Ivča a Jirka

Státní svátek 8. května je pro někoho „Dnem osvobození“ nebo „Dnem vítězství“, ale pro všechny dnem pracovního klidu. My jsme letos svátek využili, domluvili se s našimi kamarády Jitkou a Alešem z Jihlavy, a vyrazili jsme na Vysočinu do Přírodní rezervace Údolí Brtnice. Společnost nám dělal i jejich přítulný hrubosrstý jezevčík Mates. ;-)

Naše putování jsme započali ve starobylém městě Brtnice, které se nachází asi 12 km jihovýchodně od Jihlavy. V současné době má město cca 3700 obyvatel a jeho název je odvozen od brtí (včelínů), což byly díry v kmenech stromů, které v nich vytvářeli tehdejší včelaři, tzv. brtníci, aby v nich mohli chovat včely. První písemné zmínky o Brtnici pochází z r. 1234. Každopádně se dlouho jednalo o slavné a bohaté město, které těžilo ze své polohy na trase Praha – Znojmo a Praha – Vídeň. Město bylo ve středověku známé pod názvem Trhová Brtnice, a to díky zdejším řemeslným a dobytčím trhům. Rozkvět Brtnice skončil třicetiletou válkou v 17. stol. V r. 1645 bylo město vypleněno Švédy a následovaly i další špatné roky (v r. 1715 zde řádil mor a v r. 1760 obrovský požár zničil oba kostely, dva pivovary, zámek a 130 dalších stavení). V 1. pol. 19. stol. byla mimo Brtnici odkloněna trasa císařské silnice a ve 2. pol. 19. stol. minula město i budovaná železnice, což mělo za následek zastavení rozvoje Brtnice. Průmysl zde tak byl minimální, ale městečko si na druhou stranu zachovalo svůj starobylý charakter. Ze zdejších památek je nejvýznamnější zámek, který vznikl přebudováním středověkého hradu z 30. let 15. stol. Přestavba hradu na zámek byla započata ve 2. pol. 16. stol., probíhala ve třech etapách, přičemž poslední etapa byla ukončena zřejmě v r. 1604. Za zmínku stojí hlavně renesanční arkády na 3. nádvoří zámku. Když je řeč o zámku, nelze opomenout zajímavý anglický zámecký park s červenými buky a liliovníky tulipánokvětými. Liliovník tulipánokvětý je hodně zajímavý strom, kterému v červnu vykvetou nápadné zvoncovité květy připomínající tulipány nebo lilie. Má také nápadné listy, které se na podzim zbarví do žluta a celý strom pak žlutozlatě září. My jsme zde ale byli na počátku května, takže jsme liliovníky ani nehledali. V současné době se vedou o zámek vlastnické spory a zámek dlouhodobě chátrá. K 1.6.2012 byl zámek uzavřen pro veřejnost. Město se postupně snaží zámek zachránit, investuje do zámku pravidelné částky a shání dotace. Jeho budoucnost je ale nejistá. Za zmínku určitě stojí i radnice vybudovaná kolem r. 1580 s pozůstatkem kruhového pranýře u hlavního vchodu a tři barokní kamenné mosty přes říčku Brtnici. Pohledu na druhý Židovský most a zámek místní říkají „Brtnické Hradčany“.

Po modré turistické značce jsme prošli Brtnicí a kolem areálu bývalého kožedělného družstva SNAHA jsme dorazili k rybníku Šamonín. Název Šamonín je pozůstatek po zaniklé středověké osadě stejného jména. Rybník je součástí tzv. Brtnické stezky (nachází se u něj odpočinkové místo pro turisty), ale byl na svém původním místě obnoven teprve nedávno, a to v r. 2009. Společně s ním byly vybudovány i 2 tůňky pro obojživelníky. Rybník je napájen podzemními vodami a ze Špitálského a Mlýnského potoka. Smyslem vybudování této původní vodní plochy bylo zadržení vody v krajině (až 30 tis. kubíků vody), posílení biodiverzity a zlepšení podmínek pro místní rostliny a živočichy. Od rybníka jsme stále pokračovali po modré značce po proudu říčky Brtnice, které místní říkají i Brtnička. Jedná se tedy o synonyma, nikoliv o různé říčky. Pod Výrovou skálou jsme poprvé (a ne naposledy) překročili přes lávku Brtnici a pokračovali po jejím pravém břehu až ke kamennému kříži, který pochází z r. 1929. Kříž je z nějakého důvodu ulomený a o původní podstavec se jen opírá. Pár metrů před kamenným křížem začíná Přírodní rezervace Údolí Brtnice. Rezervace je tvořena malebným kaňonovitým údolím říčky, která zde vytváří meandry s přirozenou vegetací, skálami a loukami. V prvním úseku rezervace se nachází i velké množství balvanů v řečišti, čímž vznikají peřeje. Předmětem ochrany je nejen údolí, ale i vzácná fauna a flóra. Pokud jde o lokalizaci rezervace, jedná se o dolní tok říčky Brtnice, přičemž rezervace začíná asi 2 km severně od městečka Brtnice a pokračuje východním směrem až téměř k ústí říčky do řeky Jihlavy nedaleko obce Přímělkov. Fakticky na východě rezervace končí u tzv. Trojmostí (Myší díry). Rezervace byla vyhlášena v r. 2001 a svoji rozlohou necelých 69 ha je největší rezervací na Jihlavsku. Většina část údolí působí nedotčeným dojmem, což zřejmě způsobila špatná dostupnost údolí. Lidská aktivita se zde v dřívějších dobách omezila jen na pár mlýnů a pastvin na svazích, což působilo na zdejší přírodu velmi blahodárně. V období mezi 1. a 2. světovou válkou začaly s rozvojem trampingu v údolí vznikat první trampské osady na Jihlavsku (osada Čížků, Bon Ton, Orchidea, Čochtani, Smolaři, Osamělá hvězda, 3 šípy, Ontário, Free Boy, Vlčí dráp…). Trampové si Brtnici přejmenovali na Stříbrnou říčku, která pak odchovala několik generací trampů s jejich potlachy, trampskými svatbami, vzpomínkovými ohni… Trampové si pojmenovali i louky v údolí (Údolí much, Chlupáčkova louka, Sokolská louka apod.). Původní chaty zde potkáte i nyní, a tak můžete nasát i trochu tehdejší atmosféry.      

My jsme pokračovali údolím až k mlýnu Karla Viďourka na Doubkově. První písemná zmínka o Doubkově pochází jako u Brtnice z r. 1234, ale z původní středověké osady Doubkov se do dnešního dne dochoval jen tento mlýn, kde se mlelo ještě ve 30. letech 20. stol. Součástí tohoto areálu je i pila s kamenným přízemkem ve svahu a bedněným patrem. V r. 1934 zničil požár strojní zařízení mlýna i pily. Karel Viďourek pak započal se stavbou nového elektrického mlýna nad Doubkovem, a to na snadno přístupném místě u silnice na okraji Střížova. Nový mlýn byl v období vlády komunistů vyvlastněn a zlikvidován. Budova sloužila jako sklad obilí. V r. 1992 došlo k navrácení mlýna Marii Viďourkové a po rekonstrukci začal v r.1994 mlýn opět semílat obilí a funguje dodnes. Zpět ale k Doubkovu. Modré značení nás provázelo od mlýna až k zřícenině hradu Rokštejn, kde jsme pak modrou turistickou značku vyměnili za zelenou.

Hrad Rokštejn (dříve Rukštejn) byl v písemných pramenech zmíněn v r. 1289. Tehdy hrad vlastnil rod Hrutoviců. Jádro hradu pochází ze 70. let 13. stol. Když hrad získal v r. 1360 Jan Jindřich, bratr Karla IV. a markrabě moravský, přebudoval si ho dle svých představ. Kromě věže bylo vše strženo a zcela přebudováno. Na severní a západní straně byl hrad chráněn vodními plochami rybníků. Od jižní a východní strany byl přístup obtížný. V letech 1396-1399 převzali vládu nad hradem Valdštejnové a od r. 1402 hrad vlastnil Zikmund z Rothenstejna, který byl spojencem loupeživých rytířů, kteří drancovali okolní krajinu. V rámci česko-uherských válek byl hrad pobořen příznivci Korvína a opuštěn. Ve druhé polovině 20. stol. se plánovalo údolí Brtnice zatopit a měla zde vzniknout přehrada. Tento záměr naštěstí s r. 1989 padl. Díky plánovanému zatopení ale na hradě proběhl nebývale rozsáhlý archeologický průzkum, který trval 25 let. Během něj byla v základech původní hradní věže objevena kostřička novorozence, což bývala tehdejší stavební oběť, která měla stavbu ochránit. Bylo zde objeveno i velké množství železných předmětů, keramika, sklo, mince, kovy, zvířecí kosti… Hlavně ale bylo zjištěno, že Rokštejn byl ve své době velmi významným středoevropským hradem. K hradu se váže také pověst, podle které je zde dobře ukrytý sklep se stříbrnými a zlatými poklady. Poklady hlídá velký černý pes a dveře do sklepa se otevřou jen na Květnou (=Pašijovou) neděli. V současné době probíhají na hradě udržovací práce a v měsících červen až srpen je hradní věž přístupná veřejnosti. My jsme se na Rokštejně rozkoukali a pokračovali po zeleném značení do Přímělkova.

Ves Přímělkov se nachází severozápadně od ústí říčky Brtnice do řeky Jihlavy. Její název je odvozen od osobního jména Přemilek (=Přemil) a v současné době zde žije kolem 125 obyvatel. Prochází tudy železniční trať Jihlava – Brno a kousek od železniční stanice se nachází Hostinec nad Přejezdem, kde se můžete na závěr občerstvit.