Ivča a Jirka

V nejhezčí den našeho červno-červencového krkonošského pobytu jsme si naplánovali nejdelší trasu. Vyrazili jsme už před devátou hodinou a vymetená obloha s pečícím sluncem nám dávala jasné znamení, s jakým počasím je potřeba ten den počítat. Prošli jsme Špindlerovým Mlýnem a po modrém značení pokračovali po pravém břehu Labe proti jeho proudu. Minuli jsme dolní stanici lanovky na Medvědín, Dívčí stráň a dorazili ke srubu KRNAPu.

Zde začíná vlastní Labský důl, divoké skalnaté údolí ledovcového původu ve tvaru písmene „U“. V r. 1879 dal hrabě Jan Harrach vybudovat první krkonošskou turistickou cestu Labským dolem spojující Špindlerův Mlýn s Labskou boudou. Proto se také cesta nazývá Harrachova. Právě nedaleko srubu KRNAPu a Dívčí lávky nechal Harrach vybírat od návštěvníků Labského dolu mýtné. Dnes se zde zatím mýtné nevybírá, ale kdo ví, co bude časem. Harrachovu cestu dnes také kopíruje lyžařská a cyklistická trasa „Buď fit“. Od srubu pokračujeme stále proti proudu Labe směrem ke Dvorskému potoku. Dostáváme se tak do míst, kde kdysi končil 5km dlouhý ledovec, který Labský důl vymodeloval. Mírně stoupáme, místy spíše po rovince, k dalšímu přítoku Labe, a to Medvědímu potoku. Kousek od ústí potoka do Labe se nachází asi 20m vysoká suťová vyvýšenina, kterou kdysi sem nahrnul ledovec, tzv. moréna. Časem cesta přejde na druhý břeh Labe. U dřevěné lávky jsme obdivovali neuvěřitelně průzračnou vodu Labe. Také se to zde hemžilo pstruhy. Od lávky nám zbývá už jen kolem 1km k Dvorskému potoku.

V místech, kde překonáváme Dvorský potok, se nad námi zvedá svah se starým pralesovitým porostem. Právě zde byla v r. 1904 zřízena první krkonošská rezervace Strmá stráň, kterou vyhlásil na cca 60ha Jan Harrach. Cesta podél Labe nám začíná trochu stoupat a po silničce přicházíme asi po necelém 1,5km k říčce Pudlavě, která zde ústí do Labe. Toto místo je zajímavé z několika hledisek: kousek odtud se nachází vodopád na Labi (cca 4m vysoký), u Pudlavy končí lyžařská a cyklistická trasa „Buď fit“ a ve svazích po levé straně začínají lavinové dráhy. Labský důl, zejména jeho závěr, je na laviny nejbohatší a je možné zde napočítat 11 lavinových drah. Proto je v zimě cesta od Pudlavy k Labské boudě uzavřená. Před 55 lety zde 8. března sjela ze svahu obrovská lavina, která zničila 9ha lesa, a dostala se přes dno Labského dolu až do protisvahu. Prý se jednalo o tak obrovskou masu sněhu, že sníh nestačil během léta a podzimu r. 1956 roztát a vydržel zde bez přetržky až do následujícího jara příštího roku.

Od Pudlavy se cesta mění v úzkou kamenitou pěšinu. Stále pokračujeme po modrém značení a postupně musíme minout trojici 3 jam: Harrachovu, Pančavskou a Navorskou. Jáma (nebo-li kar) je útvar ohraničený ostrou hranou, od níž spadají takřka svislé stěny. Jámy (kary) jsou pozůstatkem činnosti ledovců, které mohutnou silou trhaly a obrušovaly skály. Za Harrachovu jámou se odchýlíme od Labe, které zde meandruje. Nejvíce nás určitě zaujme Pančavský vodopád který je se svými 250m naším nejvyšším vodopádem. My jej známe z předchozích let  z Ambrožovy vyhlídky na začátku vodopádu. Tuto vyhlídku najdete např. ve fotogalerii z loňského roku zde. Nebo můžete pro srovnání nakouknout do předloňské fotogalerie sem.  V Labském dole se také nachází Schustlerova zahrádka pojmenovaná po botanikovi a profesorovi Františkovi Schustlerovi, kde prý roste přes 150 druhů cévnatých rostlin, a jeskyně Krakonošova klenotnice. Obě tato místa jsou ale pro běžného smrtelníka nepřístupná. :-( Stoupání po kamenité pěšině je postupně strmější a strmější. Stále stoupáme kamenitou kozí stezkou, která se začíná esíčkovitě točit. Pod dobře vyvinutým karem Navorské jámy přicházíme k Labské rokli. Jedná se 232m vysoký skalnatý žlab, který vznikl mrazovým zvětráváním a erozní činností Labe. Labe zde teče kaskádovitým Labským vodopádem do hloubky 35m. Od listopadu do března jsou žulové stěny pokryty až 1m silnou vrstvou ledu. Horní travnatá část Navorské jámy přechází v úvalové rašeliniště s bohatou a vzácnou květenou (viz. fotogalerie níže). Cesta zde prochází tzv. alpínskou hranicí lesa, která dělí smrkové porosty od kosodřeviny a subalpínských luk. V těchto místech nám už zbýval jen kousek k Labskému vodopádu a Labské boudě, kde jsme se občerstvili a pokračovali po červeném značení k prameni Labe. Docela nás překvapilo, jak málo lidí jsme zde potkávali. Možná to bylo způsobeno výlukou lanovky na Medvědín. U pramene Labe jsme vyměnili červenou za žlutou a přes Labskou a Pančavskou louku jsme procházeli k Vrbatově boudě u Zlatého návrší, odkud jsme po dalším občerstvení pokračovali přes Horní Mísečky zpět až do Špindlerova Mlýna. Protože jsme tato místa včetně trasy detailněji popisovali v předchozích letech, odkazujeme případné zájemce do fotogalerií z roku 2009 a 2010.

Na okraji lesů nad Špindlerovým mlýnem se nám jako přízrak zjevil sám Krakonoš (viz. poslední snímek ve fotogalerii). Jak rychle se nám ale zjevil, tak rychle také zmizel. Proto se nám ho podařilo zachytit jen 1x. Nicméně tak máme možnost se podělit o tento esoterický zážitek. ;-)

Během popsané trasy jsme nachodili celkem 24,5km a celkově jsme museli vystoupat 617m.