Ivča a Jirka

Naše další putování Českolipskem jsme zahájili v obci Hradčany, která se nachází jen pár km jižně od Mimoně. Obec je známá zejména tím, že po odstoupení Sudet Německu v r. 1938 zde byl vybudován vojenský prostor, přičemž v blízkosti obce vniklo v r. 1945 vojenské letiště. Od r. 1968 až do r. 1991 v celém vojenském prostoru působila Sovětská armáda, která původní letiště výrazně rozšířila. Na tomto letišti se natáčely filmy Tmavomodrý svět a Stalingrad. Z Hradčan jsme vyrazili po zelené značce nejdříve na Hradčanskou vyhlídku, na kterou vede zeleně značená slepá odbočka. Na některých mapách je tato vyhlídka vedena také pod názvem Havraní skála (331 m n.m.). Vyhlídka je součástí pískovcových Hradčanských stěn a nachází se cca 300 m od značené odbočky. Následovníky jen chceme upozornit, že stoupání na vyhlídku je poměrně strmé a samotná vyhlídková plošina není opatřena žádným zábradlím, což může někomu vadit. Z vyhlídky lze spatřit okolí Vlhoště, Ronova, hřbet Lužických hor, Ralsko, Ještěd… Hradčanské stěny jsou součástí pohoří Kummer (někdy psáno jako Kumer). Jedná se o členité a skalnaté území severně od Máchova jezera a jižně od řeky Ploučince. Zabírá asi plochu 6x3 km. Název Kummer je odvozen od komára, kterých v okolí Ploučnice bylo vždy dostatek. My jsme ale spíše měli problémy s bzikavkami (lidově hovada), kterých zde bylo velké množství, a docela slušně se na nás vyřádily.

Z vyhlídky jsme se vrátili k původní zelené značce, po které jsme pokračovali Kraví roklí borovými lesy na Jelenní vrch. Odtud jsme to už měli poměrně malý kousek k Psímu kostelu. Psí kostel je zřejmě nejvýznamnější pseudokrasový útvar Komářích vrchů (Kummeru). Jedná se o kombinaci jeskyně a skalního převisu, přičemž původní krasový jev se postupně mění na pseudokrasový. Mechanická destrukce vytvořila mohutný převis s chodbami jeskynního typu a několika podpěrnými sloupy, které nám v řadě případů připomínaly tlapy pravěkých ještěrů. Krajní body jeskyně jsou od sebe vzdáleny asi 35 m, ale celková délka vnitřních chodeb je prý cca 80 m. Jedná se opravdu o velmi zajímavé místo, které zatím nebylo „objeveno“. Přičítáme to tomu, že se jedná o odlehlé místo. Kdyby bylo v blízkosti parkoviště, určitě by to s návštěvností tohoto místa vypadalo jinak. Během našeho putování jsme za celý den zde nepotkali ani živáčka.

Od Psího kostela jsme se ještě vydali k nedaleké Skalní bráně (cca 250 m). Jedná se o největší skalní bránu na Kokořínsku a Českolipsku. Připomínala nám zmenšeninu Pravčické brány. Je vysoká i široká asi 4 m a vypíná se nad skalním ostrohem, na jehož úpatí lze objevit druhohorní zkameněliny.

Vrátili jsme se zpět kolem Psího kostela na Jelení vrch, odkud jsme pokračovali po žluté značce až k cyklotrase č. 3054, a ta nás provázela zpět do Hradčan.