Ivča a Jirka

Do Adršpašských skal jsme třetí červencový den 2014 vyrazili úmyslně až k pozdnímu odpoledni, abychom se vyhnuli letnímu náporu turistů. A dobře jsme udělali. Prošli jsme si celou prohlídkovou trasu v naprostém klidu, bez davů lidí. Název skal je odvozený od bývalého kamenného hradu Adersbach (Ebersbach). Oproti Teplickým skalám bylo Adršpašské skalní město navštěvováno turisty skoro o 100 let dříve. Ale i tak zde byla dlouho divočina s pralesem, medvědy, vlky…

Naposledy jsme byli v Ádru asi v r. 2005, takže nás zde čekalo pár překvapení. Prvním překvapením byla nová pokladna u informačního střediska naproti železniční zastávce. Do skal jsme tak vstoupili ne od hotelu Lesní zátiší, jak tomu bývalo dříve, ale nedaleko zatopené pískovny. Bývalý pískovcový lom (pískovna) byl kdysi zatopen doslova přes noc, když dělníci, pracující v lomu, narazili na spodní vodu. Dnes každého zaujme nejen azurově čistá voda (místy je vidět na dno až do hloubky 15 m), ale i písečné plážičky. Koupání v jezírku je ale s ohledem na čistotu vody, zrádné spodní proudy a chráněnou krajinnou oblast zakázané. V r. 1988 byl kolem jezera otevřen prohlídkový okruh, který je dlouhý 1,5 km. Prohlédnout si zatopenou pískovnu také můžete ze zapůjčené loďky. Lom se proslavil natáčením filmových pohádek, např. se zde natáčel Třetí princ, Peklo s princeznou…

Po obejití pískovny jsme pokračovali na klasický okruh Adršpašskými skalami. První kroky vedly k vysokému skalnímu útvaru Džbán, který bývá nazýván i Skalní orel nebo Sup se spuštěnými křídly. Skalní oko velké 6 m má být uchem džbánu, ale nám asi nejvíce připomínalo delfína. Kousek od Džbánu se přímo u cesty nachází oblíbená skála Homole cukru. Tato skála je zajímavá nejen svým tvarem ale i tím, že ještě na počátku 20. stol. stávala v jezírku, o čemž svědčí dobové kresby. Úpravami koryta Metuje ale jezírko zmizelo. Děti dnes Homoli podepírají klacíky, aby se nepřevážila a neskončila na zemi. ;-) Pak už nám chybí jen kousek ke křižovatce, kde zprava ústí do Metuje Řeřichový potok. Proti proudu potoka pokračuje cesta do Řeřichové rokle, na jejímž počátku je vidět Dragounská přilba a před ní Varhany. My pokračujeme po oficiální prohlídkové trase doleva k prostranství nazývanému Amfiteátr (nebo Divadelní náměstí, Divadlo či Předměstí). U cesty nelze přehlédnout skalní útvar Rukavice (též Obří rukavice). Prostranství je ukončené skalní hradbou s Gotickou brankou, která umožňuje vstup do úzkých skalních soutěsek, které jsou faktickým začátkem skalního města. Gotická branka byla vybudována v r. 1839 na náklady majitele tehdejšího adršpašského panství Ludvíka Karla Nádherného, a to zcela z praktického důvodu, neboť se jednalo o místo, kde probíhala kontrola zakoupených vstupenek. Brána se na noc už tehdy zamykala. Před 1. sv. válkou byly do Gotické branky instalovány turnikety, které sem byly údajně dovezeny ze Světové výstavy Vídně, kde v r.1873 sloužily na vstupu. Nás zaujala dnešní ozdobná mříž s citáty L. N. Tolstoje a R. Schumanna, které jsme si dříve nevšimli.

Za Gotickou brankou začíná tzv. Jezuitská ulice s vysokými kolmými skalními stěnami po obou stranách, na kterou navazuje Martinská ulička, ústící na Sloní náměstí (dříve Malé náměstí nebo Trh s vlnou). Dnešní název náměstí je odvozen od skalních útvarů na čelní stěně: 2 sloní hlavy s choboty a 2 hlavy slůňat. Pokračujeme dalšími soutěskami, které se občas rozestoupí. Z dalších skalních útvarů nesmíme opomenout Krakonošův zub, na kterém je vytesán nápis a umístěná tabulka s překladem oznamujícím, že ryska udává výšku hladiny vody při katastrofální průtrži mračen, jež zde řádila 23.6.1844. Za Zubem pozorujeme Čertův most, který má klenbu vysokou 21 m, a vlevo ční jedna z nejvyšších skalních věží s názvem Eliščina věž. Vysoká skála dostala jméno podle věže wroclawského kostela sv. Alžběty. Pozvolna otvírající se roklí přicházíme k Hromovému kameni. Jedná se zřícený skalní blok, o kterém se mluví ve dvou odlišných pověstech. Dle první v r. 1772 pozorovali 2 Angličané z adrenalinových důvodů noční bouřku ve zdejších skalách. Bouřka ale nabrala neočekávanou sílu a jeden z blesků udeřil kousek od obou nešťastníků. Na protějším srázu se uvolnil obrovský skalní blok, který se zřítil a za ohromného hukotu doputoval až k oběma ke smrti vyděšeným Angličanům. Na památku prý nechali do bloku vyrýt rámeček se svými jmény a přísahali, že už je nikdy nic podobného nenapadne. Dle druhé pověsti se za 30-tileté války (v r. 1629) ve skalním městě ukryl dánský setník se svou milenkou, které pronásledovalo císařské vojsko. Údajně je ukryl českobratrský kněz ve své skromné chýši, kde poustevničil. Uprchlíci však byli císařskými vojáky objeveni a ve chvíli, kdy chtěl jeden z vojáků mečem zabít setníka, udeřil blesk do skály a za obrovského hromu se zřítil na útočníka skalní blok, který ho pohřbil. Na mohutný kámen pak byl prý vytesán nápis: „Zde blesk boží trestal a varoval“. Jak to bylo doopravdy dnes už asi nikdo nezjistí, protože na kameni je sice zřejmý rámeček, ale nápis je už za ty roky zcela nečitelný.

Za Hromovým kamenem vidíme na rozcestí po pravé straně vysokou okrově zabarvenou skálu. Nedávno zde býval volný viklan připomínající Madonu, ale zbylo tu jen torzo, neboť se část před pár lety zřítila. Mineme odbočku doprava do Nové partie, projdeme kolem Hlavy lvice a přicházíme na Malé náměstí (též Tržiště nebo Velké náměstí). Zde stojí za návštěvu Malý vodopád ve skalní průrvě a Stříbrný pramen, který je ale dost slabý. Vpravo od Stříbrného pramene využíváme schodiště, u kterého jsou vytesány do skály dva nápisy. Jeden dokládá, že byl v r. 1820 k Velkému vodopádu vybudován nový přístup a druhý upřesňuje, že v r. 1843 byl přístup opatřen novými schody a zábradlím. Na schodech se nachází vyhlídka Malé panorama. Za vyhlídkou se dostáváme přes skalní otvor na prostranství před vchodem k Velkému vodopádu. Zde je umístěna bronzová busta věnovaná J.W.Goethovi a pamětní deska připomínající jeho návštěvu Adršpašských skal, která proběhla 31.8.1790. Vpravo od busty pokračujeme do jeskyně, kam z výšky 16 m padá Velký vodopád. Pokud ale chcete, aby byl skutečně velkým vodopádem, musíte hlasitě žadonit a prosit… Obsluha stavidla nad vodopádem u Jezírka se možná smiluje (reaguje zejména na děti) a vodopád spustí. V takovém případě ale rychle couvejte zpět, ať nejste jako hastrmani.

Od vodopádu se vracíme zpět a přímo utíkáme nahoru po příkrých schodech k přístavišti loděk na Jezírku. Měli jsme naspěch, neboť jeden z odcházejících pracovníků od Jezírka nás nabádal, ať si pospíšeme, že za minutu začíná poslední vyjížďka. Měli jsme docela štěstí, protože průvodce právě odpichoval loď od břehu. Protože ale byli na loďce jen 3 pasažéři, rád se pro nás vrátil. Jezírko nechal vybudovat hrabě Blümegen kolem r. 1800 a původně prý mělo sloužit ke splavování dřeva. První plavba na loďkách zde ale proběhla až v r. 1857, což dokládá vytesaný nápis v malém přístavišti. Jezírko hraničí na druhé straně s Vlčí roklí, kterou se dá dojít do Teplických skal a svůj název má odvozený skutečně od vlků, kteří byli chytáni v rokli do pastí (velkých jam). Během projížďky na lodi se v rámci humorného výkladu dozvídáme o tom, že jednou ze zdejších rarit je to, že jezírko nezamrzá ani v třeskutých mrazech (protože se vypouští), o převrácených lodích a množství mrtvých… ;-), průvodce ukáže místní vodníky, Michaela Jacksona, Titanic, Ježibabu, tučňáky, žáby, Perníkovou chaloupku, piraňu…

Po plavbě jsme se vrátili menší obchůzkou na Malé náměstí a pokračovali po značené trase do Nové partie. Tato nejmladší část okruhu byla zprovozněna až na podzim r. 1890. Jedná se o hezký úsek uprostřed skal, kde ale musíte neustále stoupat a klesat, a to nejčastěji po schodech. Na úseku necelých 900 m tak musíte zvládnout převýšení skoro 200 m. Po jednom z prudkých schodišť vyjdete pod stěnu Skalního hradu, odkud je výhled na Milence. Milenci patří mezi nejznámější skalní útvary Adršpachu a po otevření Nové partie Milenci předstihli v oblíbenosti i Homoli cukru. Jedná se o nejvyšší skalní útvar, který k našemu údivu nebyl doposud oficiálně změřen. Nicméně jeho výška je odhadována i přes 100 m. Na Milencích došlo  v r. 1929 k tragédii, kdy se zde zabil horolezec Josef Emanuel Nádherný, synovec barona Nádherného, který byl majitelem adršpašského panství. Poté jsme sestoupili pod Milence k Řeřichovému potoku do Řeřichové rokle. Zde jsme si odskočili kousek proti proudu ke Skalní kapli. Skalní kaple se nachází u pravého břehu potoka a byla založena teprve v září 1995 Václavem Brucknerem. My si pamatujeme, že před rokem 1995 zde bývala jen pamětní deska připomínající tragickou událost z r. 1929. Kaple je zde věnovaná nejen zesnulým horolezcům, ale i průvodcům a dalším osobám, kteří byli spjati se skalami. Pamětní desky neznamenají, že by všichni zahynuli ve zdejších skalách.

Z rokle opět stoupáme na vyhlídku nazývanou Velké panorama. Odtud nám už moc nezbývalo k poslednímu vyhlídkovému místu na trase, odkud je dobře vidět Starostová a Starosta. Pak už sejdeme po schodech, projdeme kolem Kapucínské hrobky, abychom se mohli na závěr prosoukat Myší dírou. Myší díra je asi 20 m dlouhá skalní štěrbina, která je místy široká jen asi 0,5m, někde má o něco více. Od myší díry nás cesta přivedla k Ozvěně. Od 18. až do 20. stol. zde troubil průvodce na přání návštěvníků na lesní roh a střílel z hmoždíře. Za dobrého počasí se prý ozvěna odrazí 7x. Od Ozvěny jsme se vrátili do obce k železniční stanici.