Ivča a Jirka

V polovině května 2014 jsme si naplánovali výlet na Moravské Kopanice, a to do obce Žítková. Moravské Kopanice se nachází na pomezí Moravy a Slovenska, a to v Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty. Fakticky se Kopanice rozprostírají na území obcí Starý Hrozenkov, což je největší i nejstarší obec a centrum této oblasti, Vápenice, Žítková a Vyškovec. Jako pátá obec této lokality se obvykle přidává i Lopeník. Možná přemýšlíte, od čeho název Kopanice vznikl. Je odvozen od specifického hospodaření na špatně přístupných políčkách, které nebylo možné obdělávat orbou. Orba tak zde byla nahrazena kopáním motykou. Starý Hrozenkov vznikal u hlavní silnice už ve středověku. Ostatní kopaninářské obce byly jeho součástí až do r. 1919, kdy se osamostatněly. Jsou tak velmi specifické, neboť se nejedná o shluk domů a stavení, ale o různě roztroušené domky po kopcích, úbočích, stráních a údolích, jež jsou od sebe často odděleny větší vzdáleností. Celá lokalita v minulosti trpěla řadou válečných tažení, a to zejména při nájezdech Tatarů, Turků, Hunů a Kuruců v 16. a 17. stol., kdy docházelo k likvidaci zdejšího obyvatelstva.

Obec Žítková je typickou kopaničářskou obcí, o čemž svědčí i to, že celkový počet obyvatel dosahující přes 200, je roztroušen na více než 600ha. Obec je tak rozčleněna do jednotlivých osad (Skaličí, Rokytová, Pod Lokovem, Paseky, Hutiska, Hutě, Hodůlky, Hudláky, Doliny, Koprvasy, Boky...). Před 100 lety zde žila skoro tisícovka stálých obyvatel. Název obce je spojován se slovem „žitek“ = život. Existuje ale i názor, že název je odvozen od žita, které se zde dlouho pěstovalo. Název v čase procházel vývojem, a tak bylo možné v mapách najít Židková, Žitková, Zittkow, Zitkowa, Schitkowa... Na nejvyšším vrcholu obce zvaném Lokov prý stával hrad, který se propadl do bažin. Ve vsi prý býval i druhý hrad Kubáň, který měl vyhořet. V části Hutě bývala sklárna, která ale podlehla zkáze během válek v 18. stol. S obcí má také řada lidí spojený román Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové. Nám osobně se kniha velmi líbila a nedivíme se, že se stala nejprodávanější knihou r. 2012, nebo že získala ocenění Josefa Škvoreckého (zvažuje se i její filmové zpracování). Lidé z Moravských Kopanic, tedy i ze Žítkové, byli hluboce věřící, ale většina zdejších tradic a zvyků má základ v pohanství. Díky válkám a hornaté krajině se sem křesťanství dostávalo pomaleji. Zdejší obyvatelstvo věřilo nejen v boha, ale i v sílu přírody. Žítková se proslavila právě zdejšími bohyněmi, tj. ženami, které uměly bohovat (prosit Boha o pomoc) a svými léčitelskými a jasnovideckými schopnostmi přitahovaly návštěvníky nejen z moravské strany a Čech, ale i ze Slovenska, Uher, Polska, Rakouska... Bohyně pomáhaly návštěvníkům pomocí tzv. bílé magie a vlastnoručně sbíranými zelinami (=bylinami). Některé ale byly ochotny sáhnout i po černé magii, přičemž využívaly i tzv. slepenca (figurka z hlíny, nehtů a vlasů vytipované oběti), do kterého se vpichovaly jehly, byl pálen a nakonec hozen do mraveniště, přičemž měl dotčený člověk brzy zemřít. Jednalo se o praktiku známou z jamajského woo-doo a dodnes nikdo neuměl vysvětlit, jak se dostala do Žítkové. Pokud někoho zajímají další informace, doporučujeme knížku Jiřího Jilíka: Žitkovské bohyně, kde jsme se dočetli další zajímavosti o Žítkovských vědmách.

My jsme si ten den prošli Naučnou stezku Moravské Kopanice, která má 14 zastavení s naučnými tabulemi, informujících o historických i přírodních zajímavostech, o nejcennějších rostlinách a živočiších. Vede polními a lesními cestami a mohou ji využít nejen pěší turisté, ale i cyklisti. Základní okruh má necelých 12km. Lze využít i odbočky na Lokov a Hutě. S odbočkami má celková trasa přes 23km. Po cestě tak můžete navštívit dvě přírodní rezervace: PR Pod Žítkovským vrchem a PR Hutě. My jsme si ještě odskočili kolem studánky Nad Starou školou k Žítkovské přehradě.