Ivča a Jirka

V polovině září jsme navštívili Moravský Krumlov. Tentokrát ale nebyla cílem návštěva Slovanské epopeje Alfonse Muchy na krumlovském zámku. Přešli jsme řeku Rokytnou a vydali se na jihovýchod přes místní část Durdice směrem k Rakšicím.

Durdice dle pověsti založil pastýř Durda, který zde pásával dobytek. Fakticky se jedná o severní část Rakšic, která byla oddělena potokem. Na konci 18. stol. zde stávalo jen jediné stavení a další domy se zde začaly budovat až během 19. stol. Na konci Durdic jsme vylezli pěšinou nad silnici do stráně s vegetací, neboť jsme ji chtěli prozkoumat. Objevili jsme zde lišejníky, rozchodníky a páskovky. Po průzkumu jsme pokračovali směrem na Rakšice.

Rakšice jsou dnes součástí Moravského Krumlova. Zde stojí na navýšeném místě na návsi zajímavý kostel sv. Vavřince. Kostel byl vybudován na přelomu 15. a 16. stol., ale zřejmě vznikl na základech mnohem staršího kostela. Mi­nimálně část sakristie pochází pravděpo­dobně z 13. stol. Kněžiště, loď a kostelní věž byly vybudovány zřejmě kolem r. 1500. Podle některých názorů však může být kostelní věž o něco starší. Výstavbu nebo radikální přestavbu kostela na přelomu 15. a 16. stol. potvrzují některé vý­zdobné prvky v interiéru. Nejhodnotnější částí v kostele je tzv. pastoforium, které sloužilo jako schránka na hostie. Tato asi 3m vysoká kamenná památka s ornamenty se nachází na zdi vlevo od oltáře. Byla vytesána z pískov­ce ve stylu pozdní gotiky kolem r. 1500. Na schránce jsou symboly maltézkého kříže a šesticípé hvězdy středověkého rytířského řádu křižovníků z červenou hvězdou. Křižovníci vlastnili kromě majetku v Rakšicích také ves Rybníky a patronát kostela v Rokytné. Je pravděpodobné, že křižovníci zde zalo­žili faru a vykonávali patronátní právo. V 16. stol. zde křižovníky vystřídali páni z Lipé. Je také možné, že uprostřed kostelní lodě je pohřben Jan z Lipé a jeho manželka Mariana ze Šternberka. Historici pátrají po důvodu, proč by se majitel panství nechal pohřbít v tomto malém vesnickém kostele. My se do kostela nedostali, neboť byl zrovna uzamčen. Kostel je z historického hlediska zajímavý zejména tím, že se do něj stavebně od 16. stol. moc nezasahovalo. Jeho rekonstrukce proběhla před 4 lety. Na konci Rakšic jsme odbočili u křížku doprava na neznačenou polní cestu, po které jsme začali mírně stoupat do polí. V nejvyšším bodě byl zpětně pěkný výhled na Moravský Krumlov. Nyní začala polní cesta klesat, přešli jsme železnici vedoucí do Jaderné elektrárny Dukovany a vyšli na silnici u Rakšických mokřad.

Rakšické mokřady jsou v současné době v návrhu na přírodní památku za účelem ochrany přirozených olšin a slatinných luk. Lokalita je na mapě vyznačena jako Slatiny a leží asi 2km jižně od Rakšic. Slatiny vznikají na podmáčených půdách s dostatkem živin. Podobně jako v rašeliništích se v nich hromadí rostlinná hmota. Rozdíl je v tom, že v rašeliništích je to rašeliník a mechy, kdežto ve slatinách převládají trávy. Slatinné půdy zde místy dosahují několika metrů. Od mokřad už to byl jen kousek po silnici k řece Rokytné, která napájí Týnský rybník. Řeka Rokytná měří cca 88km a jakmile její vody dorazí z Týnského rybníka do Moravského Krumlova, stáčí se na severovýchod k Ivančicím, kde ústí do řeky Jihlava.

Týnský rybník má plochu asi 21ha a je hluboký maximálně kolem 2m. Rybník byl v různých časových obdobích nerovnoměrně zaplavován vodou. Dnes jej využívá zejména vodní ptactvo a obojživelníci. U hráze rybníka je zahrádkářská kolonie s chatkami. U rybníka jsme narazili na žluté turistické značení. My jsme si ale turistického značení tentokrát nevšímali, stejně jako celý den. Rybník jsme obešli nejdříve ze severu po jeho hrázi kolem zahrádkářské kolonie a pak i jeho východní část. Dále jsme šli po Znojemské cyklostezce č. 5006. Cyklistu jsme zde ale nepotkali ani jednoho a nebylo ani divu. Zpočátku byla cesta velmi dobře přístupná, zpevněná, časem se změnila v menší pěšinu, která zarůstala vegetací, občas se musel překonat vyvráceny strom. Byli jsme přesvědčeni, že moc lidí letos těmito místy neprošlo. Cesta působila i dojmem, že mohla být nedávno ještě zatopená vodou. Nicméně jsme nad východním břehem rybníka vystoupali do polí, kde se pěšina rozšířila v polní cestu a vegetace tvořící překážky byla nahrazena polnostmi. Tato polní cesta vede až do obce Rybníky. My jsme ale nejdříve využili odbočky ke kapli sv. Markéty.

Kaple sv. Markéty stojí zcela osaměle uprostřed hřbitova, který využívají obyvatelé obce Rybníky vzdálené odtud asi 1 km směrem na západ. Na návrší kolem hřbitova se ve středověku nacházela ves Tupanov, v místním nářečí Topanov. Návrší ale bylo osídleno již v pravěku. Důkladný archeologický průzkum zde nebyl zatím proveden, ale byly zde již objeveny předměty z laténské i římské kultury. Dle nalezené keramiky je zřejmé, že se zde Slované usadili již v 6. stol. První písemná památka o vsi Tupanov pochází z r. 1237. Kdy, a proč, vesnice zanikla, se neví. Jisté je, že už v období 30-leté války neexistovala. Kaple sv. Markéty je pozůstatkem původního farního kostela v Tupanově. Jednalo se o románský kostel z první poloviny 13. stol. Původní kostel měl zvláštní uspořádání. Mohutná hranolová věž, která sloužila i jako útočiště pro obyvatele v době napadení, byla umístěna nad kněžištěm mezi chrámovou lodí a půlkruhovou apsidou. Bohužel v roce 1877 byla z důvodu chátrání zbořena celá loď a polovina hranolové věže. Zbyla tak jen část věže a podkovitá apsida. Původní zvon z r. 1503 se dnes nachází ve věži kostela v Rybníkách. Při rekonstrukci kaple sv. Markéty v r. 1954 byly pod omítkou objeveny fresky z pozdně gotického období. My jsme zde natrefili na partu řemeslníků, kteří prováděli vnější i vnitřní rekonstrukci kaple. Kaple tak byla nepřístupná.

Od kaple jsme pokračovali do obce Rybníky, která leží na řece Rokytné. Jméno obce pochází od mnoha rybníků, které se v okolí nacházely. Jeden z nich (jako jediný) se zachoval přímo v obci. Vznik této obce se datuje před r. 1200. Se zánikem nevolnictví získala obec vlastní samosprávu, rychtáře a obecní pečeť. V r. 1708 obdržela obec privilegium polovičního práva svobodného nálevu vína. My jsme prošli jen severovýchodní částí obce a přes bývalé zemědělské družstvo (dnes zde sídlí více subjektů) jsme pokračovali polní cestou na sever až k bývalé pískovně. Tato pískovna zarůstá vegetací a stala se ideálním hnízdištěm pro kolonii ohrožené břehule říční. Za pískovnou jsme přešli koleje železnice vedoucí do Jaderné elektrárny Dukovany. Pokračovali jsme po neznačané cestě, která prudce odbočila doleva a začala klesat lesem k Dobřinskému potoku.

Dobřinský potok pramení západně od obce Dukovany (mezi Jadernou elektrárnou a obcí). Má délku cca 20km a v Moravském Krumlově ústí do Rokytné. Název Dobřínského potoka zřejmě pochází ze staročeského jména „debř“, které znamenalo mělké zalesněné údolí. Jakmile jsme dorazili k potoku, pokračovali jsme po jeho proudu až do Vrabčího hájku. Zde se nachází dva rybníky nazývané Vrabčák. Větší (horní) rybník je využíván jako koupaliště a ke společenským akcím, menší (dolní) slouží jako chovný rybník. Od Vrabčího hájku už to bylo jen kousek do Moravského Krumlova.

Celá trasa měřila přes 15km a vedla po neznačených cestách. Celkově jsme vystoupali 220m.