Ivča a Jirka

Letošní počasí v září se vydařilo. A i když bylo někdy pod mrakem, bylo na výlety ideální počasí. Jedno odpoledne po návratu z práce jsme vyrazili na neplánovanou vycházku okolo Bystrce. Bystrc je jednou z městských částí Brna a rozkládá se při jeho severozápadním okraji u Brněnské přehrady. Bystrc byla původně samostatná obec u bystrého toku (odtud i název této části) řeky Svratky. Dnes se tato původní zástavba rodinných domů nazývá Stará Bystrc. Přilehlá paneláková výstavba tvoří tzv. Bystrc I. Ta je na západě ohraničena Starou (Hitlerovou) dálnicí, za kterou pokračuje novější sídliště Bystrc II. Na severu je Bystrc ohraničena Mniší horou a areálem ZOO, řekou Svratkou a Brněnskou přehradou, na západě Podkomorskými lesy. Na jihozápadě sousedí s další městskou částí Žebetín se Žebětínským rybníkem. Na jižní a jihovýchodní straně se nachází chráněné území Pekárna a Údolí oddechu s potokem Vrbovec.

My jsme se rozhodli tentokrát spíše pro jakýsi půlkruh, kdy jsme Bystrc obešli od jihu přes východ na sever. U benzinové pumpy a sportovního areálu SportMax jsme sešli ke Staré dálnici. Této dálnici místní neřeknou jinak než Hitlerova. Není to z důvodu propagace Adolfa Hitlera, má to své logické zdůvodnění. Hitler chtěl propojit svoji říši ze severu na jih dálnicí. Ta měla měřit cca 320km a byla plánována z polského města Wrocław do Vídně. Stavba byla zahájena 11.4.1939 a zpočátku probíhala velmi rychle. Po začátku 2. sv. války se ale tempo začalo zpomalovat a válečné neúspěchy v dubnu r. 1942 stavbu dočasně zastavují. Staveniště byla dělníky opuštěna a rozestavěné stavby byly pouze střeženy, aby nedošlo k rozkrádání. V r. 1945 byla i tato staveniště po kapitulaci Německa zcela opuštěna. O dálnici tehdy nikdo nestál, a tak ohromné množství mostů, náspů, terénních zářezů a dalších staveb, bylo odsouzeno k zániku. Jen jediný úsek byl tehdy využit pro vedení silnice od Brněnské přehrady do Troubska, dnešní Stará dálnice. Myšlenky na tuto dálnici (rychlostní silnici) ale ožily, tentokrát však pod názvem R43.

Sešli jsme tedy pod tuto dálnici k potoku Vrbovec. Tentokrát jsme ale neodbočili doprava k chráněnému území Pekárna. Doleva jsme Hitlerovu dálnici podešli tunelem a podél Vrbovce přišli až k Údolí oddechu. Vrbovec protéká tímto údolím a na horním konci, kde je stará zástavba – ulice Pod Horkou, ústí do řeky Svratky. Údolí oddechu odděluje Bystrc od Kohoutovických lesů s Oborou Holedná. Toto údolí, i obora, jsou častým cílem vycházek nejen místních. My ale pokračovali po proudu Vrbovce až k řece Svratce.

Řeku Svratku jsme přešli u Restaurace U Klimeše po mostě pro pěší a cyklisty a pokračovali přes silnici na Kopec Chocholu. Tento kopec (307 m n.m.) je vlastně dvojče. Menší kopec (284 m n.m.) je vytvořen nad lomem při údolí Svratky. Údolí Svratky, kterým vede silnice pro motorová vozidla i tramvajové koleje, odděluje Chocholu od vrcholu Holedná (391 m n.m.) na protější straně údolí a od Městské části Bystrc. Chochola je na západě porostlá smíšeným lesem, na východě a jihu jsou zahrady s chatkami. Právě majitelé těchto pozemků protkali Chocholu sítí různých pěšinek a cest. Po západním úbočí Chocholy prochází také zelená turistická značka, která se dotkne sídliště Komín a pokračuje k Medláneckým kopcům. My jsme ale ze značené cesty sešli a procházeli neznačenými cestami. Intuitivně jsme se vraceli zpět směrem k Bystrci.

V Bystrci jsme došli k řece Svratce a pokračovali proti jejímu proudu až k přehradní hrázi. Vystoupali jsme 108 schodů a před námi se rozprostíral zbytek nevypuštěné Brněnské přehrady. Část přehrady jsme obešli a začali se vracet zpět do Bystrce. Za část odpoledne jsme nachodili 9,3km a vystoupali 149m.