Ivča a Jirka

Ještě v Brně jsme byli rozhodnutí, že na Malé Fatře musíme jednu túru věnovat výšlapu na Velký Rozsutec. Ten není se svými 1610 m n.m. na Malé Fatře nejvyšší, ale je často považován za jejího krále. Řada lidí jej má za nejhezčí vrchol celého Slovenska. Tvořen je pevným vápencem dolomitového typu, který zvětral do podoby věží, bradel, skalních rozsedlin, strmých srázů a ostrých skalních útvarů. Velký Rozsutec má na západní straně skalní labyrint, který bývá označován za skalní město. Vrchol je navíc z obou stran ohraničen hlubokými sedly Medzirozsutce a Medziholie, která jsou položena v obou případech vždy více jak o 400 m níže, což dominantu Velkého Rozsutce ještě umocňuje. Vrcholová část nabízí krásné výhledy do dalekého okolí, ale pro nás bylo největším lákadlem to, že se jedná o známou botanickou lokalitu s vápnomilnými a vysokohorskými druhy, které mimo Rozsutec nerostou.

Zdejší Horská služba doporučuje na Malý a Velký Rozsutec vyrážet brzy ráno, abyste kolem poledne byli na vrcholu a pak už zahájili jen sestup zpět. Toto doporučení platí zejména pro červenec, kdy zde po obědě a odpoledne nejčastěji řádí bouřky z tepla. Od r. 2002 zahynulo na zásah bleskem v oblasti Velkého Rozsutce již několik lidí (18.7.2002 38-letý Polák i s 8-letou dcerou, 22.7.2006 36-letá Polka a 6.7.2013 29-letý Slovák), a to jsme netušili, že pár týdnů po naši návštěvě, a to 23.7.2015, zde zasáhne blesk český manželský pár, přičemž 43-letá Češka na místě zemřela. Lidé se na Malé Fatře často obávají přemnožených medvědů, ale u Rozsutce je pravděpodobnější, že vás zasáhne blesk, než že budete napadeni medvědem (medvěd navíc jen reaguje na chybné lidské počínání). Ještě chceme upozornit, že červeně značená cesta na Velký Rozsutec mezi sedly Medzirozsutce a Medziholie je každý rok od 1.3. do 15.6. uzavřena z důvodu ochrany vzácného ptactva při hnízdění. I to byl jeden z důvodů, proč jsme si termín naplánovali až na konec června.

Výstup na Velký Rozsutec je obecně z pohledu náročnosti řazen mezi obtížné. Obtížnost je dána zejména převýšením přes 1000 m a skalními nebo náročnějšími úseky zajištěnými technickými pomůckami – řetězy, mostky, stupačky… (místy je potřeba zvládnout i nějakou „skalku“ jen pomocí rukou a nohou). Nejsou zde vybudované žádné ferraty, ale každopádně tato trasa není vhodná pro ty, komu nedělají dobře výšky. Na vrcholové části Velkého Rozsutce jsme na vlastní oči viděli psychický kolaps jednoho mladíka a o kus dál „kousnutou“ slečnu, která nechtěla jít dál, ale ani se vrátit…, byli jsme i svědky rozhádání českého páru, neboť ona byla přesvědčena, že on se ji tam chce zbavit, a nechápala, jak on mohl naplánovat takovou „šílenou trasu“ a je adrenalinový debil… :-). Tak jsme si říkali, že pro některé partnerské vztahy může být Rozsutec dobrým testem. :-) Chceme ale ty, kteří Velký Rozsutec plánují, uklidnit, že taková hrůza to nebyla. Pokud nemáte závratě a trošku turistikujete, dáte to v pohodě.

Vyrazili jsme z osady Štefanová, kam se dostanete autobusem nebo autem. Osadu najdete v závěru Nové doliny na úpatí velkého Rozsutce a nachází se v ní řada staveb lidové architektury, ze kterých jsou většinou penziony. Ze Štefanové jsme vystoupali po žluté značení až k turistickému rozcestníku Vrchpodžiar, kde jsme byli i den předtím. Původně jsme chtěli z tohoto sedla pokračovat Hornými dierami po modrém značení, ale když jsme viděli davy lidí, které měly namířeno právě na tuto modře značenou trasu, naprosto nás to odradilo a rozhodli jsme se pro změnu, tj. pokračovat po zelené značce. Nejdříve se jednalo o prudké stoupání lesem a později o pohodlnou cestu po úbočí. Jen na počátku byla cesta v některých místech hodně blátivá, takže jsme měli i chvilku pocit, že se drápeme po klouzajícím svahu. Zelené značení se spojilo s modrou značkou u rozcestí Pod Pálenicou. Během cesty po zeleném značení jsme nepotkali ani živáčka, ale po splynutí s modrým značením jsme opět začali potkávat docela hodně lidí. Proto jsme se u dalšího rozcestníku Pod Tesnou Rizňou rozhodli modré značení opět opustit a pokračovat po zelené značce. Opět jsme po cestě neviděli jediného člověka a říkali jsme si, že jestli nepotkáme medvěda tady, kde nejsou lidi, tak už ho nepotkáme. Zda nějaký viděl nás, nevíme, ale my žádného. Na modré značení jsme se asi po více než 1 km opět napojili, a to u rozcestníku Pod Tanečnicou (1186 m n.m.). Zde jsme si udělali první občerstvovací pauzu. Zleva jsme viděli vrchol a jižní stěnu Malého Rozsutce, zprava Velký Rozsutec a kolem nás rozkvetlé horské louky. Právě Pod Tanečnicou jsme se rozhodli, že Malý Rozsutec budeme muset z časových důvodů vypustit a budeme pokračovat rovnou na Velký. Jinak bychom se museli vracet za tmy. Asi po dalších 250 m jsme dorazili do sedla Medzirozsutce, kde se nacházel i turistický rozcestník, který nás informoval, že na Velký Rozsutec je to po červeném značení jedna hodina a 15 minut. Vzhledem k našemu focení (ten den jsme nafotili přes tisíc snímků) je nám jasné, že musíme počítat hodiny 2. Ze sedla jsme tak fakticky zahájili výstup na Velký Rozsutec. Pokud by měl někdo zde už stoupání plné zuby a na výstup si netroufal, může pokračovat po modré značce pohodlnou cestou (východním traverzem), která vede po úbočí Velkého Rozsutce až k jižnímu sedlu Medziholie, čímž se výstupu zcela vyhne. Nás ale čekalo ještě zvládnout převýšení přes 400 m. Stoupání lesem bylo trochu strmější, a to až k jeho horní hranici, kde byl les nahrazen kosodřevinou. Zde už stoupání bylo mírnější, ale občas je potřeba překonat skalnaté vršky, abyste mohli opět sejít dolů a zase začít stoupat. Velký Rozsutec (1610 m n.m.) má totiž několik vrcholů, z nichž některé musíte po cestě překonat, abyste se dostali na oficiální vrchol. Cestou, i ze samotného vrcholu, se kocháte hezkými výhledy (na Oravu, Kysuce, Vrátnou dolinu, hřeben Kriváňské Malé Fatry, Tatry…, ale i Beskydy) a my samozřejmě i místní flórou (viz fotogalerie níže). Velký Rozsutec jsme dali a čekal nás návrat, což je pro pohybový aparát vždy větší zátěž. Ale když je někdo plný zážitků a dojmů, tak dolů to jde samo. Jedna z pověstí říká, že v okolí vrcholu Velkého Rozsutce je schován Jánošíkův zlatý poklad. Vybral si hezké místo. ;-)

Na závěr ještě chceme dodat, že oblast vrcholu Velký Rozsutec patří do Národního parku Malá Fatra, přičemž na ochranu těch nejcennějších území byla v roce 1967 vyhlášena Národní přírodní rezervace Rozsutec o celkové ploše 842 ha. Předmětem ochrany jsou nejen geologické a vápencové útvary, ale i vzácná fauna (kamzík, svišť, rys, medvěd…) a flóra s místními endemity (rostliny, které nikde jinde na světě nerostou). Platí tak zde nejvyšší 5. stupeň ochrany a je potřeba dodržovat pravidla při pohybu (jen značené cesty).