Jaro na Pálavě 4

Poslední dubnový čtvrtek (29.4.) byla krásné jarní slunečné počasí (o tom si teď v květnu můžeme nechat zdát). Urvali jsme se od běžných pracovních i jiných starostí, a vyrazili opětovně na Pálavu. Chtěli jsme se podívat, jestli už náhodou nevykvetly áróny východní (nevykvetly, ještě jim pár dnů chybělo) a také jsme věřili, že sluníčko vyláká některé živočichy „na vzduch“. Na Pálavu (do Pavlova) jsme dorazili těsně po 13. hodině. Protože byl všední den, potkali jsme během celého našeho putování pouze asi tak párů turistů. Tímto zdravíme ty páry, které jsme upozornili na námluvy ještěrek i stepníka rudého, a se kterými jsme se dali díky tomu do řeči. Zdravíme také Mirka, se kterým jsme se sice nepotkali, ale dnes díky našim webovkám víme, že se ve stejný den pohyboval na stejných místech (neskutečná náhoda). Tentokrát nebudeme psát detailní informace o navštívených místech, které jste si mohli přečíst v našich dřívějších fotogaleriích, zejména v rubrikách 2009 Pavlovské vrchy – Pálava a 2010 Pavlovské vrchy – Pálava. V textu k této fotogalerii se ale zmíníme o Kalendáři věků, který jsme na závěr čtvrtečního putování navštívili, a o kterém jsme doposud na našich stránkách nepsali.

Udělali jsme si takovou naši klasickou trasu. Z Pavlova jsme po zelené vystoupali na Děvičky kolem zkamenělých tří pan. Díky olistěným stromům přestávají být tyto skály zase od turistické cesty vidět. Na Děvičkách jsme měli přímo otakárkový zážitek. Létalo zde početné hejno otakárků ovocných i otakárků fenyklových. Nikdy jsme nic takového na vlastní oči neviděli. Nepočítali jsme je, ani se to nedalo, ale jednalo se o desítky těchto ohrožených jedinců. Od Děviček jsme pokračovali po zeleném značení po jihovýchodních svazích Děvína. Zde jsme objevili nejen spoustu ještěrek zelených, ale i stepníka rudého, na kterého jsme měli pořád smůlu. Zelená nás dovedla až ke studánce pod Soutěskou. Oproti minule jsme vypustili prudké stoupání po červené nad Soutěsku směrem k Děvínu a pokračovali po zeleném značení Soutěskou. Zde jsme prošli také hájem jedlých kaštanů. Jakmile nás zelené značení dovedlo k turistickému rozcestníku, vyměnili jsme zelené značení za modré a pokračovali po modré severozápadním svahem Děvína. Vystoupali jsme zpět k Děvičkám a slezli do Pavlova.

Protože jsme měli ještě trochu času, pokračovali jsme k Dolní Novomlýnské nádrži a navštívili Kalendář věků. Kalendář věků je velmi zajímavé místo. Původně zde byla sprašová cihelna, která byla díky nálezům označena jako spodní část loveckého sídliště Dolní Věstonice II. Jednalo se o zbytky osídlení ze starší doby kamenné (29.000-25.000 let staré), které byly objeveny ve hloubce 6-7m. V 80. letech minulého století se zde těžil spraš, který se využíval pro zpevnění hrází vodních nádrží Nové Mlýny. V rámci těžby také probíhal archeologický výzkum, který přinesl objev celosvětového měřítka. Byly zde objeveny kosterní pozůstatky Homo sapiens sapiens datované přes 26.000 let př.n.l., které patří mezi nejstarší nálezy tohoto druhu na světě. Dnes se už ví, že na svazích mezi Pavlovem a Dolními Věstonicemi byla vybudována sídliště, která byla ve své době významným centrem tehdejšího světa. Zpět ale ke sprašové cihelně, kde bylo odkryto souvrství sedimentů o výšce 10-16m. Zde byly odhaleny jednotlivé vrstvy: asi 100.000 let – poslední meziledová doba, 70 – 80.000 let - teplá období na počátku doby ledové, doba ledová, teplotní výkyv, 28 – 29.000 let kultura lovců mamutů, doba ledová a stávající černozem. Od tohoto profilu ve sprašové stěně byl také odvozen název Kalendář věků.

Náš odpolední výlet nebyl nijak náročný. V pohodě jsme zvládli asi 12km, přičemž bylo třeba celkově vystoupat 348m.