Ivča a Jirka

Poslední den našeho pobytu v Orlických horách v srpnu 2014 jsme si chtěli projít červeně značenou hřebenovku, přesněji řečeno tu část, kterou jsme zatím nestihli. Vyrazili jsme z Říček v Orlických horách do sedla Mezivrší, kde už jsme byli v rámci předchozího výletu, ale tentokrát jsme pokračovali po červeném značení (Jiráskova cesta) severozápadním směrem. Někdo tuto cestu nazývá i Bunkrovka, neboť u cesty potkáváte bunkry vybudované před 2. sv. válkou na ochranu naší republiky. Podrobněji jsme se bunkrům v Orličkách věnovali zde.

Zpočátku cesta kopírovala hranici Přírodní rezervace Komáří vrch. Rezervace se nachází v hřebenové části Orliček v okolí Komářího vrchu (992 m n.m.), který se dříve nazýval Mückenberg. Místní zdejší lokalitě říkají zkráceně „Komár“. Rezervace o rozloze necelých 17 ha byla vyhlášena v r. 1973 a fakticky je veřejnosti nepřístupná a oplocená. Účelem ochrany je zachovalá původní horská bučina s dalšími dřevinami, která zde dříve pokrývala celý hřbet Orlických hor a tvořila pohraniční hvozd. Bylinné patro je chudší, ale z chráněných rostlin se zde vyskytuje např. žebrovice různolistá. Vyskytují se zde i další typické horské rostliny, např. podbělice alpská, věsenka nachová…Má se zde vyskytovat i chráněný plavuník zploštělý, který zde ale nebyl v posledních letech potvrzen. Nás na okraji rezervace zaujala spousta denních motýlů (viz fotogalerie).

Od Komáří vrchu jsme pokračovali hřebenovkou na Pěticestí (1004 m n.m.). Pokud se podíváte do mapy, zjistíte, že by se dnes tato turistická a cyklistická křižovatka měla jmenovat Šesticestí, neboť odtud pokračuje skutečně 6 cest (5 zpevněných, 1 nezpevněná s červeným značením ke Kunštátské kapli). Na Pěticestí nepřehlédnete boudu-chatku, která je ohlašovnou Horské služby, a bufet, který je v provozu jen o víkendech. Před boudou je dostatečně velký zastřešený volně přístupný prostor, kde lze v případě nouze přečkat nenadálé změny počasí, které zde nejsou žádnou vzácností. Toto místo ale určitě nevyužívejte jako plánovaný cíl noclehu. Slouží jen pro případ nouze. Najdete zde několik laviček se stolkem, kde se můžete občerstvit, rozcestníky, informační tabuli, mapu, odpadkové koše…

My jsme z Pěticestí vyrazili po červeném značení ke Kunštátské kapli. Chceme následovníky varovat, že ač několik dní nepršelo a bylo poměrně sucho, tak na této cestě to neplatilo. Místy byla velmi rozmáčená a bahnitá. Umíme si velmi dobře představit, jak to zde vypadá po vydatnějším dešti. Ke Kunštátské kapli je to po červeně značené cestě cca 1km. Asi po 2/3 cesty jsme měli po pravé ruce okraj Přírodní památky U Kunštátské kaple, která byla vyhlášena v r. 1973. Jedná se o rašeliniště vrchovištního typu o ploše necelých 3 ha, které je zásobováno jen srážkovou vodou. Vzniklo v minerálně chudém místě, kde se nachází vysoká hladina podzemní vody. Navíc drsné klimatické podmínky brání rozkladu organické hmoty, která se hromadí a vytváří rašelinu. Na její tvorbě se podílí hlavně rašeliníky, které na horní straně přirůstají a na dolní odumírají. Odumřelá část se pak podílí na vzniku rašeliny. Předmětem ochrany je zdejší flóra, např. rosnatka okrouhlolistá, kyhanka sivolistá, prstnatec Fuchsův, suchopýr pochvatý, klikva bahenní. Z dálky jsme už pomalu začínali vidět Kunštátskou kapli, která nám ale přišla velmi zvláštní. Po chvíli jsme pochopili, že to způsobilo lešení kolem celé kaple. Po 10 letech Kunštátská kaple prochází rekonstrukcí. Jedná se o nejvýše položenou kapli v Orlických horách (1035 m n.m.). Oficiální název této původní barokní kaple je Navštívení Panny Marie (Puuschkapelle). Název je odvozen od příběhu v Novém zákoně, kdy Panna Marie, jakmile jí anděl zvěstoval, že porodí Syna Božího, spěchala navštívit příbuznou Alžbětu, které byla ve svém vysokém věku rovněž těhotná (i když měla být neplodná) a stala se matkou Jana Křtitele. Alžbětino těhotenství mělo být podle zjevení Archanděla Gabriela pro Pannu Marii důkazem, že Ježíšovo narození bude zázrak a zvěstování je pravdivé. Kaple kruhového půdorysu s kuželovou střechou byla vybudována v letech 1670 – 1671, aby sloužila k bohoslužbám dřevařských dělníků, kteří pocházeli většinou z Tyrol. K přestavbě kaple došlo v r. 1831 a svoji dnešní podobu získala v r. 1869. V kapli stávala pískovcová socha Piety z r. 1671. Drsné klimatické podmínky kapli několikrát téměř zničily, ale vždy došlo k její obnově. Naposledy měla na mále na přelomu minulého a tohoto století. Od r. 2000 do r. 2004 proběhla její velká rekonstrukce a během naší návštěvy, tj. po 10 letech, probíhala rekonstrukce její obvodové zdi, střechy i interiéru.

My jsme se od kaple vrátili na Pěticestí a odbočili jihozápadním směrem k vrchu Zakletý (místními nazývaný Zakleťák).

Domníváme se, že název vrchu Zakletý je odvozen od smutného příběhu, který se zde měl stát. Rychnovský hrabě Kolowrat nechal vybudovat novou silnici z Říček k Zakletému a Velké Zdobnici, kterou stavěli zdejší lidé odsouzení za různé prohřešky. Na stavbě vykonával dozor panský nadlesní z Velké Zdobnice, který velmi ztrpčoval život dělníkům a byl k nim krutý. Jednoho horkého letního dne si jeden zmožený dělník staršího věku šel odpočinout do stínu do příkopu u silnice. Najednou se zde objevil na svém bělouši vrchní nadlesní, který se rozohnil, bičíkem staršího muže udeřil a řval na něj, aby šel okamžitě pracovat. Chtěl ho udeřit znovu, ale kůň se vylekal a nadlesního shodil. Ten si při pádu zlomil vaz. Zdejší lidé to považovali za boží trest. Nadlesní ale ani po smrti nenašel v hrobě klid a pravidelně o půlnoci prý jezdil zdejší krajinou na svém bělouši jako bezhlavý jezdec. Od té doby se vybudované cestě říká Silnice k smrti odsouzených nebo Silnice ubohých hříšníků. Prokletého nadlesního prý může vysvobodit jen panna, která se za něj upřimně pomodlí. A když jsme u místních příběhů, tak ještě zmíníme jeden, který se objevuje i v pamětní knize lesní správy v Říčkách. V domě Maxe Priesla, tehdy č.p. 163 (dnes č.p. 139), který se nachází vzdušnou čarou cca 1 km pod Zakletým, a to přímo u Říčky a nedaleko studánky U Strašidelného mlýna, se dříve děly věci. Během dne zde pravidelně dopoledne řádil duch, který dělal nepořádek různého druhu (bušení, rozhazování, vysypávání a nadzvedávání věcí, přesunování předmětů, létání předmětů vzduchem, zkracování noh u nábytku apod., a to za účasti různých nezávislých svědků). Záznamy o tom prý jsou i v kronice. Tomuto domu se dnes říká Strašidelný mlýn. Vraťme se ale zpět k vrchu Zakletý (991 m n.m.), který se nachází severně od Říček a na jeho jihovýchodním úpatí je dnes vybudován lyžařský areál Říčky. Z Říček na Zakletý je vybudována lanová dráha s 4-místnými sedačkami. Lanovka byla dána do provozu v r. 2006 a jezdí i v létě. Její přepravní kapacita je 2400 osob/1 hodinu a převýšení 245 m překoná za necelých 8 minut. Na Zakletým si v létě můžete také zapůjčit za poplatek terénní káry nebo koloběžky na sjezd červené sjezdovky, která má délku 1,35km. My jsme nevyužili ani lanovky, ani sjezdu, a vrátili se do Říček po svých. ;-)