Ivča a Jirka

Čtvrtý den jsme se rozhodli vyrazit na sever Rychlebských hor. Dojeli jsme do Javorníku a odtud pokračovali jihozápadním směrem do obce Travná. Po cestě jsme se zastavili u zrekonstruované šachtové vápenky. Jedná se o bývalou vrchnostenskou vápenku města Javorník, kterou v r. 1833 vybudoval a provozoval Josef Meigsner. Vápenka byla vystavěna na místě, kde již dříve stávala vápenná pec a vápencový lom lze najít v kopci nad stavbou. Vápenka se přestala využívat zřejmě v r. 1900 a průzkum prokázal, že se jedná o nejstarší dochovanou šachtovou vápenku v Olomouckém kraji. Jen pro zajímavost ještě uvádíme, že vápenka je vysoká 7,8 m a u vrcholu má celkový průměr 8,68 m. Rekonstrukce vápenky proběhla v r. 2008. Do Travné pak zbývaly asi 3 km.

Travná je malá (ne vždy tak tomu bylo – na konci 19. stol. zde žilo téměř 500 obyvatel) a klidná obec v horském údolí v nadmořské výšce cca 480-550 m n.m. V letech 1924-1948 se jmenovala Krutvald, což bylo odvozeno z německého Krautenwalde. Ves je zmiňována v písemných pramenech již v 90. letech 13. stol. pod názvem Cruthwalde nebo Cruthenwalde, což bylo odvozeno od lesa plných bylin. Osada střídala své majitele a později byla biskupským lénem. Dominantní stavbou osady byl kostel bez oken s dřevěným stropem pomalovaným starodávným způsobem. Neboť přestal vyhovovat potřebám, byl v r. 1721 zbořen a r. 1725 byl vybudován nový, který byl brzy opět nedostatečný. V letech 1878-1882 tak byl postaven dnešní kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v novogotickém stylu. Kostel je dlouhý 32 m a široký 10 m. Kostelní věž je vysoká přes 40 m. Zajímavostí je, že kostel není postaven obvyklým způsobem, tj. oltář není orientován k východu (důvodem prý byly problémy s pozemky). Kostelní hodiny i varhany jsou původní z r. 1881. Hlavní mramorový oltář je gotický. V okolí osady se v 16. stol. těžila železná ruda. Po odsunu německých obyvatel v letech 1945-1946 došlo jen k řídkému dosídlení a dnes zde žije cca 50 stálých obyvatel. Travná se stala součástí Javorníka a dnes je využívána hlavně k rekreačním účelům. Kostel nebyl přístupný, takže jsme se spokojili s koukáním přes mříž a pokračovali po modré značce směrem k Mariánskému údolí. Zde byla na okraji lesa u cesty v r. 1851 vybudována Poutní kaple Panny Marie La Saletta. Zvláštní název má spojitost se zjevením Panny Marie dne 19.9.1846 na jedné hoře v Alpách příslušející k farnosti La Saletta. Zde se měla zjevit dětem pasoucím dobytek a předat jim poselství. Na počest zjevení měl v La Salettě vytrysknout nový léčivý pramen. A protože se informace o tomto zjevení šířily celou Evropou, byla po necelých 5 letech v Travné vybudována nová poutní kaple místo starší dřevěné kapličky a ta byla zasvěcena zjevené Panně Marii. Vše to bylo vyvoláno zřejmě tím, že se v r. 1851 i v Travné objevil zázračný léčivý pramen. Následně byla u pramene vybudována imitace jeskyně (tzv. grotta) se sochou Panny Marie a v letech 1871-1894 i křížová cesta. My jsme opět nakoukli jen přes zavřenou mříž do interiéru kapličky a pokračovali v cestě. Návštěvu pramene a křížové cesty jsme úmyslně nechali na závěr.

Stoupali jsme po modrém značení lesní cestou do kopce (na nedlouhém úseku bylo třeba zvládnout převýšení cca 200 m) až na křižovatku lesních cest nazývanou Letiště. Dříve odtud prý byly hezké výhledy k jihu na Rychlebské hory a Kralický Sněžník. Nová generace vzrostlých stromů ale tyto výhledy znemožnila. Na Letišti se nachází i zastřešený turistický přístřešek, který je vhodný k občerstvení. Zde jsme se rozhodli, že budeme pokračovat po cyklotrase č. 6222 až k červené turistické značce, po které to vezmeme na Borůvkovou horu. Cestu značenou modře jsme si naplánovali jako zpáteční. Jednalo se o mírně stoupající a pohodovou lesní cestu a během našeho putování jsme nikoho nepotkali. K našemu překvapení bylo pusto prázdno i na Borůvkové hoře, kde v červnu funguje občerstvení jen o víkendu. Nám to ale nevadilo, protože jsme si zásoby i vodu vynesli.

Borůvková hora je významná křižovatka turistických tras a hraniční vrchol (898 m n.m.) hlavního hřebene Rychlebských hor. Již v 70. letech 19. stol. zde byla vybudována dřevěná rozhledna  správou lázní Landek (Landeck) u hranic tehdejšího Pruska a Rakouska-Uherska. Dřevěná rozhledna ale zchátrala a byla v r. 1890 nahrazena novou vyhlídkovou věží. Investorem byl Kladský turistický spolek za podpory Landeku. V r. 1900 se ale zde prolomilo schodiště se 2 turistkami z Javorníku, které utrpěly vážná zranění. Ve stejném roce se ještě v září pod náporem větru celá věž zřítila. O 8 let později zde byla slavnostně otevřena nová rozhledna, která zde vydržela 14 let, a opět šla k zemi. Na moravské straně pak byla v r. 1930 postavena místo rozhledny turistická chata, která po 2. sv. válce zanikla a nebyla již obnovena. Nová rozhledna zde byla slavnostně otevřena až 7.10.2006, a to zásluhou města Javorník. Rozhledna je vybudována jako ocelová konstrukce s dřevěným opláštěním a je vysoká přes 26 m (vyhlídka se nachází cca 24 m nad zemí). Z rozhledny je kruhový výhled na polskou (Otmuchowské a Nyské jezero, Londek Zdroj…) i českou (Rychlebský hřeben, Šerák, Praděd, Smrk, Kralický Sněžník…) stranu. Jediný nedostatek jsme viděli v tom, že na vyhlídkové plošině chybí jakékoliv popisky míst, které z rozhledny vidíte. Na Borůvkové hoře se v letech 1987-1990 scházeli pravidelně disidenti z naší země i Polska. Najdete zde tomu věnovaný i upomínkový panel. My jsme ještě nakoukli na polskou stranu k Lucčině lesní studánce, která ale byla vyschlá. Na Borůvkové hoře si nás také našel vzácný a ubývající tesaříkovitý brouk kozlíček hvozdník, který je veden v Červeném seznamu jako ohrožený druh. Stihli jsme ale udělat jen jednu nepříliš povedenou fotku a uletěl. Alespoň jsou vidět jeho mohutná tykadla. ;-) Hodně dlouho nás to mrzelo, protože ho možná už v životě nepotkáme. :-(

Z Borůvkové hory jsme se vrátili po modrém značení a na závěr jsme navštívili léčivý radioaktivní pramen v Travné, kde jsme si „dotankovali“ vodu (chuťově výborná). Pramen Salleta tak můžeme vřele doporučit. Místní tuto studánku velmi uctívají a věří, že má léčivé schopnosti (zejména má prý blahodárný vliv na oční problémy). Že je pramen radioaktivní nás ani nepřekvapilo, protože nedaleko od pramene v Zálesí se nachází uranové ložisko, které bylo objeveno v červnu 1957. V letech 1959 – 1968 se zde pak hornickým hlubinným způsobem těžil uran. Na tuto záležitost bylo dlouhá desetiletí uvaleno informační embargo a o těžbě uranu a jeho vývozu do tehdejšího Sovětského svazu se muselo přísně mlčet. V r. 1968 se zde proslavil tehdejší generální ředitel Uranových dolů Jeseník Karel Boček, když pronesl výrok: „Ani gram uranu okupantům“ a požadoval, aby byl uran využíván pro mírové účely, a ne pro vojenské, za což chtěl stávkovat. Za „protisocialistický názor“ dostal doživotní trest. Z věznice na Pankráci se mu ale podařilo utéct a kamarádi mu pomohli ilegáleně emigrovat do tehdejšího Západního Německa, kde se stal expertem na hodnocení uranových ložisek.

Na úplný závěr jsme ještě od pramene odbočili ke křížové cestě, kterou jsme si prošli. Jedná se o zapsanou kulturní památku ČR. Křížová cesta byla vybudována v letech 1871-1894 a tvoří ji 14 novogotických zděných výklenkových kaplí s barevnými plastikami. Plastiky v kapličkách č. I. až IV. byly v letech 2005-2006 rekonstruovány. Jednotlivá zastavení (výklenkové kapličky) jsou podél pěšiny v zalesněném svahu. Křížová cesta končí u schodiště, kterým sestoupíte zpět na začátek. Kolem grotty, poutní kaple a kostela jsme se vrátili zpět do Travné.