Ivča a Jirka

Naposledy jsme byli na Svatém kopečku u Mikulova před více než 5 lety. Na tehdejší fotogalerii se můžete podívat zde. Letos jsme měli štěstí na počasí, protože jsme sem vyrazili v nejteplejší dubnový den, kdy teplota i ve stínu v Mikulově vystoupala na neskutečných 26^o C. O tom si v posledním dubnovém týdnu můžeme nechat zdát… Ale zpět do Mikulova.

Protože jsme o dané lokalitě psali dříve (viz odkaz), rozhodli jsme se tentokrát soustředit vyloženě na Přírodní rezervaci Svatý kopeček a sakrální stavby. Křížová cesta směřující od Mikulova na Svatý kopeček je nejstarší křížová cesta vybudovaná u nás. Jejím zakladatelem byl kardinál František z Dietrichsteina (1570-1636), který byl jedním z nejvýznamnějších politiků 17. stol. na Moravě. Přezdívalo se mu „Král moravský“, vyznačoval se laskavým přístupem k poddaným, ale také rekatolizací Moravy. Důvodem k vybudování křížové cesty na Tanzberg (Svatý kopeček se původně jmenoval Taneční hora) byla vděčnost Bohu za překonání mikulovské morové epidemie v r. 1622. Základní kámen kaple zasvěcené sv. Šebestiánovi, který byl ochráncem před morem, byl položen v r. 1622 a v r. 1630 byla kaple hotová. Předpokládá se, že v té době byla vybudována i křížová cesta se 7 kapličkami, zvonice (tzv. kampanila) a kaple Božího hrobu. Tehdejším zvykem bylo stavět 7 zastavení (zřejmě dnešní kapličky č. 1, 8, 10, 11, 12, 13 a 14) a dnešní podoba 14 zastavení vznikla až v 17. stol. ve Španělsku, odkud se rozšířila i do dalších zemí. V r. 1692 byla ještě dostavěna kaple sv. Rozálie na severní straně Svatého kopečku. K další změně došlo až v letech 1750-1776, kdy bylo dostavěno 7 zbývajících kapliček a v r. 1776 došlo k vysvěcení křížové cesty. Komplex 18 zděných staveb (14 zastavení, kaple sv. Šebestiána, zvonice, Boží hrob a kaple sv. Rozálie)  si svoji slávu užil jen 10 let, neboť osvícenecké reformy císaře Josefa II směřovaly proti církvi a kaple sv. Šebestiána byla odsvěcena a křížová cesta zrušena. Celý komplex měl být zlikvidován, ale zachránilo ho, že byl v soukromém vlastnictví Dietrichsteinů. I tak ale chátral. Až v 60. letech 19. stol. došlo k obnově celého komplexu a dne 8.9.1865 byla kaple sv. Šebestiána opět vysvěcena. V tento den došlo ke spojení 2 tradic, tj. pouti k mikulovské Černé madoně loretánské a křížové cesty na Svatý kopeček. Dalšími útrapami si sakrální stavby prošly při osvobozování na konci 2. sv. války a v oblibě samozřejmě nebyly ani u komunistických pohlavárů. Rekonstrukce jednotlivých kapliček tak proběhla až v tomto století.

My jsme si samozřejmě prošli křížovou cestu celou, ze které máme asi nejraději 6 tzv. „skalních“ kaplí. Za čtvrtou skalní kaplí, která je pátým zastavením, začíná Přírodní rezervace Svatý kopeček u Mikulova, na což vás upozorní označení rezervace i informační panel. Jakmile jsme minuli poslední šestou skalní kapli (sedmé zastavení), dostáváme se ze stínu stromů a křovin na otevřené stepní stráně. Rezervace byla vyhlášena v r. 1946 a rozkládá se v nadmořské výšce 246 – 363 m n. m. na ploše necelých 37 ha. Účelem rezervace je ochrana bradla jurských vápenců s teplomilnou skalní a stepní flórou a faunou, které jsou typické pro Pavlovské vrchy. Možná si to někdo neuvědomuje, ale Svatý kopeček je součástí Pálavy. Bylo zde prý zaznamenáno přes 400 druhů cévnatých rostlin, přičemž řada z nich se nachází v tzv. Červeném seznamu ohrožených druhů a je chráněna právními předpisy. V polovině dubna jsme zde objevili zejména barevné koberce kosatců nízkých společně s koulenkami prodlouženými, mochnami písečnými, tařinkami, tařicemi, violkami, hadím mordem…, což lze vidět i v přiložené fotogalerii. Z živočichů jsme pozorovali zejména ještěrky zelené využívající slunečních paprsků, desítky otakárků fenyklových i ovocných (otakárci si ale nechtěli sednout a zapózovat), drvodělky… Svatý kopeček dříve sloužil jako pastvina pro dobytek. Jakmile ale pastva skončila, začala lokalita zarůstat nepůvodními keři a stromy (pajasany, šeříky, akáty apod.), které se musí průběžně likvidovat.

Na vrcholu Svatého kopečku právě probíhala rekonstrukce kaple sv. Šebestiána a bylo zřejmé, že nedávnou rekonstrukci mají za sebou zvonice i Boží hrob. Ještě pár zajímavostí k sakrálním stavbám na vrcholu Svatého kopečku:

-       Kaple sv. Šebestiána byla vybudována v letech 1622-1630. Byla decimována povětrnostními vlivy, a to zejména blesky a následnými požáry. Proto byla v r. 1672 nahrazena novou kaplí na půdorysu řeckého kříže s osmibokým tamburem a kopulí završenou lucernou. Hlavní oltář byl zasvěcen sv. Šebestiánovi a dva boční oltáře sv. Rochu a sv. Karlu Boromejskému, kteří všichni byli ochránci před morem.

-       Zvonice, tzv. kampanila, byla vybudována podle vzoru italských kampanil v r. 1631. Dva její původní zvony se roztavily při požáru v r. 1767, který vznikl po zásahu blesku. O rok později byl do zvonice instalován nový mohutný zvon o váze 4,36 t, k jehož rozhoupání je potřeba 4 zvoníků. Přes různé útrapy zvon přežil do dnešního dne. V období 1948 – 1989 sloužila zvonice jako stanoviště pohraniční stráže.

-       Stavba Božího hrobu je napodobeninou původního jeruzalémského Božího hrobu. Není zcela jasný rok původu této stavby, ale při poslední rekonstrukci byl na zdi uvnitř stavby objeven nápis dosvědčující, že kaple byla navštěvována poutníky už v r. 1644, takže stavba musela být součástí první části křížové cesty. Interiér stavby je rozdělen na 2 části: vstupní část a vlastní Boží hrob, kde je uložena socha ležícího Ježíše Krista. Přístupové schodiště má 33 pískovcových schodů, které nahradily původní schody v r. 1908 a svým počtem symbolizují délku života Ježíše. V r. 2010 došlo k dokončení velké rekonstrukce a v brzké době ještě proběhne oprava schodiště.

My jsme si Svatý kopeček prošli až k 14. zastavení, pokochali se výhledy na Pálavu, směrem k Lednici, do Rakouska a začali se vracet zpět. Na závěr jsme ještě navštívili tzv. Dolní palouček pod Olivetskou horou. Olivetská hora je jižní část Svatého kopečku. Jedná se o zajímavý geologický útvar, který vznikl horotvornými procesy, když se rozlámané vápencové bloky posouvaly nahoru i dolů podél zlomů (prasklin). Vrcholová část, která se přitom propadla, vytvořila pod Olivetskou horou rovinné místo trojúhelníkového tvaru. Tato část je nazývána Dolním paloučkem. Dolní palouček je členěn skalními výchozy a dvěma malými roklinami. V jedné z nich se nalézá malá přirozená jeskyně. Druhá jeskyně byla uměle vytesána ve zlomové stěně Olivetské hory. Zástupci města Mikulova, Správy CHKO Pálava, Regionálního muzea v Mikulově a dalších subjektů se dohodli na obnově biotopu pod Olivetskou horou, který se bude podobat zdejší původní přírodě. Tak jako je v Jeruzalémě pod Olivetskou horou Gatsemanská zahrada, tak zde vznikne pod Olivetskou horou na Dolním paloučku panonský háj s původní přírodou a vyhlídkami. Na informačním panelu jsme si všimli plánu, jak by to zde mělo za pár let vypadat…, tak uvidíme, zda se záměr podaří naplnit.