Ivča a Jirka

Naše putování jsme zahájili ve Svojkově, odkud jsme vyrazili po červeně a zeleně značené cestě do Modlivého dolu. Nejdříve kolem kříže, který má zřejmě připomínat původní křížovou cestu (nezachovala se), a později jsme po pravé straně minuli studánku Pramen u Strážce… a pozvolna stoupali kolem pískovcových skal dolem. Modlivý důl je hluboká zalesněná rokle, přičemž po obou stranách se tyčí pískovcové skály. Původně se nazýval Smolný důl, Smolná rokle nebo Smolný příkop. Název byl odvozen od smůly, neboť uhlíři zde měli nejen milíře, ale i smolné pece. Do smolné pece naskládali borovicové dřevo bohaté na smůlu, zapálili a do nádoby chytali dehtovou hmotu (kolomaz). Na konci 17. stol. zde mělo dojít k tragédii. Existují 2 verze toho, co se zde mělo stát. Podle první zde dobrovolně zemřeli rytíř Jaroslav ze Svojkova a dcera sládka z Velenic, kteří se měli rádi, ale rodiče Jaroslava jejich vztahu nepřáli. Druhá verze hovoří o krásné dceři zdejšího fořta, která se jmenovala Annemarie. Nemohla se rozhodnout mezi dvěma chlapci, což se jeden z nich rozhodl řešit vraždou druhého, a to právě ve Smolném dolu. Od té doby lidé, kteří procházeli dolem, měli pocit strachu a slýchávali zde různé nářky. V r. 1704 prý zdejší čeledín pověsil na místě, kde mělo dojít k usmrcení, svatý obrázek Ježíše, aby důl ochránil. V r. 1760 zde byl pověšen nový vysvěcený obrázek Panny Marie. Lidé zde přestali mít tísnivé pocity, naříkání zmizelo a začaly se šířit zvěsti o zdejších zázracích. V r. 1772 hraběnka Czerwelli ze Svojkova nechala na tomto místě postavit dřevěnou kapli, díky čemuž sem bylo vypraveno první procesí. Koncem 18. stol nechala hraběnka Alžběta Kinská nahradit dřevěnou kapličku novou kaplí vytesanou do skály. Tyto práce provedl zedník Josef Sacher ze Svojkova. Až v r.1836 byla kaplička upravena do gotické podoby a zasvěcena Panně Marii Lourdské. Gotické oblouky vytesal sochař Antonín Wagner z nedalekého Sloupu. Ve 40. letech 19. stol. se sem prý jezdil dokonce modlit poslední korunovaný český král Ferdinand V. Dobrotivý. Mariánské místo tak zde má více než 200-letou tradici, ve které se zde pokračuje pravidelně 1. května každého kalendářního roku mši svatou k zahájení mariánského měsíce. Skalní kaple je dnes kulturní památkou ČR. Za kaplí pokračuje slepá cestička na samotný konec dolu, kde bylo vybudovano dlouhé schodiště k oratoriu. Jedná se o výklenek ve skále, kde původně bývala skalní plastika ukřižování, která se ale nedochovala. Plastiku ve výklenku dnes nahradil dřevěný kříž.

Z Modlivého dolu jsme vystoupali po červené do Sedla pod Slavíčkem (byl odtud vidět Ještěd) a červené zůstali věrni až ke Slavíčku. Slavíček je čedičový vrch (535 m n.m.), vystupující z pískovcové plošiny, s několika ostrohy a skalními útvary. Název je prý odvozen od větru, který ve skalní sluji vyluzoval hvízdání podobné slavíkovi. Vrchol Slavíčku je zarostlý bučinou s mohutnými bukovými exempláři. Výhledy z vrchu jsou dnes ale omezeny vzrostlými stromy. Ze Slavíčku jsme chvíli pokračovali po červeném značení nad Bukové údolí, ale zde jsme odbočili na neznačené cesty a chvíli se toulali zdejšími lesy. Na neznačných cestách jsme nepotkali ani živáčka, jen spousty motýlů (babočky, žluťásky, ohniváčky, okáče…), tak jsme se tou krásou kochali…a užívali si hezkého počasí, klidu a pohody… Po neznačených cestách jsme se nakonec vrátili k Modlivému dolu a do Svojkova.