PP Jalovec a okolí Vápenice a Hynkova
Na přelomu srpna a září 2013 jsme si zajeli na Vysočinu, a to na Třebíčsko. Cílem našeho cestování byla Přírodní památka Jalovec, která se nachází v pahorkatině asi 1km jihozápadně od Číchova v nadmořské výšce 490-570m n.m. Přírodní památka byla vyhlášena v r. 1990. Fakticky se jedná o zbytky přirozených podhorských pastvin s významnou lokalitou hořcovité flóry na cca 5 ha. Rostou zde 3 druhy ohrožených hořečků: hořeček nahořklý, hořeček brvitý a hořeček mnohotvarý český. Předem musíme přiznat, že s hořečky jsme neuspěli a nenašli ani jeden exemplář. Buď bylo ještě moc brzy, nebo je to s nimi ve zdejší lokalitě už špatné. Věříme ale, že se bude jednat spíše o první variantu. Pokud Vás zajímá, jak takové vzácné rostliny vypadají, můžete nakouknout do našich dřívějších fotogalerií: hořeček brvitý a hořeček mnohotvarý český .
Přírodní památka dostala svůj název po jalovci obecném, kterému se zde zatím daří, a to ve spodní části sjezdovky. Zajímavé je, že zdejší přírodní památka slouží v zimě jako zimní středisko se sjezdovkou, a to rovněž pod názvem Lyžařský areál SK Jalovec. Jak jsme slyšeli od zdejších, naučila se zde lyžovat spousta Třebíčáků. Areál v zimě nabízí sjezdovku o délce svahu cca 600m s převýšením skoro 100m. Zdejší vlek má přepravní kapacitu 780 osob/hod. a provozovatel zde nabízí lyžařskou i snowboardingovou školu. Lyžaři mohou využít umělého osvětlení pro noční lyžování a také velké parkoviště. Vraťme se ale na konec léta. Hořečky jsme zde sice neobjevili, ale lokalita v nás zanechala samé pozitivní dojmy. Důvodem nebyla otevřená restaurace přímo u přírodní památky (nachází se zde rekreační středisko s chatkami), i když osvěžení v horku přijde také vhod, ale krásné výhledy, typická zvlněná krajina, spousta motýlů, božské ticho, rozkvetlé pastviny, žádní lidé (na parkovišti stálo jediné auto), lesy typické pro Vysočinu...
My jsme si nejdříve trochu probrouzdali celou lokalitu a kochali se. Nenápadně (ale účelově) jsme sešli po pravém příkrém svahu do údolí bezejmenného pravostranného přítoku řeky Jihlavy. Zbytky pastvin a zalesněné enklávy vytvářely krásná zákoutí. Pod sjezdovkou jsme se u cesty zastavili u malé vodní nádrže, kde poletovala šidélka a vážky. Pokus o jejich fotodokumentaci ale tentokrát nebyl završen úspěchem. Pokračovali jsme proti proudu bezejmenného potoka po neznačené lesní cestě k zarůstajícímu a zdevastovanému bazénu, který býval součástí rekreačního střediska. V těchto místech se na cestu napojuje modrá turistická značka, které sem vede lesem od PP Jalovec. Po modré jsme dorazili k zrekonstruované hájovně Vápenice, která se nachází v krásném prostředí v lesích u rybníčku. Nás ale zaujal zejména druhý rybník u značené cesty obklopený z ostatních stran lesem. Najdete zde také křížek věnovaný památce Josefa Kubína z nedalekého Radotína, který zde v r. 1897 zahynul. Nepodařilo se nám dopátrat, co se mu stalo. Kříž je obtočený hadem, což si ale nelze vysvětlovat tím, že by ho uštkla zmije. V dřívějších dobách se dávaly takové kříže, přičemž had symbolizoval hada, kterého zvedl Mojžíš na poušti. My jsme se kolem rybníku trochu rozkoukali a také jsme nakoukli do místního lesíku. Objevili jsme zde pár řezbářských výtvorů (megahříbek, totem se spoustou hadů...) a samorosty (např. chobotnice). Zpět jsme se vraceli směrem na Hynkov, ale cestu jsme opustili a zkracovali si to přes louky a pastviny.
