Ivča a Jirka

Do CHKO Litovelské Pomoraví jsme se už chtěli vydat několikrát, ale vždy nám do toho něco vlezlo. Konečně jsme to napravili letos během druhého březnového víkendu. Připojila se k nám i kamarádka Ivka.

CHKO Litovelské Pomoraví se nachází v srdci Hané mezi Olomoucí a Mohelnicí. Jedná se o ojedinělou vnitrozemskou říční deltu na řece Moravě s rozsáhlými lužními lesy, nivními loukami a mokřady. Řeka Morava se zde větví na několik ramen a vytváří četná hezká zákoutí. Asi nejcennější jsou lužní lesy s dosud nenarušenou a funkční dynamikou řeky Moravy, a to včetně vývoje jejího koryta, přičemž nelze opomenout vzácné rostliny a živočichy. CHKO byla zřízena relativně nedávno (v r. 1990) a její celková plocha dosahuje 96km². Vlastně se jedná o protáhlé území podél řeky Moravy o šířce 3 až 8km, která tvoří osu celé CHKO. Zalesněnost plochy činí kolem 56% a na území CHKO bylo vyhlášeno celkem 26 přírodních rezervací a přírodních památek.

My jsme naše putování zahájili ve Lhotě nad Moravou. Dnes se jedná o nejmenší část obce Náklo, neboť zde žije cca 150 stálých obyvatel. Lhota vznikla v r. 1247, kdy klášter Hradisko na jednom z několika ramen řeky Moravy založil u Nákla vodní mlýn. U mlýna vznikla malá osada s 6 usedlostmi s názvem Lhota u Nákla. Až v r.1949 byla osada přejmenována na Lhotu nad Moravou. Ke Lhotě ještě pár zajímavostí:

-          Na návsi stojí celodřevěná zvonička, která dle letopočtu na zvonečku byla vybudována zřejmě v r. 1830. Přes silnici se naproti zvoničce nachází dřevěný kříž s plastikou z r. 1836. Kříž zde nechala postavit bývala místní občanka Terezie Starostíková.

-          Ve Lhotě se v domě č.p. 34 narodil student medicíny Jan Opletal, který byl první obětí nacistické okupace. Byl smrtelně zraněn na protinacistické demonstraci v Praze 28.10.1939. Dnes je pohřben na hřbitově u kostela sv. Jiří v Nákle.

Prošli jsme Lhotou nad Moravou a pokračovali směrem na sever k obci Střeň. Jakmile jsme ale přešli hlavní rameno řeky Moravy, odbočili jsme na neznačenou cestu doprava, která nás provázela po levém břehy Moravy. Tuto cestu jsme si vybrali z více důvodu. Jednak není tak frekventovaná, jako cyklotrasa mezi Lhotou n.M. a Hynkovem, ale hlavně se v pomyslném trojúhelníku mezi Lhotou, Stření a Hynkovem nachází sněženkové království. Lesy jsou zde na začátku jara vyzdobeny bílými koberci sněřenek. Během celé cesty jsme procházeli NPR Ramena řeky Moravy. Tato rezervace byla vyhlášena rovněž v r. 1990 a předmětem ochrany je unikátní říční ekosystém nížinného toku Moravy s meandry, naplaveninami, ostrůvky, bočními říčními rameny... s ohroženými druhy rostlin a živočichů. Po značené asfaltové lesní cestě jsme došli až za Kenický meandr (PR Kenický). Přírodní rezervace zde byla vytvořena za účelem ochrany neregulovaného koryta řeky a přilehlého bylinného společenstva a dřevin, které si zde zachovalo svoji původní druhovou skladbu. Rezervace zahrnuje tzv. tvrdý luh, což znamená, že se jedná o lužní les s převahou tvrdého dubového a jasanového dřeva. Kenický meandr je také zajímavý tím, že zde na začátku března r. 2012 došlo k velmi vzácné (ale přirozené) události, a to k protržení asi 50m dlouhé šíje meandru. Protržením meandru se vytvořilo nové koryto Moravy široké cca 18m.

Na další křižovatce (asi po 200m) jsme odbočili na úzkou lesní cestu doprava a procházeli Pustým lesem. Případné následovníky ale chceme varovat, že nás asi po 250m čekal přechod řeky Moravy přes bývalou kovovou lávku pro pěší, která v současné době nemá na jedné straně vůbec žádný přístup a na druhé musíte vystoupat po panelu pod úhlem cca 45^o. Také je potřeba počítat s tím, že po celé délce lávky nenajdete ani z jedné strany žádné zábradlí. ;-) Po zdolání lávky už je to jen asi necelých 100m k dalšímu rameni Moravy s pojmenováním Malá voda, kterou můžete v mapách najít i pod názvem Střední Morava nebo Mlýnský potok. Pokračovali jsme proti proudu po levém břehu malé vody až k Hynkovskému jezu. Právě zde probíhá dělení průtoku vody řeky Moravy mezi hlavní koryto Moravy a pravobřežní rameno Střední Moravy (= Mlýnský potok = Malá voda). Hynkovský jez má pevnou přepadovou hranu a manipulační stavidlo, kterým se průtok reguluje ručně z manipulační lávky. Tímto způsobem zde probíhá regulace více než 200 let.

Od jezu jsme pokračovali po červené značené cestě, která je zároveň i Naučnou stezkou Luhy Litovelského Pomoraví. Cesta vede po tzv. selské hrázi. Systém tzv. selských hrází vznikal v minulých staletích za účelem umožnění rozlití povodňové vody do lužního lesa a vlhkých luk. Selské hráze mezi Hynkovem a Lhotou n.M. jsou zajímavé i z botanického hlediska, neboť z jedné strany hráze se nachází lužní les, vlhké louky a Mlýnský potok, z druhé strany hráze jsou pole a na samotné hrázi lze objevit několik druhů teplomilných rostlin.

Na závěr našeho putování jsme se ještě zastavili v Náklu, kde nás zajímal kostel sv. Jiří na návrší ve středu vesnice. Stávající kostel byl postaven v letech 1696-1698 na místě původní stavby. Jeho gotická věž ale pochází z pol. 15. stol. Kdy byl zde vybudován první kostel, není dodnes jasné. Předpokládá se, že na místě dnešního kostela stávala kdysi tvrz, snad i hrad rytířů z Nákla. Rod rytířů z Nákla vymřel po meči, a proto se v místě bývalého hradu začal po r.1500 budovat nový kostel. Při stavbě byly využity pozůstatky zchátralého hradu a také kamenná ochranná zeď, která je dnes dost popraskaná. Kostel byl vybudován jako pevnost, kam se mohlo ukrýt obyvatelstvo v případě napadnutí vsi nepřítelem. U kostela nelze přehlédnout hranolovitou věž s ozubeným cimbuřím, která se dost liší od tradičních kostelních věží. Na severní straně věže se nachází boční kulatá věž, která asi byla původně hláska. V r.1642 byl kostel i s celou obcí vypleněn Švédy a na následky opakovaného mučení zemřel i oblíbeny zdejší farář Jan Minský. Jednalo se o velmi schopného kazatele, který byl přirovnáván k starozákonním prorokům. Po těchto událostech byl kostel ve velmi špatném stavu. Proto se v r. 1696 začal bourat a budovat znovu. Stará kostelní chrámová věž byla zachována a k ní byla přistavěna nová chrámová loď. Dnešní vstup do kostela je stále zdoben kamenným portálem z r. 1698, který patří mezi vzácné umělecké památky. Pohled na přístup ke kostelu Vám umocní i brána vystavěná z mořských korálů klenoucí se nad sochou Panny Marie Lurdské z r. 1899. Před vchodem do kostela stojí kříž z r. 1745. Vstupní brána i boční přístup byly uzamčeny, takže jsme kostel mohli obdivovat jen z patřičné vzdálenosti a obejít jeho zdivo připomínající hradby.

Závěrem chceme ještě podotknout, že letošní průběh zimy se projevil i v Litovelském Pomoraví. V jiných letech asi zdejší lužní lesy vypadají jinak. Žádné bláto a tentokrát byla voda jen v korytech ramen řeky Moravy. Vylít z břehů se nemělo co. Vypadá to, že pokud nepřijdou pozdější povodně, bude zde letos i méně nepříjemných komárů. Každopádně letošní sucho poznamená zdejší vegetaci.