Ivča a Jirka

Přesně před rokem jsme se byli na konci března podívat na začátek jara na Pálavě (do rok staré fotogalerie se můžete podívat zde). Abychom měli porovnání, tak jsme poslední březnový víkend naplánovali Pálavu opět. Přesto, že všichni máme pocit, jak byla letošní zima tuhá, tak jsme se nestačili divit. Zřejmě týden slušného jarního počasí, a také teploty, udělalo svoje. Výsledkem je to, že rostliny, které vloni touto dobou kvetly, už odkvétají a ty co vloni kvetly až v dubnu, kvetou letos už v březnu. Skutečně nás to zaskočilo. Zejména krásně rozkvetlé hlaváčky jarní jsme ještě nečekali.

Protože nechceme chodit stále ve stejných šlépějích, tentokrát jsme si jako výchozí bod zvolili Horní Věstonice. Tato vinařská obec se nachází u severozápadního úpatí Pálavských vrchů. Ves byla založena na počátku 14. stol. První písemné památky jsou ale doloženy až o více než 100 let později. V obci se nachází i několik památek, např. kostel zasvěcený ochránkyní před morem sv. Rosálii, která zemřela na konci 12. stol na Sicílii, socha sv. Floriána, kříž před kostelem, fara z 18. stol. nebo boží muka. Nad obcí se pyšně vypínají vápencové skály, zejména dominantní Martinka, 70m vysoká stěna, před kterou stojí impozantní předsunutá skalní věž Obří Kámen. Tyto skály připomínající dolomity jsou vyhledávány horolezci (ale pozor, lézt se zde smí jen od září do prosince).  Na Martince stával třetí hrad Pálavy, tzv. Neuhas = Nový hrad. Ten byl vybudován ve druhé polovině 14. stol. a byl zničen za husitských válek. K jeho obnově už ale nedošlo, a tak se musíme na Pálavě spokojit se Sirotčím hrádkem a Děvičkami.

K Martince jsme vystoupali po zeleném značení od Horních Věstonic a odtud pokračovali směrem na západ. Procházeli jsme lesem se spoustou rozkvetlých sněženek až k rozcestí Nad Soutěskou. Zde jsme opustili zelené značení směřující k Soutěsce (zde lze objevit háj jedlých kaštanů) a postupovali dále po modrém značení. Jedná se o krásnou cestu lesem po severním úbočí Děvína, kde na jaře potkáte spoustu rozkvetlých rostlin. Děvín (554m n.m., někde se uvádí jen 549m n.m.) je nejvyšší vrchol Pálavy. Po modré jsme dorazili až na severovýchodní konec Pálavy, do sedla pod Děvičkami. Zřícenina Dívčí hrady (Děvičky) jsou dominantou severovýchodní části Pálavy. Hrad Děvičky byl vypálen společně s obcí Pavlov švédským vojskem 3 roky před podpisem Vestfálského míru, který ukončil 30-tiletou válku. U zříceniny nás nejvíce překvapilo, že jsou zde udělány všude zátarasy a už se nesmí na jihovýchodní vápencové svahy, které se na jaře rozzáří zejména kosatci, a kde se vyhřívají zdejší velké ještěrky zelené… Je to hrozná škoda, že už se sem nesmí, ale na druhou stranu trochu chápeme ten důvod. Varování i vybírání pokut místními strážci se míjelo účinkem, musely přijít další restrikce. :-( Zátarasy zatím lidé respektují, tak uvidíme, až se objeví kosatce.

Od Děviček tradičně chodíváme na Děvín. Tentokrát jsme ale udělali změnu a pokračovali po zeleném značení, které protíná jižní vápencové svahy pod Děvínem. Této změny jsme nelitovali, protože nám byly odměnou rozkvetlé stráně hlaváčků jarních. Touhle dobou to bylo pro nás velkým překvapením, jak už jsme naznačili v úvodu. Zelená nás provázela až ke studánce nedaleko turistického rozcestníku Soutěska. Na rozcestí jsme jsme zelenou nahradili červenou, a to až k dalšímu rozcestí Perná nedaleko Klentnice. A protože jsme ten den měnili barvy turistického značení jako ponožky, tak jsme se chytli zase modré, která nás provázela pod vrškem Pálavy (461m n.m.), sešli jsme na vyhlídku u zřícené kaple, a následně pokračovali ve stoupání ke skupině skal na Oboře. Skály vytváří několik vzájemně oddělených celků: Vzývající s Maturitou, Trůn s Urbanovou, Severní a Hlavní věží a také již uvedená Martinka a Obří kámen spojené mezi sebou vklíněným velkým balvanem zvaným Špunt. Když jsme byli u skal, mraky se rozehnaly jako mávnutím kouzelného proutku a vymodřelá obloha nádherně kontrastovala s vápencovými skálami. Protože ale ještě platil zimní čas, šero se začínalo pomalu blížit a byl čas na návrat do Horních Věstonic.

Pálava nás opět nadchla, nakonec jako vždy. Dali jsme si vnitřní závazek, že se sem vrátíme v dubnu, až pokvetou kosatce, možná už budou i áróny východní, jejichž listy jsme našli snad ve stovkách exemplářích. Tak uvidíme, jak se nám podaří závazek splnit. :-) Na Pálavě jsme nachodili 12km (více jsme fotili, než chodili), za to jsme museli celkově vystoupat 502m.