Šumava
Když slyším „Šumava“, vybaví se mi nedotčená krajina hlubokých lesů, rozlehlé slatě, romantická údolí s množstvím potoků, luk a pastvin, tajemná jezera, vrcholy s výhledy, kamenná moře, půvabné usedlosti… Pohoří na jihozápadě Čech dostávalo v průběhu tisícileté historie různá jména a asi ve všech se objevil výraz s významem les. Neví se sice jak tyto hory nazývali Keltové, ale protože Římané přejímali od původních obyvatel místní názvy, lze se domnívat, že právě keltské pojmenování Šumavy se objevilo i v latinském označení Gabreta nebo Gabreta silva. Když se zde usídlili Slované, říkali zalesněným horám les, pro který existovalo v této pradávné, staroslověnské době slovo Šuma. Ostatně u jižních Slovanů na Balkáně se lesu dodnes říká šuma. Ve středověké literatuře se už jako pojmenování Šumavy objevuje novočeské slovo Les a pro pohraniční oblast Hvozd. Ale slovo šuma zapomenuto nebylo, dokonce od něj vznikla odvozená přídavná jména šumný a šuměti. Šuma dostala příponu -va, možná aby se rýmovala s názvy Otava, Vltava, Modrava, Želnava… Často se mylně vykládá název Šumava jako odvozenina od šumění lesů, i když tomu bylo jazykově právě naopak. Pokud jde o druhou stranu hranice, Němci tradičně označovali hraniční hřbet jako Böhmerwald, Český les a teprve ve 20. století se na bavorské straně začalo dost uměle prosazovat jméno Bavorský les, Bayerischer Wald.
Přírodě Šumavy určitě prospělo její uzavření po dlouhá desetiletí jako zapovězeného území při státní hranici. Na druhou stranu toto zapovězení způsobilo stovky zaniklých obcí, osad a samot, které musely ustoupit ostraze hranic nebo armádě. Dnes jsou na obou stranách hranice zřízeny národní parky. Národní park Šumava byl vyhlášen v roce 1991. Bavorský les byl vyhlášen národním parkem o 21 let dříve. V roce 1990 dostala Šumava od UNESCA statut biosférické rezervace.
