Ivča a Jirka

Poslední den našeho pobytu jsme se vydali do Mlynické doliny, kam jsme chtěli na vodopád Skok a případně pokračovat po žlutém značení až do Furkotské doliny, kterou jsme se chtěli vrátit zpět. K našemu překvapení ale byla cesta v červenci výjimečně uzavřena z důvodu odstraňování následků květnové kalamity způsobené vichřicí. Po pár set metrech nezbývalo než se vrátit. Fakticky nám to ale až tak nevadilo, protože se spustil vytrvalý déšť, který vydržel až na pár malých přetržek celý den. Proto jsme se rozhodli věnovat se místní flóře v okolí Štrbského plesa, přičemž jsme se zaměřili na tzv. Nové Štrbské pleso.

Nové Štrbské pleso se nachází v nadmořské výšce cca 1320 m n.m. a jedná se o jediné jezero Vysokých Tater, které bylo do dnešních rozměrů rozšířené uměle. Ještě na konci 19 stol. se zde nacházela přirozená ledovcová pánev, která byla částečně vyplněná rašeliništěm a malým plesovým jezírkem uprostřed. Jezírko mělo kruhový tvar o průměru cca 40 m a dosahovalo hloubky max. 8 m, ale neustále se jeho velikost díky rašeliništi zmenšovala a snižoval se i průtok vody jezírkem. Rašeliniště se nacházelo pod morénovým kopcem s názvem Klát, a proto se mu říkalo „Naklátske mozgrovisko“. V r. 1897 banskobystrický architekt Karol Móry, který žil v Budapešti, koupil 43 ha pozemků pod Štrbským plesem. Původní malé pleso uměle rozšířil, čímž ho zachránil před zánikem, a nazval jej Novým Štrbským plesem. Stavbaři tehdy přesměrovali potok Štrbská Mlynica k rašeliništi a technickými úpravami jezera bylo zpomaleno rozrůstání rašeliny na úkor plesa. Zatopená rašelina se časem začala odtrhávat ze dna a stoupala na hladinu, kde začala vytvářet ostrůvky. Ostrůvky byly zatěžovány velkými balvany, aby se potopily zpět, odstřelovaly se, vytahovaly na břeh… všechny popsané aktivity se míjely účinkem a ostrůvky se zde vytváří dodnes, což je zřejmé i ze snímků. V současné době se ostrůvky odstraňují jen v případě, že brání odtoku vody. Nové Štrbské pleso má dnes rozlohu necelé 2,2 ha, je 234 m dlouhé a 182 m široké. Maximální hloubka dosahuje kolem 9,6 m a hladina jezera je cca 160 dní v roce zamrzlá, přičemž průměrná teplota vody dosahuje kolem 4^oC. Odborníci odhadují, že se pod hladinou nachází stále asi 90% původní rašeliny. Vybudování jezera bylo pro Móryho velmi důležité, neboť následovala výstavba turistických objektů: hotel Móry (na jeho místě dnes stojí hotel Baník) a na morénovém kopci Klát dřevěná rozhledna Monte Móry, ze které byly krásné výhledy na Vysoké i Nízké Tatry. Karol Móry zemřel v r. 1921, a protože neměl potomky, dědil po něm synovec Ján Móry, který byl hudebním skladatelem. Odstěhoval se na Štrbské pleso a pokračoval v tom, co strýc začal. Místo dřevěné rozhledny vybudoval na vrchu Klát zděnou vyhlídkovou kavárnu, která je dnes ruinou a chystá se prý její rekonstrukce. Na Novém Štrbském plese žil Ján Móry se svoji manželkou společenským životem. Jezdili sem za nimi umělci nejen ze Slovenska, ale i z Maďarska, Rakouska, Německa… Po 2. sv. válce byl Móryho majetek státem zabaven a od r. 1948 začali hotel a další zařízení využívat odboráři. Hotel postupně zchátral, a tak byl po r. 1970 zbourán a nahrazen novým hotelem Baník, který zde stojí dodnes. Nové Štrbské pleso po znárodnění postupně splynulo se Štrbským plesem a dnes tvoří jeden celek.

Jestliže u Strbského plesa potkáte spoustu turistů, zde jsme potkali jen jeden manželský pár z Čech. Nové Štrbské pleso je zjevně ve stínu svého staršího „bratra“, který je mezi turisty více oblíben. Dle našeho názoru ale za návštěvu stojí a okolní příroda nás zaujala. Jen jsme si říkali, že kdyby nepršelo, určitě bychom zde potkali více fauny (hlavně motýlů).