Ivča a Jirka

Třetí den našeho pobytu v Krušných horách jsme se vydali do Božího Daru. Městečko leží na hranici s Německem v nadmořské výšce 1028 m n.m., čímž je nejvýše položeným městečkem nejen u nás, ale i v celé střední Evropě. Pátrali jsme, od čeho je název Boží Dar odvozen a přišli jsme na to, že saský kurfiřt Johann Friedrich, když mu bylo za účelem odpočinku nabídnuto posezení z jednoho kusu stříbra, prý pronesl: "Dieses edle Metall, das ist euer Brot, das ist eine Gabe Gottes", což v překladu znamená: „Tento ušlechtilý kov, je váš chléb, to je dar boží“. Nyní pár zajímavostí k městečku a jeho historii:

• Na počátku 13. stol. obdržel český král Přemysl Otakar I. za svoji oddanost a věrnost Císařství římskému půdu v okolí dnešního Božího daru. Od té doby bylo i přes různé spory území považováno za české léno. Kraj byl ale pokládán za velmi chudý, kde se nevyplácela ani těžba dřeva, a tak až do počátku 16. stol. zde býval pouze hustý horský prales.
• Na počátku 16. stol. začalo v okolí docházet k náhodným objevům valounů stříbra a cínu v naplaveninách potoků, a tak bylo jen otázkou času, kdy se zde podpoří báňská činnost. Na počátku 16. stol. tak dochází v souvislosti s objevem rud k osídlení zdejšího kraje. Boží Dar se začal budovat od r. 1533 a již 6.6.1546 bylo Božímu Daru uděleno privilegium svobodného horního města. Privilegium umožňovalo měšťanům volit 12 konšelů, kteří pak z „12“ vybrali rychtáře, založit farní kostel, využít práva obchodu a řemesel a pořádat každý pátek trhy.
• V 50. a 60. letech 16. stol. dochází k největšímu rozmachu a v Božím daru tehdy žilo kolem 2000 obyvatel!! Pro srovnání je potřeba si uvědomit, že v té době žilo např. v Brně cca 3400 až 4200 obyvatel. Dnes je na Božím Daru hlášeno necelých 200 stálých obyvatel.
• V r. 1593 byl v Božím Daru vybudován nový renesanční kostel sv. Anny místo původního dřevěného kostela. Po jeho požáru byl v r. 1771 postaven nový kostel v barokním slohu. Po odsunu německého obyvatelstva po 2. sv. válce kostel málem zcela zchátral a byl zachráněn až v r 1990 díky iniciativě jáchymovského pátera a finanční pomoci původních odsunutých obyvatel.
• Po vyčerpání stříbrných rud na konci 16. stol. začal klesat význam města. Ve 2. pol. 18 stol. ale dochází k oživení dolování, které trvalo jen do poloviny 19. stol.
• V r. 1808 postihl Boží Dar obrovský požár, který zničil skoro celé město. Po požáru byla vybudována nová městská radnice s šestibokou věžičkou, která jako jediná požár přežila.
• Nejpamátnějším hostincem a hotelem je v dnešním městečku Zelený dům (č.p. 38), který byl vybudován v 1. pol. 16. stol. jako zájezdní hostinec. V hale hotelu najdete nástěnnou malbu zachycující uvítání saského kurfiřta Johanna Friedricha.
• V r. 1890 se v Božím Daru objevují první lyžaři. Díky své poloze se stal Boží Dar brzy významným centrem zimních sportů (dnes se zde nachází 120 km upravených běžeckých tratí a sjezdovky s 18 vleky a 4 sedačkovými lanovkami) a později i turistiky.

Okolí Božího daru se utvářelo již v prvohorách, kdy zde v rámci Krušných hor existovalo nevysoké pohoří. Koncem prvohor začaly v rámci vrásnění pronikat k povrchu hlubinné žulové vyvřeliny a Krušné hory se začaly pomalu zvedat. Na vyvřeliny se vázala řada ložisek cínu, stříbra, niklu, mědi, olova, zinku, uranu… V třetihorách došlo asi 3 km jihozápadním směrem od Božího Daru k mohutnému sopečnému výlevu čediče, čímž vznikla nejvyšší čedičová kupa sopečného původu ve střední Evropě – Božídarský Špičák (1115 m n.m.). O „pár“ let později začalo mezi Špičákem a Božím darem vznikat Božídarské rašeliniště, které bylo naším prvním cílem.

Národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště byla vyhlášena v r. 1965 a je tvořena vrchovištními rašeliništi, vřesovišti, horskými loukami, prameništi, mokřinami, bažinami, malými jezírky, porosty kleče a podmáčenými smrčinami. Její rozloha činí necelých 930 ha a mimo Božídarského Špičáku je území ploché. Dříve se zde těžila rašelina, a to od 18. stol. až do 2. sv. války. Na okraji Božího Daru začíná Naučná stezka Božídarské rašeliniště, která je dlouhá necelých 3,5 km, s 12 zastávkami a naučnými infopanely. Naučná stezka byla vybudována v r. 1977 a poválové chodníky byly nedávno rekonstruovány. Celá stezka je tak dnes bezbariérová. Na stezce nepřehlédnete keříky vřesu, borůvčí, brusinky, vlochyně, trpasličí břízy zakrslé…, ale i další zajímavou místní flóru. K Božídarskému rašeliništi uvádíme ještě pár zajímavostí:

• Nachází se zde 24 druhů rašeliníků, k jejichž určení je ale většinou potřeba mikroskop.
• Na severu rezervace začíná Blatenský příkop, o kterém najdete informace v naší předchozí fotogalerii.
• Uvidíte zde Božídarské sejpy, a to nejvíce u severní hranice rezervace. Jedná se o pozůstatky po rýžování cínové rudy. Jsou to zaoblené kopečky nad okolním terénem vysoké až kolem 2,5 m. Vznikly při propírání zeminy a k vidění jich je zde několik stovek. Často jsou porostlé vřesem.
• Již zmíněná bříza zakrslá (Betula nana) je pozůstatkem poslední doby ledové, jedná se o tzv. glaciální relikt. Dalším zdejším glaciálním reliktem je i hraboš mokřadní (Microtus agrestis), který se před námi zdárně schovával.
• Žije zde kriticky ohrožený střevlík Menetriesův (Carabusmenetriesi), který u nás žije už jen na dalších 2 místech. My jsme ho ale neviděli.

Během procházení naučné stezky nám začalo drobně pršet. Na konci stezky jsme se u Blatenského příkopu na chvíli schovali u tzv. Rotundy s infopanely, kde se nachází i kaplička (zastavení na Ježíškově cestě). Chvíli jsme s ohledem na vývoj počasí přemýšleli, kam dál. Věřili jsme, že se počasí vybere, a tak jsme pokračovali po červeném značení, které vedlo paralelně s Ježíškovou cestou.

Už dvakrát jsme zde zmínili Ježíškovu cestu. K té se hned dostaneme. Jen je potřeba vysvětlit, že Boží Dar je asi naším hlavním městem Vánoc. Od r. 1994 zde funguje Ježíškova pošta, tj. v městečku jsou speciální poštovní schránky, kam můžete vhodit svůj dopis se známkou během celého roku. Pošťáci pak od začátku prosince orazítkují tisíce zásilek speciálním razítkem (letošní znázorňovalo malého Ježíška v plenkách), které se pak rozešlou na požadované adresy. Každý rok je razítko jiné. Od prosince 2007 byla v okolí Božího daru také vybudována Ježíškova cesta. Cesta je rozdělena na dva okruhy: Malý okruh (5,6 km) a Velký okruh (12,9 km). Jen chceme upozornit, že na Ježíškově cestě se používá jiná délková soustava, a to dětské kroky, kde 1 dětský krok = 0,35 m. Velký okruh obsahuje celkem 13 zastavení s kapličkami, kde je každé zastavení věnované jednomu z pomocníků Ježíška (královna Větrule, netopýrek Pírek, Hvězdulka, Ťapula, Fukačo, Mrakor…)  a 13. zastavení přímo Ježíškovi. Malý okruh kopíruje začátek a konec Velkého okruhu, přičemž u 4. zastavení je zkratka k 11. zastavení. Malý okruh tak obsahuje jen 7 zastavení. U jednotlivých zastavení jsou různé dětské atrakce (prolézačky, houpačky, hrazdy, přeskakovačky, skluzavka apod.) a vytesané sochy (zvířátka, muchomůrky, vodník, čert, drak apod.). Na jednotlivých zastaveních mohou děti také plnit úkoly (např. odlišení jedlých hub od nejedlých, přiřadit správná obydlí jednotlivým zvířátkům apod.). Před cestou je potřeba dítěti za symbolickou „dvacku“ pořídit zápisník v infocentru (v době polední pauzy je k dostání v krámku KPZ nebo areálu NOVAKO), do kterého si děti zapisují jednotlivá plnění. Po předložení plnění úkolů v infocentru pak děti obdrží pexeso, samolepky a další drobné dárky. Největším darem by ale měl být pobyt v přírodě spojený se zážitky.

My jsme absolvovali Velký okruh, což znamenalo od Blatenského příkopu odbočit na Špičáckou lesní cestu (vede tudy i červená turistická značka), která nás přivedla k Božídarskému Špičáku. Na tento zbytek třetihorní sopky žádná cesta nevede a my jsme si ho ani moc neužili, neboť byl během naší cesty skoro celý v mlze. Museli jsme se tak spokojit s výhledy, které jsme na něj měli z Božídrského rašeliniště dopoledne. Po červené značce jsme dorazili až na rozcestí Wunderblume, kde jsme odbočili vpravo na lesní cestu s názvem Jáchymovská spojka. Ta je zároveň značena i jako velký okruh popsaný výše. Po lesní cestě, kterou jsme tipovali na bývalou „signálku“ využívanou pohraničníky, jsme dorazili k vodní nádrži Myslivny.

Myslivny - v 50. letech 20. stol. se zde přehradila říčka Černá a byla zde vybudována vodní nádrž, jejímž účelem je zásobovat pitnou vodou oblast Jáchymovska. Jedná se o nejvýše položenou vodárenskou nádrž u nás. U nádrže je vymezené ochranné pásmo, takže k nádrži je vstup veřejnosti zakázán. Před vodní nádrží zde ale bývala osada Myslivny, ze které zbyly jen 2 chaloupky. Táhla se jednak podél silnice z Božího daru do Horní Blatné, ale jednotlivé domy byly i ve stráni podél cesty vedoucí od Černé k Božídarskému Špičáku. Mezi 1. a 2. sv. válkou žilo v osadě kolem 120 obyvatel a býval zde i hostinec, školní jednotřídka, trafika, obchod se smíšeným zbožím a dva obchody se dřívím. V tomto období zde také strávil nadvakrát skoro 2 roky slavný řecký spisovatel a básník Nikos Kazantzakis. Možná si vybavíte jeho díla, z nichž 2 byla i zfilmovaná (Řek Zorba a Poslední pokušení). Některé předměty spojené s jeho pobytem najdete v muzeu v Božím Daru.

Od Mysliven jsme pokračovali po Ježíškově cestě, a to po Velkém okruhu (kolem posezení paní Hluškové, Toďovou zatáčkou…) až k bufetu U Krmelce, kde se můžete občerstvit. Zde se také nachází Ježíškovo rozcestí umožňující absolvovat Malý okruh. My pokračovali po Velkém okruhu až do Božího Daru.