Ivča a Jirka

Zní to neuvěřitelně, ale 2 měsíce jsme byli natolik vytíženi, že jsme do přírody vážně nevyrazili!! Naše pravidelné návštěvníky tímto ujišťujeme, že jsme na webovky nezanevřeli a budou se nadále rozšiřovat. Už jsme z období bez výletů do přírody měli „absťák“. Jen nás mrzí, že jsme letos prošvihli přírodu v období červen-červenec. Tento víkend jsme to ale napravili a horko-nehorko (bylo odpoledne ve stínu 33C), jsme poslední červencovou sobotu vyrazili do severozápadního cípu okresu Znojmo, kde se asi 4km od dukovanské jaderné elektrárny nachází obec Rešice. Obec není velká (necelých 400 obyvatel), ale narazili jsme zde na spoustu zajímavostí:

-          Obec je písemně zmiňována v r. 1358, ale počátky spadají do raného středověku (u soutoku Rešického potoka a Olešné byla při výstavbě plynovodu nedávno objevena i slovanská osada z 12. stol.). Tím obec patří k nejstarším v regionu.

-          Původně se obec jmenovala Ryšice.

-          V těsné blízkosti se nachází Přírodní park Rokytná.

-          Dominantou Rešic je barokní kaple sv. Jana Nepomuckého z r. 1720 nacházející se na kopci nad obcí. V obci nikdy nestál kostel, a proto nechal Josef Antonín Rödern (majitel zdejšího panství) vybudovat tuto kapli. U kaple se dnes nachází soubor 7 soch světců z 18. stol. (sv. Donát, sv. Florián, sv. Jan Nepomucký, sv. Jan Sarkander, sv. Juda Tadeáš, sv. Vendelín a sv. Valentýn). Tyto sochy původně byly na různých místech v okolí a dokreslovaly vzhled poutního místa.

-           Nelze pominout místní zámek s parkem z konce 16. stol., který nahradil původní gotickou tvrz. Na počátku 18. stol. byl renesanční zámek barokně přestavěn, později klasicisticky. Zámek byl zničen za komunistického režimu, kdy byl přidělen místnímu JZD a začal chátrat. Dnes je v soukromých rukou, ale stále působí nic moc dojmem. Vypadá to, že se z něj stala stáj s výběhem pro koně.

-          Ač je obec malá, tak je zřejmě jedinou obcí v naší zemi, odkud pocházeli dva velitelé paradesantních skupin operujících během 2. sv. války na území protektorátu. Jednak to byl místní rodák Adolf Opálka (1915-1942), major pěchoty in memoriam, jeden z aktérů atentátu na Heydricha a velitel všech parašutistů vysazených na území protektorátu. Po provedení atentátu na Heydricha se ukryl s ostatními v kryptě pravoslavného chrámu svatých Cyrila a Metoděje v Praze na Resslově ulici, kde se po hrdinném boji proti obrovské přesile otrávil a zastřelil. Po něm nese jméno i zdejší kulturní dům. Dalším význačným místním rodákem je František Pospíšil (1919-1944), který byl velitelem výsadkové skupiny pod krycím názvem Bivouac, která měla za úkol realizovat sabotáže v protektorátu. Dnes oba rodáky připomíná pomník na návsi, pamětní síň v kulturním domě a pamětní deska na domě čp. 101.

-          Osada Kordula, dnes součást Rešic, byla původně vybudována Josefem Antonínem Rödernem pro dělníky těžící železnou rudu. Býval zde Kordulský rybník s mlýnem.

-          Památný strom Hubertův dub – ohledně zdejšího chráněného dubu letního se vedou spory z důvodu jeho stáří. Někteří tvrdí, že zde stojí už půl tisíciletí, jiní se domnívají že kolem 300 let. Každopádně je vysoký kolem 18m s obvodem přes 5,2m.

My jsme prošli Rešicemi a kolem rešického zámku po zeleném turistickém značení. Za bývalým areálem JZD jsme opustili zelenou a odbočili doprava na neznačenou cestu. Prošli jsme po okraji lesa a začali scházet k říčce Rouchovanka. Protože jsme se nacházeli pár metrů od soutoku Rouchovanky s Rokytnou, odskočili jsme si k soutoku, obešli místní chatky a pokračovali silničkou po levém břehu Rokytné k Bendovu mlýnu. U mlýna jsme přešli po novějším dřevěném mostku Rokytnou a abychom se nevraceli po stejné cestě, navázali jsme na žlutě značenou turistickou cestu po pravém břehu Rokytné. Cesta podél břehu je určitě zajímavá a působí romantickým dojmem: spousta balvanů po cestě a skal nad cestou, řeka Rokytná, kamenitý břeh, rozkvetlé bramboříky, cesta měnící se ve stezku, která musí být v období dešťů pod vodou…Cesta po břehu Rokytné ale měla i svá úskalí: spousta obtěžujícího hmyzu (a pár štípanců po těle) a na konci července pár zarostlejších úseků, kde se zjevně daří klíšťatům (Ivča si večer našla i zapité). Původně jsme chtěli jít až ke Spálenému mlýnu, ale vzhledem k zatahující se obloze a blížícím se bouřkám jsme to vzali po neznačené cestě směrem k Hubertovu dubu a zpět do Rešic. V Rešicích jsme ještě na závěr vystoupali ke kapli sv. Jana Nepomuckého. Celkem jsme nachodili kolem 10km a stačilo celkově vystoupat jen přes 100m.

Výškový profil:

Mapka s prošlou trasou