Ivča a Jirka

V druhé polovině srpna jsme se rozhodli pro odpolední výlet za naše „humna“. Vyrazili jsme do lesů nedaleko Masarykova okruhu, kde se jezdí Grand Prix motocyklů v rámci série mistrovství světa. Putování jsme zahájili v obci Popůvky, která se nachází západně od Brna pod lesy Bobravské vrchoviny. V Popůvkách dnes žije necelá tisícovka obyvatel. Jejich počet stoupl zejména díky nové výstavbě rodinných domů v posledních letech. Středem obce vede nešťastně trasa dálnice D1. Na severovýchodě je rozsáhlá chatová oblast, přičemž počet chat 2x přesahuje počet domů v Popůvkách. Z archeologických průzkumů je zřejmé, že tato oblast byla osídlena již v dobách neolitu. Důkazy o osídlení se našly i z doby bronzové a pozdní železné. Byla zde objevena keramika, zbraně, ozdoby, zbytky sídlišť, ale také „Popůvecká venuše“, žlutě malovaná ženská plastika. Z této obce pocházel i rod vladyků z Popůvek, z nichž byl asi nejznámější Hynek z Popůvek, který mimo jiné vlastnil i hrad Holštejn se stejnojmennou vsí v Moravském Krasu. Významným zdejším rodákem byl Wilhelm Puttik, lesní inženýr a speleolog, který se na konci 19. stol. proslavil ve Slovinsku průzkumem zdejšího krasu, zvláště podzemních toků říček.

Na náš odpolední výlet jsme vyrazili od Dolního a Horního rybníku, které se nachází na severozápadním okraji obce. Rybníky zde zřizovali zejména majitelé troubského velkostatku Sekorové. Ke konci 18. stol. postavil pod Dolním rybníkem Jan Král mlýn, díky čemuž se Dolnímu rybníku říkalo i Královec. Dolní rybník byl počátkem 20. stol. vypuštěn a přeměněn na pole. V r. 1949 se ale zahájila obnova tohoto rybníka a o rok později byl opět napuštěn. V r. 1989 došlo k velkým odbahňovacím pracím, přičemž se zde odtěžilo přes 20 tis. m³ bahna. Oba rybníky jsou napájeny Augšperským potokem. Jeho krásné údolí jsme navštívili při zpáteční cestě.

Od rybníků jsme se vydali po zpevněné neznačené cestě směrem na severozápad. Po cestě nás překvapilo velké množství různých rostlin, které ještě na konci srpna kvetly. Za zmínku stojí i užovka obojková, která se nám ale zdárně schovávala v trávě, nicméně ve fotogalerii níže ji najdete také. Po zpevněné cestě jsme mírně vystoupali až k Masarykovu okruhu. Tento okruh s golfovým hřištěm se rozkládá na ploše 173 ha  v nadmořské výšce 450m a je pravidelným dějištěm motocyklových a automobilových klání. Celá závodní trať měří 5.400m s 6 levotočivými, 8 pravotočivými zatáčkami a 13 rovnými úseky. Výškový rozdíl dosahuje necelých 74m. Na okruhu je vybudována 7 přírodních tribun, které pojmou 155 tis. diváků. Autodrom, Masarykův okruh, je jedním z nejmodernějších ve střední Evropě a díky motocyklové Grand Prix je znám po celém světě. Každý rok srpnový přímý přenos sleduje přes 300 mil. diváků všech světadílů. Většina závodníků navíc tento okruh označuje za nejzajímavější trať na světě. My jsme sem dorazili v době, kdy už bylo nějaký týden po závodech, nicméně v okolních lesích jsme potkávali plastové i rozkládací stoličky, pivní láhve i kelímky, zbytky vlajek… To už jsou společně s výrazným hlukem ty stinné stránky celého podniku. Nicméně okruh nezahálí ani mimo oficiální závody a i v době našeho putování zde trénovalo několik desítek motorkářů.

Pod Masarykovým okruhem vyvěrá levostranný pramen Augšperského potoka. Původně zde byl malý Černovský rybníček, ale nyní pramen vytéká z tunelu. Po opuštění tunelu meandruje údolím šípských luk a vytváří zamokřené, místy až bažinaté louky. Ve spodní částí luk se levostranný pramen stéká s pravostranným pramenem, který vyvěrá asi 1km od Kývalky. Louky levostranného přítoku byly v r.1989 vyhlášeny jako chráněný přírodní výtvor, později byly zařazeny do kategorie přírodní památky. Geologické podloží tohoto místa tvoří vyvřelé horniny Brněnského masivu. Na nich se usadila půda, která je občas zcela prosycená vodou. V ní je nedostatek kyslíku, díky čemuž dochází k redukci sloučenin železa, což vyvolává charakteristickou skvrnitost půdy, tzv. glej.  Tato část okolí Augšperského potoka se stala ideálním biotopem pro obojživelníky i plazy. Koncem léta zde louka rozkvétá ocúnem jesenním, na jaře zde kvetou orchideje (prstnatec májový, bradáček vejčitý). Měli jsme to štěstí, že my jsme louku už touto dobou objevili obsypanou ocúny (viz fotogalerie níže).

Ještě ale pár zajímavostí ohledně Augšperského potoka. Tento potok byl zakreslen už v mapách J.A.Komenského v r. 1633. Název potoka je zřejmě zkomoleninou původního Aušperského potoka. Název se vysvětluje tak, že Au znamená značku zlata a příponou šperský se chtělo vyjádřit, že byl potok zlatonosný. Po soutoku levostranného a pravostranného pramene Augšperský potok napájí výše uvedené popůvské rybníky. Z rybníků pokračuje částí Popůvek a místní částí Troubska - Veselkou. V Troubsku se spojí s Popůvským potokem, přejmenuje se na Troubský a po spojení s dalšími 2 potoky ústí do Bobravy, ta do Svratky, která končí až v Novomlýnských nádržích pod Pálavou.

My jsme se podél potoka, částečně po žlutém značení, částečně po neznačených cestách, vraceli zpět k popůveckým rybníkům. Odpolední výlet byl tentokrát kratší, jen 10,3km, přičemž stačilo zvládnout celkové stoupání 175m.