Ivča a Jirka

Další náš výlet jsme během srpnového pobytu v Jeseníku naplánovali do jeho okolí. Protože jsme nikdy nenavštívili skalní útvar Čertovy kameny a nebyli jsme ani na rozhledně Zlatý Chlum, vydali jsme se tímto směrem. Nejdříve jsme vyrazili po neznačené pěšině kolem zahradní kolonie u ulic Husova a Raisova. Vystoupali jsme k asfaltce se žlutým turistickým značením, které nás nejdříve dovedlo k Turistickému rozcestníku Pod Čertovými kameny. Zde začíná Hornická naučná stezka Zlatý Chlum. Trasa stezky se klikatí lesem přímo po pozůstatcích zdejší těžby a máme k ní pár postřehů:

-          NS byla otevřena relativně nedávno, tj. v červnu 2007. Má 6 zastavení a naučné tabule. Dozvíte se např. co je to úklonná jáma, ústupková metoda těžby, šachticový tah, příčná štola, střední štola apod.

-          Celková délka trasy nemá ani 500m.

-          Těžilo se zde zlato a tmavofialově zabarvený granát (almandin).

-          Lokalita je vzácná tím, že se zde zachovaly pozůstatky 4 různých etap těžby (před r. 1200, ze 13.a 14. stol., z první poloviny 16. stol. a z konce 19. stol.)

-          Zdejší zlato je druhé nejryzejší zlato na světě!!

-          Jámy, kde se dolovalo, dosahovaly hloubky až 40m.

-          V současné době zde horníky nahradilo 7 druhů přezimujících netopýrů (např. i ohrožený vrápenec malý, netopýr velký nebo netopýr černý).

Cesta naučné stezky zavede návštěvníky zpět k žlutému značení, ale o něco výše. Pokračovali jsme kolem Karlova pramene, který byl zrekonstruován v r. 2003. Odtud nám zbývalo už jen cca 300m k Čertovým kamenům.

Čertovy kameny (694m n.m.) je název skalního útvaru u kterých stojí i chata s restaurací stejného názvu. Pojmenování je odvozeno od staré pověsti, dle které se v údolí měl stavět klášter pro zbožné mnichy. To se ale nelíbilo zdejšímu pekelníkovi, kterému se v divoké krajině zalíbilo. Se svými pomocníky každou noc bořil rozestavěné dílo. Nakonec se čert rozhodl celé údolí zatopit. Směl tak ale učinit za podmínky, že své dílo zkázy dokončí do kuropění. Opozdil se však a řada kamenů pro výstavbu hráze zůstala ležet v celém údolí. Největšímu skalisku se tak začalo říkat Čertovy kameny. Původní německé pojmenování Čertových kamenů Harichstein je prozaicky odvozeno od jména sedláka z České Vsi Vinzenze Haricha, na jehož pozemku skála stála. Harich brzy vytušil, že by mohl vydělávat na turistickém ruchu a postavil na plošince u skalního útvaru v r. 1904 hostinec. I dnes je zřejmé, nakolik prozíravé to bylo rozhodnutí. Ani odsun původního obyvatelstvo nezabránil, aby název Harichstein nezlidověl do slangového „Harikáče“. My jsme se nejdříve vypravili na vyhlídkovou plošinu skalního útvaru. Hned v počátku Vás varuje cedule, že výstup je pouze na vlastní nebezpečí. Cesta vzhůru je ale zajištěna řetězy a do skály jsou na některých místech umístěny stupačky nebo úchyty. Výstup je tak vhodný a bezpečný i pro běžně zdatného turistu. Výhledy z vrcholku do údolí říčky Bělé, které se táhne od Jeseníku až do Mikulovic, a dále na polskou část území až k Otmuchovskému jezeru za výstup určitě stojí. Po sestupu jsme se občerstvili v restauraci a chvilku se zapovídali s majitelem. Ten si trochu postěžoval na nezájem obce o Čertovy kameny. Popisoval nám, jak se o skalní útvar a zajištění bezpečnosti musí starat sám na vlastní náklady bez jakéhokoliv přispění obce. Určitě je to škoda, když turisté přináší prospěch i obci... :-( Na závěr ještě musíme zmínit horolezce, které jsme před odchodem u skalního útvaru potkali. Harikáče jsou totiž u horolezců velmi oblíbeny. Jedná se o nejtěžší oblast na Jesenicku a několik skalních věží a okrajových skal jsou pro ně velkým lákadlem. Skály se vypínají do výšky kolem 25m.

Od chaty Čertovy kameny jsme pokračovali po modrém turistickém značení stoupající lesní cestou, později prudce stoupající pěšinou, kolem pramene Lórien až k rozhledně Zlatý Chlum (875 m n.m.). Výstavba 26m vysoké kamenné rozhledny začala v den 4 osmiček: 8.8.1898 a slavnostně byla otevřena už 3.9.1899. Popud k výstavbě vzešel od tehdejší Frývaldovské (Frývaldov byl dřívější název města Jeseník) pobočky turistického spolku. Mezi tehdejší zakladatele tohoto spolku patřil hejtman ve výslužbě Johannes Ripper, zeť známého „vodního“ doktora a zakladatele lázní v Jeseníku Vinzenze Priessnitze. Opět uvedeme pár zajímavostí k rozhledně:

-          Ochoz rozhledny je ve výšce 901m n.m. a vede k němu 145 schodů.

-          Jižním směrem uvidíte celé pásmo Hrubého Jeseníku od Šeráku přes Keprník... až k Pradědu. Za zmínku stojí i výhledy do Polska (jezera v Oderské nížině v polském Slezsku) nebo na Kralický Sněžník a Rychlebské hory.

-          V r. 1902 byla na návrh polesného Adolfa Medritzera, dalšího člena turistického spolku, vedle rozhledny postavena turistická chata. Ta nesla jeho jméno, ale  po 2. sv. válce začala s rozhlednou chátrat. Největší podíl na tom měli vandalové. Chata v r. 1955 dokonce vyhořela a byla obnovena až o několik let později.

-          Výstavba rozhledny stála 3600 zlatých a původně se jmenovala Frývaldovská stráž.

-          Zda je rozhledna otevřena, mohou potencionální návštěvníci zjistit už v Jeseníku pouhým okem. Pokud vlaje na vrcholu věže prapor, každý v okolí ví, že „pán rozhledny“ je doma.

Od rozhledny jsme pokračovali po společném modrém a červeném značení klesající cestou k Turistickému prameni, který je znám též pod názvem Pod Zlatým Chlumem. Pomníček s tímto pramenem byl vybudován v r. 1896 pod tehdejším názvem Touristen Quelle, tj. ještě před výstavbou rozhledny. K rekonstrukci tohoto místa došlo v r.2001. Kousek od pramene se skýtají hezké výhledy na panorama Hrubého Jeseníku. Od pramene už to bylo asi 250m k Turistickému rozcestníku Křížový vrch – rozcestí, kde jsme opustili červené značení a po modré značce jsme pokračovali na Křížový vrch.

Křížový vrch má svůj název symbolicky odvozen z doby 17. až 19. stol., kdy zde na Kravské louce stávala dřevěná kaplička s obrazem Ježíše Krista. Jako pokání za své hříchy nosili věřící k obrazu dřevěný kříž z Frývaldova (Jeseníku). Z milodarů zde pak byla vybudována křížová cesta. V 19. stol. zde byla postavena nová kaplička, která byla už v letech 1845-1846 nahrazena novou zděnou kaplí. K té byla v 80. letech 19. stol. přistavěna kostelní věž. Kostelík byl zasvěcen Svaté Anně. Na konci 19 stol. byla u kaple pro poutníky vybudována restaurace. Křížový vrch s kostelíkem a restaurací se těšil až do 2. sv. války velké oblibě. Odsun německého obyvatelstva a komunistický režim stál za potlačením obliby tohoto místa. Až po pádu komunismu započal plán obnovy. Křížová cesta byla zrekonstruována až v r.2012. My jsme na Křížovém vrchu využili služeb restaurace a museli jsme uznat, že pokud se jedná o její kulinářskou pověst, obstála více než se ctí. Dokonce nám zde tak zachutnalo natolik, že jsme se sem na večeři vrátili ještě před odjezdem z Jeseníku.

Z Křížového vrchu nás už pak čekala jen cesta zpět do Jeseníku. Váhali jsme, jestli využít nové křížové cesty, ale nakonec jsme se vydali po modrém značení, na které se křížová cesta časem stejně napojuje. Po cestě jsme tak na závěr ještě navštívili:

-          Pramen U Vousáče -  byl vybudován v r. 1849 na počet rakouského císaře Františka Josefa I., který do lázní zavítal se svoji manželkou císařovnou Elisabeth, aby navštívili bavorského krále Maxmiliána II. využívajícího služeb místních lázní. V r. 1925 byl pramen přebudován a nesl jméno po Filippu Kleinovi, zakládajícím členovi zdejšího horského spolku. Po r. 1945 se pramen přejmenoval podle zobrazené vousaté tváře v medailonu na pomníčku. Původní altánek a lavičky k posezení byste zde už ale hledali marně.

-          Pramen Skalka – pochází z r. 1897 a autorem žulového pomníku je vídeňská firma Rumpel und Waldek, které rekonstruovala vodovodní síť v Jeseníku. Proto se také původně jmenoval Rumpelův pramen. Po r.1945 byl přejmenován podle kamenů na Skalku.

-          Anglický pramen – byl vybudován v revolučním roce 1848 anglickými pacienty lázní na počest vodního doktora Priessnitze. Dnes není jasné, zda nechal pramen postavit hrabě Velké Británie a Irska Karl baron z Lichfield nebo byl vybudován na popud Matyldy Deshwodtové, která zorganizovala sbírku pro zakoupení mramoru.

-          Priessnitzův pomínk – byl slavnostně odhalen v r. 1909 a svého času byl považován za nejlepší pomník v rakouském Slezsku. Autorem byl Josef Obeth, který vyhrál výběrové řízení ve svých 28 letech. Jeho dohadování s městskou radou protáhlo jeho vybudování na celých 7 let. Obeth pojal monumentální dílo nejen jako poděkování Priessnitzovi, ale i jako zobrazení léčebné síly vody a přírody.

Na úplný závěr jen doplníme, že ten den bylo pěkné teplo a ještě k večeru ukazoval teploměr v Jeseníku skoro 40C. Však moc stejných bláznů, kteří by v takovém počasí vyrazili na výlet, jsme ten den nepotkali, ;-)