Ivča a Jirka

O Brněnské přehradě (Prýglu) jste se už na našich stránkách v dřívějších fotogaleriích dozvěděli dostatek informací. Její okolí skýtá velké možnosti výletování do míst, kde málokdy někoho potkáte. Pokud si chcete odpočinout od lidí a kousek od Brna vyrazit do přírody, doporučujeme vaše kroky nasměrovat např. do okolí Jeleního žlíbku.

Přírodní rezervace Jelení žlíbek se nachází na pravém břehu Brněnské přehrady na úbočí výrazného vrchu Chochola (411m n.m.), který je zároveň nejvyšším bodem na pravém břehu Prýglu (na levým je nejvyšší  vrch Trnůvka). Rezervace byla vyhlášena za účelem ochrany bukových a dubových porostů, které mají svým složením velmi blízko k původním zdejším lesům. Rostou zde buky lesní staré kolem 200 let. V rezervaci bylo zmapováno 16 druhů mechorostů, 11 druhů dřevokazných hub a přes 160 druhů vyšších rostlin, z nichž 12 druhů figuruje v Červeném seznamu ohrožených druhů. Na internetu jsme se dočetli, že nejjednodušší přístup do rezervace je po lesní cestě podél potoka ústícího do přehrady západně od přístaviště lodí Rokle. Tomu ale nevěřte. Tento přístup je určitě nejkratší a nejrychlejší, ale ne nejjednodušší. Když jsme byli v Jelením žlíbku, chtěli jsme si tuto cestu trochu zmapovat, ale byla velmi zarostlá a místy je potřeba se prodírat křovisky. My jsme do Jeleního žlíbku vyrazili trochu komplikovaněji, ale úmyslně. Nejdříve jsme se kousek prošli kolem přehrady, na Rakovci jsme vystoupali nad Rakoveckou hájovnu na počátek Kočičího žlebu a pokračovali kolem studánky Betelná vasrůvka po proudu potoka Rakovec, přičemž jsme v závěru odbočili ke Kozí horce. Prošli jsme chatovou částí Kozí horka a pokračovali stoupající lesní cestou severozápadním směrem až k naučné stezce. Naučná stezka Jelení žlíbek má celkem 6 zastavení. Naučné tabule zde byly umístěny v r. 2009 a věnují se nejen samotné rezervaci, ale i lesnímu hospodaření, fauně a flóře.

Během cesty do Jeleního žlíbku jsme žádného jelena nepotkali (2x se mihla jen srnka). Místo toho jsme měli co do činění s eskadrami neodbytných klošů jeleních. Možná by se mohl časem žlíbek přejmenovat na Kloší žlíbek. Jedná se o asi půl cm velký okřídlený zploštělý hmyz, kterému se lidově říká létající klíště. Není to ale přesné, protože s klíštětem má společné jen to, že ho zajímá krev živočichů. Jinak se ale jedná o dvoukřídlý hmyz, tj. zvláštní mouchu „special“ s úžasným talentem rejdit ve vlasech, zalézt pod tričko… Kloš jelení by o člověka neměl mít až tak zájem, protože jeho hostitelem jsou jeleni, srny, divočáci, mufloni apod., ale praxe funguje jinak. Literatura uvádí, že pro člověka je neškodný, neboť neprokousne lidskou kůži, ale tomu zase nesmíte věřit, protože realita může být zcela jiná a věřte, že prokousnout kůži dovede.... Citlivé osoby mohou mít jako následek bolestivé zarudlé bodnutí, které se ale neprojeví hned. Pozitivní je snad jen to, že kloš nemůže na člověka přenášet žádné choroby (nebo se o tom zatím neví). Kloše jsme pro vás zachytili a objevíte ho tedy i v níže vložené fotogalerii. Až ho na snímku uvidíte, určitě si jej vybavíte i z vaší zkušenosti. Kloš je ještě zajímavý tím, že samice neklade vajíčka, nýbrž rodí dospělé larvy, které se hned kuklí. Larvy se pak vyvíjí ve zvláštní k tomu přizpůsobené pseudoděloze, kde se živí výměšky z přídatných žláz. Jedná se o zvláštní hmyzí živorodost, která umožňuje klošům rozmnožování bez ohledu na počasí. Jejich množství se dá omezit leda regulací počtu zvěře, která je pro ně hostitelem. Zkušení tvrdí, že na kloše repelenty z drogerie nepůsobí. Nejlepší je prý si pořídit výluh z 40-50% alkoholu (nejlépe slivovice), do kterého se vloží cca 20 ks koření hřebíčku, a nechá se 1 týden vyluhovat. Za úvahu prý stojí i velmi silná voňavka, ale musíte jí prý na sebe naplácat opravdu hodně a skutečně musí být silná. Otázkou ale je, jestli pak s vámi půjde někdo na výlet do lesa... :-)))

Po projití (obejití) Jeleního žlíbku jsme se vydali po neznačené cestě směrem na jih. Zpočátku byla lesní cesta v pohodě, ale když jsme měli asi 1/3 za sebou, změnila se v bahniště, které zde vytvořila těžká mechanizace svážející dřevo k silnici do Kočičího žlebu. Do Kočičího žlebu jsme směřovali i my, takže jsme se museli s blátivými nástrahami vyrovnat.  Na závěr jsme ještě probrouzdali podzimní Kočičí žleb a občas i odbočili na různé lesní cesty, abychom se nakonec do žlebu vrátili a směrovali naše kroky zpět k přehradě a domů.

Mapa prošlé trasy:

Výškový profil: