Ivča a Jirka

Když jsme v srpnu 2014 navštívili Orlické hory, nemohli jsme opomenout malou obec Neratov při pravém břehu Divoké Orlice u státní hranice s Polskem. Nachází se mezi obcemi Orlické Záhoří a Bartošovice, pod kterou oficiálně spadá. Hodně jsme slyšeli o barokním poutním kostele Nanebevzetí Panny Marie, který stejně jako bájný pták Fénix, jež se zrodil z vlastního popela a vzlétl k nebesům, opět začal vzkvétat a z nedávné ruiny se opět stává vyhledávané a navštěvované místo. Stejně tak obec Neratov, kde ve 2. pol. 19. stol. žilo téměř 500 obyvatel, ale v r. 1993 jen 2 lidé (dnes více než 40), se postupně vzpamatovává a blýská se jí snad na lepší časy. Poutní kostel i obec za to vděčí brněnskému rodákovi Josefovi Suchárovi, který se za totality živil jako elektrikář a tajně studoval na kněze. V r. 1986 byl tajně vysvěcen v rámci skupiny Koinótés, skryté církve organizované perzekuovaným biskupem Felixem M. Davídkem a jeho nejbližšími spolupracovníky. K Josefovi Suchárovi se ještě dostaneme, ale nejdříve pár důležitých a zajímavých informací:

• O obci Neratov pochází první písemné zmínky z r. 1550, kdy se nazývala Bährenwald, později Bärnwald. Ani dnes není jasné, zda byl název odvozen od medvěda, který se objevil i na rychtářské pečeti. Jazykovědci se ale přiklání spíše k variantě, že slovní základ „beer“ nebo „baar“ odpovídal výrazům „mýtit“ nebo „klučit“. Tedy se asi spíše jednalo o „vymýcený les“. V 16. stol. se objevují i písemné zmínky o zdejší louce Neratov nebo potoce Neratowa. České pojmenování Neratov pak bylo znovuobjeveno v 19. stol. Od r. 1918 se používalo dvojjazyčné pojmenování Bärnwald-Neratov a od r. 1945 jen Neratov.
• Jihovýchodně od Neratova se nachází Přírodní rezervace Neratovské louky, která se nachází v nadmořské výšce 585 – 604 m n.m. Návštěvu rezervace jsme si ale nechali (vzhledem k ročnímu období a blížícímu se večeru) na příště. Rezervace vznikla za účelem ochrany podmáčené louky v nivě meandrujícího toku Divoké Orlice, kde se vyskytují ohrožené druhy rostlin (bledule jarní, prstnatec Fuchsův, prstnatec májový, vemeník dvoulistý, oměj pestrý, upolín nejvyšší, starček potoční, kamzičník rakouský, kozlík lékařský aj.) a živočichů (čolek obecný, ropucha obecná, skokan hnědý, zmije obecná, užovka obojková aj.). A když už jsme ji vypustili, dali jsme sem alespoň odkazy, ať máte představu, co zde za vzácnosti můžete vidět. ;-)
• V r. 1618 byl v Neratově vybudován 17 m dlouhý dřevěný most přes Divokou Orlici. V r. 1730 byl během výstavby kostela přestavěn do kamenné podoby a na most byla umístěna socha sv. Jana z Nepomuku. Od té doby si lidé most pojmenovali jako Jánský. Na konci 19. stol. byl most rekonstruován. Restaurace sochy Jana Nepomuckého proběhla v r. 1932, ale socha se už na most nevrátila a byla umístěna na pozemku rychtářství vedle mostu. Kolem sochy se postavila ozdobná zahrádka. Po 2. sv. válce ale socha zmizela. Část mostu z polské strany byla po 2. sv. válce stržena. Česká půlka mostu zůstala a dál chátrala. Ještě v r. 1996 stál střední pilíř mostu, ale v r. 1997 nezůstalo z mostu nic.
• S Neratovem jsou spojeny i pověsti, nyní zmíníme dvě. První pověst tvrdí, že pokud čepice na soše Jana Nepomuckého v Neratově začne praskat, pokryje se les podkovami, tj. že vypukne válka a potáhne tudy hodně jezdců. Za prusko-rakouské války se prý v r. 1866 opravdu na čepici objevila trhlina. Druhá pověst vypráví o bezhlavém jezdci, který od 14. stol. jezdí na koni plesnivákovi v okolí Neratova. Bezhlavým jezdcem má být pacholek rytíře von Glaubitz, který ve 14. stol. vlastnil hrad Schnallenstein (= hrad Szczerba, který byl původně součástí Českého království, ale v r. 1428 byl zničen Husity a dnes leží zřícenina na polském území, a to cca 5,5 km vzdušnou čarou jihovýchodně od Neratova). Jeho dcera se zamilovala do zmíněného pacholka, se kterým utekla. Její otec si ale se svými muži na ně počíhal a dceru zabil. Mladíkovi se nejdříve podařilo uprchnout, ale byl následně dostižen a rytíř mu usekl hlavu. Život mladého pacholka byl ukončen před neratovským domem čp. 22. Od těch dob prý tajuplný šum v lese oznamuje příjezd bezhlavého jezdce s hlavou pod paží. Bezhlavý jezdec prý zmizí tak tajemně, jak se i objevil.
• Rokytnický farář Kryštof Florián Blažej Drick měl na počátku 60. let 17. stol. sen, podle kterého nechal vyřezat sochu Panny Marie. Dne 15.8.1661 byla soška za velké slávy přenesena v procesí z Rokytnice do Neratova, kde byla postavena na oltář dřevěného kostelíka. Soška byla velmi brzy opředena pověstmi o zázracích, neboť 8.9.1661 se v Neratově zázračně uzdravila jedna žena z Rokytnice. Zpráva o zázraku se rychle rozšířila do okolí a do Neratova začaly chodit stále početnější skupiny poutníků. Zázračná moc sošky a léčivá síla vodního pramene způsobily výstavbu malých lázní, asi 200 m od dnešního kostela. Díky množství poutníků byl dřevěný kostelík nahrazen větším a kamenným kostelem. Stavba proběhla v letech 1667-1668 a z tohoto kostela zůstal do dnešního dne presbytář (zřejmě následně upravený), který se zachoval jako hřbitovní kaple. V Neratově se začalo pravidelně shromažďovat 3-5 tis. věřících. Na počátku 18. stol. je v knize, kam se zapisovaly zdejší zázraky, zaznamenáno na desítkách stránkách cca 300-400 zázraků, uzdravení či pomoci na přímluvu Panny Marie ročně.
• Stávající kostel zřejmě nebyl schopen pojmout příval dalších poutníků, a tak 28.7.1723 byla zahájena výstavba zcela nového poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie, který zde můžeme vidět i dnes. Výstavba probíhala 10 let a 24.8.1733 byl kostel vysvěcen. Interiérové práce byly dokončeny až o 16 let později. Nový svatostánek byl vybudován ve tvaru elipsy na půdorysu kříže o rozměrech: délka 42 m, šířka 17 m, vnitřní výška pod kopulí 29 m a vnější výška až po špičky věží 47 m. Kostel byl postaven tak, že v poledne na Boží hod vánoční (25.12.) dopadal sluneční paprsek přesně na svatostánek v podobě baldachýnového přístřešku, tzv. tabernákl. Původním stavitelem kostela byl stavební mistr Carl Antoni Reina, kterého znal dobře majitel rokytnického panství. V srpnu 1728 se Reina zřítil z lešení kostela a na následky zranění zemřel. Tvrdí se, že Reina po smrti v kostele strašil a vycházel vždy dveřmi za oltářem. Na nátlak věřících tak byly dveře později zazděny. Reinu po smrti nahradil stavitel Jakub Ondřej Carowe, který kostel dokončil. Výstavba tehdy přišla na víc než 11.200 zlatých. Pokud se jedná o architekta, tak se do dnešního dne vedou diskuze o tom, zda to nebyl někdo z okruhu Giovanniho Battisty Alliprandiho nebo sám Jan Blažej Santini Aichel. Někteří nevylučují, že architektem mohl být i sám stavitel Reina. Nad hlavním vchodem se dodnes zachoval alianční znak největšího donátora a investora hraběte Jana Karla Nostitze a jeho ženy Anny Charlotty. Interiéry kostela byly bohatě vyzdobeny (velký oltářní obraz Nanebevstoupení Panny Marie o ploše 31 m², hlavní loď s malbami, dřevořezby na kazatelně i oltáři…).
• Za kostelem na rychtářově pozemku žil u léčivého pramene poustevník (do r. 1753 Fidelius Tscheppen a do r. 1762 Johann Franz Göbl).      

Kostel Nanebevzetí Panny Marie zdárně přežil celou 2. sv. válku. Dne 10.5.1945 obsadila ráno v 01:00 hod. Neratov Sovětská armáda. Údajně kolem 19. hod. v ten den si zastřílel jeden ze sovětských vojáků několikrát z pancéřových pěstí a jedna ze střel byla pro kostel osudná. Zasáhla věž kostela a vypukl požár. Vesničani vytvořili řetěz od kostela k potoku a podávali si kbelíky s vodou, ale sami nedokázali požár uhasit. Po této události následovalo několik vln odsunů původních Bärnwalďanů. Po vysídlení se k moci dostali komunisté, kteří neměli zájem investovat do oprav vyhořelého kostela, a kostel začal chátrat. Na Velikonoce 1957 se zřítila klenba kostela a vstup k obvodovému zdivu byl jen na vlastní nebezpečí. Nakonec se rozhodlo o demolici celého kostela. Objekt ale obsahoval památkově chráněné rokokové schodiště, které bylo přesunuto na zámeček Skalka u Dobrušky. Na jeho přesun ale padly veškeré peníze určené na demolici, a to zachránilo kostel před totální likvidací. V r. 1987 se poprvé dostal do Neratova již zmiňovaný brněnský rodák Josef Suchár, který pravidelně jezdil pomáhat s organizací tábora ke Klášterci nad Orlicí. V rámci plánování orientačního běhu se dostal i do tehdejší zříceniny kostela zarostlé stromy. Právě tehdy zde prý Hospodinu prorocky slíbil, že pokud se změní režim a stane se oficiálně knězem, že udělá vše pro to, aby se v Neratově opět sloužily mše. Po r. 1989 si hned u biskupa požádal o přidělení farnosti v tomto kraji (nejdříve mu byl přidělen Kunvald, ale později i Rokytnice, kam spadal i Neratov). Ještě v r. 1990 se podařilo kostel vyklidit od suti a po té obnovit pouťovou tradici. Josef Suchár žádal o opravu kostela, ale biskup si dal podmínku, že musí nejdříve do Neratova přitáhnout lidi, jinak že by to nemělo smysl. A tak se začala realizovat Suchárova vize. Prostřednictvím nadace Neratov zde vznikl domov pro opuštěné a mentálně postižené děti, bezdomovce a propuštěné vězně. S některými lidmi ale byly i problémy, nedalo se starat o všechny a nakonec z toho vznikl program pro postižené děti v pěstounských rodinách a pro lehce mentálně postižené dospělé. V Neratově tak došlo ke vzniku chráněných dílen, v rámci kterých se provozuje hospoda, jídelna, obchod, poštovna, penzion, prádelna, zahradnictví a farma Orlice. V současné době se zde realizuje projekt pivovaru.

Díky aktivitám Josefa Suchára a jeho sympatizantům se povedlo už v r. 1992 zapsat kostel do Státního seznamu památek. V r. 2002 byl kostel zařazen do programu záchrany architektonického dědictví Ministerstva kultury ČR. Tím se nastartovala jeho obnova. Ještě v r. 2002 byl odstraněn havarijní stav průčelí kostela, doplněny a staticky zajištěny pískovcové prvky. O rok později došlo k dalším stavebním pracím, k osazení oken ve věžích i v průčelí a instalaci nových hodin, které jsou replikou původních. V r. 2004 pokračovala obnova interiéru, oprava říms a bočních zdí, v r. 2005 se zvládla rekonstrukce zejména zadní části a v letech 2006 – 2008 došlo k zastřešení kostela. Originální prosklené zastřešení ve tvaru velkého kříže má svoji symboliku v sepětí s nebem a zároveň je i vzpomínkou na dobu, kdy zde mše po r. 1990 probíhaly pod širým nebem. Přemýšleli jsme, jaký efekt musí vzniknut, když je večer tma, v kostele se svítí a přes prosklenou střechu se světelný kříž promítne na tmavou oblohu… V dalších letech se plánuje obnovení barokních bání na věžích kostela místo stávajícího zastřešení, dokončení fasády a návrat již zmiňovaného památkově chráněné rokokového schodiště ze zámečku Skalka u Dobrušky před průčelí kostela… A nám bylo jasné, že se do Neratova vrátil život a že snad začala šťastnější kapitola jeho historie.