Ivča a Jirka

V první polovině srpna 2014 jsme zavítali na Břeclavsko do Lednice. Ač už jsme v Lednici několikrát byli, nikdy jsme zde moc informací o této lokalitě neuvedli, takže to musíme alespoň trochu napravit. První písemná zmínka o Lednici pochází z r. 1222, a to pod názvem Izgruobi. Tehdy ji držel mocný rakouský rod Sirotků, který získal rozsáhlé pozemky na jihu Moravy od českého krále Přemysla Otakara I. Mimochodem, jedná se o stejný rod, který vlastnil i Sirotčí hrad nad Klentnicí na Pálavě. Český název městečka ve tvaru „Lednyczy“ se objevuje poprvé v r. 1412. Německy se používal název Eisgrub a dodnes není jasné, zda je německý název odvozen od českého nebo naopak. V první polovině 14. stol. se stávají vlastníky lednického panství Lichtenštejnové. V 16. stol. byla zbořena zdejší vodní tvrz a nahrazena renesančním zámkem. Na konci 17. stol. ale byla i tato stavba zlikvidována a nahrazena barokním sídlem s rozlehlou zahradou a jízdárnou. Dnešní novogotický reprezentační vzhled zámku vznikl přestavbou v letech 1846-1858. Z barokního období je zachována budova jízdárny, která prošla v letech 2011-2013 velkou a drahou rekonstrukcí (cca 500 mil. Kč). V r. 1715 byla Lednice propojena s Valticemi. Postupně byly vybudovány romantické stavby a vznikl Lednicko–valtický areál, o kterém jsme psali již dříve. Zápis areálu do seznamu míst Světového kulturního dědictví UNESCO v r. 1996 svědčí o vysoké hodnotě tohoto území. A ještě pár perliček:

• Zajímalo nás, zda má název „Lednice“ něco společného s ledničkou či mrazničkou, takže jsme trochu zapátrali. Možná to někoho překvapí, ale spojitost existuje. Velká část lednického parku se nachází v prohlubni kolem koryt Dyje a jejich ramen, což způsobuje teplotní inverzi. Teplý vzduch stoupá směrem nahoru, kdežto chladný se drží v údolí jako v „lednici“. Díky tomu je zde skutečně chladněji oproti okolí.
• Zámecký rybník v Lednici je s 29 ha největším okrasným rybníkem u zámku na světě. Uvnitř rybníku se nachází 16 ostrovů. Od 2. sv. války ale skoro půl století nebylo o rybník postaráno, jak bylo třeba. Za socialismu byl v rybníce navíc povolen chov kapra, takže je rybník v současné době plný bahna, břehy jsou podryté, erodují a stromy mají u kořenů nedostatek půdy. Své dílo zkázy odvedli i bobři a vodní ptáci. Břehy se začaly rozpadat, stromy se vyvrací, nové generace stromů zde nerostou… Pokud se prý velmi rychle nezačne s nápravnými opatřeními, je celý park v ohrožení. Do křížku se tak zde dostává ochrana přírody se zájmy zahradních architektů.
• Kousek od vstupu do lednického zámeckého areálu byly v r. 1960 vysazeny dub a lípa jako symbol česko-sovětského přátelství. V r. 1968 prý měla tento skvost přijet obdivovat delegace v čele s Leonidem Iljičem Brežněvem. Noc před plánovanou návštěvou někdo dub uřízl, odvezl a zlikvidoval nebo ukryl. Policie, StB, KGB i armáda prý tehdy pátrala po dřevorubci, ale marně. Do dneška se prý neví, kdo tímto způsobem protestoval a delegaci připravil nemilé překvapení. Nepomohly tehdy ani plakáty slibující nemalou odměnu tomu, kdo pomůže informací nepřítele socialismu odhalit.
• U lednického zámku se nachází velký palmový skleník (délka 92 m, šířka 13 m a výška 10 m), ve kterém se nachází nejvzácnější česká skleníková rostlina Encephalartos altensteinii. Jedná so o cykas, jehož stáří se odhaduje až na 300-500 let. Jedná se nejen o nejstarší cykas u nás, ale společně s cykasy v belgické Národní botanické zahradě či v londýnském skleníku Kew patří k nejstarším na světě.  Rekonstrukce skleníku v 90. letech ale způsobila, že došlo k jeho nenávratnému poškození.
• Postupně se napravují chyby, které se v zahradě ve 20. stol (někdy i v dobré víře) napáchaly, např. se už plánuje odbahnění rybníku…, ale na opravu břehů nejsou zatím peníze. Nás překvapilo, že parkem se má chodit po směru hodinových ručiček, neboť je tak komponován. Od konce 2. sv. války ale přetrvává špatný směr pohybu návštěvníků od zámku k minaretu, tj. za maurskou vodárnou se chodí vpravo, ale správně se má jít vlevo.
• Přemýšleli jsme nad tím, jak se povedlo Lichtenštejnům držet své majetky tolik století (v Lednici od 14. do 20. stol.). Zjistili jsme, že měli dobře propracovaný vnitřní řád, dle kterého vládla pravidla zaručující zachování majetku i do budoucna. V praxi to znamenalo, že bylo zabráněno drobnému rozprodávání, pofidernímu dědění nebo ženění. Pokud někdo z rodu propadl hazardu, milenkám nebo alkoholu, rod ho nechal zbankrotovat, dluhy za něj sice čestně Lichtenštejni zaplatili, ale bankrotář se už v politice nebo obchodu ukázat nesměl. Tento systém fungoval téměř 800 let!! Namále ale lednické panství mělo v r. 1571, kdy chtěl celé panství Kryštof z Lichtenštejna zvaný Rozmařilý prodat. Tehdy se prý poddaní, kteří měli obavy z nové vrchnosti, obrátili na císaře a ten prodej nepovolil. Císař pak držel Lednici další 4 roky, kdy ji získal zpět Hartmann II. z Lichtenštějna.   

My jsme ale v srpnu navštívili zámecký park úplně z jiného důvodu. Nešlo nám o zámek, skleník, zámecké zahrady, ani park. Chtěli jsme se podívat, jestli zde nenajdeme ohroženého a zákonem chráněného tesaříka obrovského. Prošli jsme se od zámku podél starého koryta Dyje směrem k Janohradu a můžeme prozradit, že jsme byli úspěšní. Problém byl jen v tom, že často byli tesaříci vysoko na kmenech dubů a bylo problematické je slušněji nafotit. My jsme náš průzkum ukončili na louce Hubertce na tzv. Panských loukách v okrajové části lednického parku, kde byla v 18. stol zbudována Ovčárna se seníkem ve švýcarském stylu. Dnes zde můžete najít jen zbytky obvodového zdiva původní stavby. U Ovčárny najdete řadu starých mohutných letních dubů, tzv. křemeláky, jejichž kmeny mají velký obvod. Věk dubů se odhaduje minimálně na 200 let a více. Zdejší duby na Hubertce jsou pozůstatkem původního lužního lesa. Při krajinářských úpravách zde byly duby ponechány, aby vytvářely kostru této části parku. Dnes jsou duby už ve většině případů ve špatném stavu, ale právě s ohledem na to, že poskytují domov velkému množství hmyzu, se zde stromy ponechávají (pokud neohrožují návštěvníky).