. sem.

Do Dyjákoviček jsme se rozhodli vrátit jinou cestou a využili jsme cyklostezku č. 5007. Cyklistu jsme nepotkali ani jednoho, zato jsme narazili na paraglidisty, kteří na nás působili spíše jako šílenci. Víme, že dostat do vzduchu se dá různými způsoby. Tito hazardéři to řešili pomocí jakéhosi odvíjáku. Jednalo se o buben s ocelovým lankem, který měli hozený v otevřeném kufru auta. Auto se rozjelo s tímto otevřeným kufrem na rychlost cca 40km/hod. a v kufru seděli dva chlapi, kteří zajišťovali odvíják. Na konci lanka byl připnutý paraglidista, který se za rozjíždějícím autem rozbíhal. Auto nabíralo rychlost, lanko se odvíjelo a parglidista se rychle dostával směrem nahoru. Nám přišlo ale nejšílenější ten způsob umístění bubnu s lankem v otevřeném kufru jedoucího auta, kde se kroutili lidé…, a trochu nás mrazilo… Pochopili bychom, kdyby měli na střeše auta nějaké fixně a standardně odvíják připevněn… Večer jsme slyšeli ve zprávách, že se zabil paraglidista… a hned v nás hrklo, ale smrtelná nehoda se stala v jiném kraji. Jen jsme si říkali, že tohle jsou možná další adepti. :-(

A na závěr jen tradiční informace pro naše případné následovníky. Nachodili jsme celkem 15km a že se jednalo o cestu převážně rovinou, svědčí i fakt, že jsme celkově vystoupali jen 89m.